Zvědavec

Komentáře

Hodnocení hrozeb pro vojenskou bezpečnost Ruska

Jurij Rubcov( více o autorovi > )

6.2.2012

Zazněly tam věci, které okamžitě upoutaly pozornost zpravodajských agentur a médií. Vice-premiér Dmitrij Rogozin informoval o plánech na vytvoření agentury pro strategické plánování a vyhodnocování hrozeb pro národní a technologickou bezpečnost Ruska, pod záštitou Vědecko-technické rady Vojensko-průmyslové komise při vládě RF. Tato agentura je pojímána jako ruská obdoba existující agentury ve strukturách Pentagonu DARPA. Její funkcí má být vyhodnocování perspektiv vývoje situace ve světě v oblasti bezpečnosti, identifikace rizik a hrozeb pro obranyschopnost státu a technologickou nezávislost Ruska v horizontu nejméně 30 let. Tato „agentura“, upřesnil řečník, „bude muset vypracovávat strategie u základních vojenských, ekonomických a vědecko-technických směrů rozvoje Ruska pro dané období. Na základě toho se bude vytvářet prognóza potřeb ruských ozbrojených sil u tomu odpovídajících zbraní a budou vypracovány formy vedení ozbrojeného boje. Rovněž budou vypracovávána doporučení v oblasti technologií a průmyslového rozvoje domácího VPK.“

Nelze nesouhlasit s tím, že středně- a dlouhodobé plánování v oblasti zajišťování národní a vojenské bezpečnosti v Rusku bylo zahájeno. V již existujících oficiálních dokumentech, například ve Vojenské doktríně, jsou hrozby uvedeny celkem obšírně. Liberálně založení experti, spolupracovníci různých NGO, živených ze zahraničí, a řada médií vytrvale společnosti nabulíkovávají, že naši zemi nikdo neohrožuje, a že vzhledem ke složité ekonomické situaci se je třeba vyvarovat zbytečných výdajů – tudíž je třeba zrevidovat seznam hrozeb a zrušit část obranných projektů. Nicméně, jak výstižně poznamenal prezident AVV, armádní generál M. A. Garjejev, ve svém vystoupení na společném zasedání, hrozby a obranné úkoly existují objektivně, svévolně je zrušit nelze, a pokud se nebudou řešit politickými prostředky, tak budou předloženy k řešení nám – a již pouze vojenskými prostředky – jak tomu bylo v r. 1941.

Úplné a všestranné vyhodnocení hrozeb pro bezpečnost Ruska je pro neodkladné rozpracování protiopatření nutné. Taková reakce si vyžaduje systémový přístup a použití primárně nikoliv vojenských, ale politických, ekonomických, diplomatických a informačních prostředků. Zároveň je nejdůležitějším faktorem zadržování agresora také vlastní vojenský potenciál Ruska a možnosti jeho vojenského komplexu.

Druhou část svého vystoupení ruský vice-premiér věnoval problémům VPK a informoval o plánech vlády na „hlubokou modernizaci“ společností vojensko-průmyslového komplexu. 1. března má být na příkaz vlády započat projekt účelového federálního programu rozvoje VPK, ve výši 3 bilionů rublů. Tyto prostředky byly vyčleněny jako doplňující zdroje k těm, za které je v plánu nakoupit vojenské položky v rámci státního programu přezbrojení do r. 2020.

Strategickým úkolem VPK je co nejrychlejší vyzbrojení ruských ozbrojených sil moderními typy zbraní. Aktuálnost tohoto úkolu potvrdil ve svém projevu náčelník ruského generálního štábu Nikolaj Makarov. Vybavování jednotek novou technikou a zbraněmi se v posledních třech letech podařilo zvýšit z 6 na 16%. To znamená, že ruská armáda a námořnictvo používají zbraně vyrobené buď v SSSR, nebo na základě sovětských technologií, zatímco armády hlavních zemí světa dalece pokročily. Právě z tohoto důvodu musí v r. 2020 tvořit nová technika a zbraně nejméně 70% arzenálu, a u jistých typů jednotek a sil 100%.

