Zvědavec

Zvířata, příroda

The greatness of a nation and its moral progress can be judged by the way its animals are treated.

Velikost národa, jeho morální výše může být posuzována podle toho, jak nakládá se svými zvířaty.

Mahátma Gándhí

Smutný osud jedné kočičky

Lukáš Lhoťan( více o autorovi > )

4.6.2008

Musím říci, že mně velice nepříjemně překvapil fakt, že kolem kočky procházelo spoustu lidí, ale nikdo neprojevil o její nepříjemný osud zájem. Maximálně se občas ozvalo „chudák kočka“ a lidé pokračovali v chůzi dále.

Podíval jsem se kočce do oči a hned jsem věděl, že nemam to srdce ji nechat tam ležet jako ti ostatní. Byl jsem kousek od svého domu a kousek vedle něj se nachází ústředí městské policie Brno. Vyrazil jsem tedy k centrále strážníku a službu konajícímu policistovi jsem celou nepříjemnou věc nahlásil.

Otočil jsem se a chtěl jsem již jit domů, ale po několika ušlých krocích jsem se zamyslel a řekl jsem si: „spousta lidi si na strážníky stěžuje, že jsou líni a neradi dělají nepříjemné věci. Co když tam za tou kočkou nikoho nepošlou?“ Také mně napadlo, že se třeba kočka může odplazit někam do kouta a oni ji nenajdou. Ještě děsivější byla představa, že by na kočku narazila nějaká banda opilých chuligánu – ono vždy se najdou zlí lidé. A tak jsem se vydal zpět ke kočce.

Když jsem k ni došel bylo na ni vidět, že již nemá sil se někam jinam plazit. Ležela namístě kňourala a měla smutné oči. A jak jsem tam stál dál a dal kolem chodili lidé, někdo sice občas kočku politoval, ale nikdo neprojevil zájem o její osud a bolest.

Až po chvíli šli okolo dva lidé alternativního stylu oblečení a ti se o osud kočky začali zajímat a zeptali se mně jestli bych jim s ni nějak nepomohl. S radosti nad jejich zájme o její osud jsem jim řekl, že jsem již vše hlásil strážníkům a že jsem se rozhodl radši tam počkat abych si ověřil, že ji opravdu přijedou pomoci. A tak jsme tam byli tři a všichni tři nadšení z toho, že se našel aspoň někdo kdo o kočičku projevil zájem.

Uplynulo zhruba 10-15 minut od chvíle co jsem celou věc hlásil na centrále strážníku a přifrčelo hlídkové vozidlo městské policie Brno. Vystoupil z něj policista a zeptal se jestli jsem to já kdo hlásil tu kočku. Řekl jsem ano a on se otočil a řekl do vysílačky několik slov. Jak jsem záhy pochopil hovořil s kolegou, který postupně propatrával celou ulici ve snaze zabránit tomu, že by si kočičky nevšimli.

Musím říci, že jsem byl z chováni městských strážníku velice mile potěšen. Byť je to jejich povinnost a jde o pouhou kočičku, ale stejně když slyšíte občas až neuvěřitelné vyprávěni o nevhodném chováni policistů a pak naopak vidíte, že byť jde o obyčejnou kočku, tak jednají rychle a precizně. Oba strážnicí byli z osudu kočičky stejně smutní jako my tři, ale přesto si myslím, že aspoň ta kočička pocítila, že ne všichni okolo jdoucí lidé jsou bez zájmu o její utrpení.

Je bohužel smutné, že za dobu co jsem stal u kočičky prošlo okolo přes 15-25 lidí, ale jen já a dva další projevili o její osud zájem. Ale nakonec tři lepší než nikdo, nebo ne?

A tak jsem hned po příchodu domů napsal tento krátký článek jako upomenutí pro ostatní.

Doplnění 3.6.2008 1:51

Rád bych te kočce pomohl sám, ale bohužel měla vnitřní zranění. Co se týče krve tak ji vytékala z pusy. No osobně z celé te situace nemám dobrý pocit. Osobně nevim kde bych v 22:30 našel v Brně otevřenou veterinu. Proto jsem radši čekal na strážníky. (To dlouho netrvalo zhruba 10-15 minut) Ti ji vzali do svého auta a centrala je odeslala nejspiše na nějakou otevřenou veterinu. Pokud mi to časově vyjde skusim se přes týden stavit na centralu strážníku a zeptat se na to jak to dopadlo. Jen mně mrzí, že ta kočka tam nejspiše ležela nejméně 1-2 hodiny a nikdo z kolem jdoucich s ni nic neudělal. A to je vcelku dosti vytižena ulice i v noci :-( Dobrou noc.

Článek vyšel na blogu autora.

Diskuze

12 příspěvků ( 12 nových)