Důraz je při tom kladen na likvidaci zaostávání ruského VPK v oblasti základního vybavení, kosmické komunikace, výzvědných prostředků, radioelektronického boje, automatizovaných prostředků síťových systémů řízení, vysoce přesných zbraní a dalších moderních technologií. K tomu je potřeba odpovídající průmyslová a technologická základna ozbrojených sil a kádry s nejvyšší kvalifikací. Zároveň není žádným tajemstvím, že domácí VPK prochází v tomto ohledu hlubokou krizí. Plnění státních vojenských zakázek je v posledních letech stabilně mařeno.

Za těchto podmínek se ministerstvo obrany začalo přeorientovávat na zahraniční výzbroj a vojenskou techniku. V Izraeli se nakupují bezpilotní letouny, v Itálii obrněné vozy, ve Francii vrtulníková loď „Mistral“ a lehká obrněná technika, v Německu pancíř. Podle některých výpočtů se ministerstvo obrany chystá v příštích 5-6 letech nakoupit v evropských zemích a Izraeli zbraně za 10 miliard euro. Nejvyšší vojenské velení vysvětluje pokles u domácích vojenských zakázek a nákupy v zahraničí „přemrštěnými“ cenami produkce domácích společností z VPK (jak doslova řekl na zasedání generál N. Makarov, „nebudeme kupovat Záporožce za cenu Mercedesu“) a neschopností ruských zbrojařů vyrábět řadu typů vojenské techniky, které by odpovídaly měnícím se formám a způsobům ozbrojeného boje.

Jisté důvody pro takové stížnosti existují, ale tím spíše znamená nakupování zbraní v zemích NATO podporovat ruskými penězi konkurenci, a do jisté míry se stát závislými na západních zbrojařích. Nelze rovněž považovat za normální obhajobu vlastních partikulárních zájmů ze strany VPK a ministerstva obrany, pokud mají spoustu všeobecných úkolů. Vztahy mezi ozbrojenými silami a zbrojaři se nemohou stavět na zjednodušených tržních vztazích „výrobce-spotřebitel (zákazník)“, řekl Dmitrij Rogozin. Je nutné vytvořit vzájemné vztahy, které budou orientovat účastníky procesu na výrobu takových domácích zbraní, které odpovídají potřebám doby, a to velmi rychle. Vice-premiér sdělil, že v Rusku se postaví tři nové továrny na výrobu protiraketových a protileteckých systémů pro jednotky Vojenské kosmické obrany (VKO).

Celkově mluvili o VKO na zasedání téměř všichni účastníci. To není samozřejmě náhoda. „Ohnisko vojenských akcí se z tradičních bojišť – souše a moře – přesunulo do vzdušné a kosmické a informační oblasti, do čehož spadá i kybernetická bezpečnost,“ tak shrnul podstatu posunu k novým typům zbraní a způsobům vedení boje náčelník generálního štábu RF, armádní generál Nikolaj Makarov. Pokud se nepodaří spolehlivě ochránit zemi před hrozbami přicházejícími ze vzduchu a vesmíru, tak bude veškeré úsilí jak civilních, tak vojenských složek marné. Aby se neumožnilo potenciálním nepřátelům v této oblasti Rusko předstihnout, již něco učiněno bylo. Vloni byl 1. prosince jako samostatný typ ozbrojených sil RF vytvořen útvar Vzdušné a kosmické obrany, jehož velitelem byl jmenován generál-poručík Oleg Ostapenko, který rovněž před členy AVV vystoupil.

Nicméně to jsou paradoxy (a třeba říct velmi nebezpečné), které jsou v současném budování vojenských sil trpěny. V zemi byl vytvořen nový typ jednotek a školit pro ně specialisty s nejvyšší kvalifikací není v podstatě kde. Jak řekl bývalý náčelník štábu, generál-plukovník Boris Čelcov, hrozba likvidace Vojenské akademie vzdušné a kosmické obrany maršála Sovětského svazu G. K. Žukova – jediné takové instituce na světě – zatím zažehnána nebyla. Zatím v tomto ohledu četné apely na profesory a učitele, veterány PVO, ani na ministra obrany, prezidenta a premiéra nepomohly.

Proběhnuvší společné zasedání Akademie vojenských věd však dává určitou naději, že se byrokratického šimla podaří zkrotit a s podobnými paradoxy bude skoncováno.

Diskuze

10 příspěvků ( 10 nových)