Zvědavec

Komentáře

Americko-íránská ekonomická válka

Pepe Escobar( více o autorovi > )

10.1.2012

Tento dodatek – rovnající se ze všech praktických důvodů vyhlášení ekonomické války – vám přinesl Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti (AIPAC), na přímý příkaz izraelské vlády vedené premiérem Benjaminem „Bibi“ Netanyahu.

Záplava propagandy to zdůvodňovala jako plán B Obamovy vlády, aby nemusely být vypuštěni izraelští váleční psi, kteří by provedli jednostranný útok na Írán kvůli jeho údajnému programu jaderných zbraní.

Avšak původní izraelská strategie byla dokonce ještě hysteričtější – protože to prakticky brání jakékoliv zemi nebo společnosti platit za dovezenou íránskou ropu, s možnou výjimkou Číny a Indie. Mimo to se američtí stoupenci Izraele za každou cenu pokoušeli všechny přesvědčit, že to nebude mít za následek neúprosné zvýšení cen ropy.

Vlády v Evropské unii, opětovně dokazující svoji schopnost střelit se do vlastního kolena, debatují, jestli i nadále kupovat ropu od Íránu nebo ne. Existenční pochyby se točí kolem toho, jestli by měli začít nyní, nebo počkat několik měsíců. Nevyhnutelným důsledkem, stejně jako smrt a daně, nebylo nic jiného, než nárůst cen. Ropa Brent se nyní pohybuje nad 114 dolary a jediným dalším možným směrem je cesta nahoru.

Dostaňte mne k ropě včas

Írán je druhým největším producentem OPEC a vyváří až 2,5 milionu barelů ropy denně. Asi 450,000 barelů jde do Evropské unie – na druhý největší trh pro Írán, po Číně.

Nezbytný beztvářný byrokrat, komisař EU pro energii Gunther Ottinger, básnil, že EU se může spolehnout na Saudskou Arábii, která vykompenzuje výpadek Íránu.

Jakýkoliv ropný analytik se sebeúctou ví, že Saudská Arábie nemá nezbytnou záložní kapacitu. Ba co víc, a to je zásadní, Saudská Arábie potřebuje na drahé ropě vydělat spoustu peněz. Nakonec, kontrarevoluční dům Saudů tyto finanční zdroje silně potřebuje na uplácení svých lidí, aby zabránil jakékoliv možnosti skutečného arabského jara.

Přidejte si k tomu íránskou hrozbu zablokování Hormuzské úžiny, tedy zabránění tomu, aby se jedna šestina světové ropy a 70% exportů OPEC dostalo na trh; takže není divu, že obchodníci s ropou se mohou přetrhnout, aby si zajistili maximum ropy.

Zapomeňte na ropu za dostupných 50 nebo 70 dolarů za barel. Cena ropy může brzy dosáhnout 120 dolarů, a v létě dokonce 150 dolarů, stejně jako když v r. 2008 přišla krize. Mimochodem OPEC čerpá více ropy, než kdykoliv od konce r. 2008.

Takže to, co začalo jako Izraelem vytvořené improvizované výbušné zařízení, se nyní vyvinulo do mnohočetného ekonomické sebevražedného atentátu, namířeného proti celým sekcím globální ekonomiky (obávám se, že jde spíše o další snahu USA způsobit zvýšenou poptávku po jejich hajzlpapíru, v rámci snahy zachránit systém i na úkor ekonomiky – p.p.).

Není divu, že předseda bezpečnostní rady íránského parlamentu a komise pro zahraniční politiku Ala’eddin Broujerdi varoval, že západ se může těmito ropnými sankcemi dopouštět „hrubého strategického omylu“. 

Překlad: jak to pokračuje, je názvem hry pro rok 2012 „hluboká globální krize“.

Obama vrhl kostky

Nejdříve nechal Washington uniknout, že sankce proti íránské centrální bance „nejsou na stole“. Nakonec, samotná Obamova vláda věděla, že se to projeví v nárůstu cen ropy a zaručí to jednosměrný lístek do další globální krize. Íránský režim, mimo toto vše, na svých ropných exportech vydělá více peněz (proto Írán tu šaškárnu ochotně hraje s nimi – p.p.).

Avšak duo Bibi-AIPAC nemá problémy s vynucením si tohoto dodatku prostřednictvím svých bašt stoupenců „Izrael nadevše“, amerického senátu a kongresu – dokonce i když je výslovně proti tomu americký ministr financí Tim Geithner.

Tento právě schválený dodatek nemusí představovat „ochromující sankce“, které zuřivě požadovala izraelská vláda. Teherán dopad pocítí – ale ne na nesnesitelné úrovni. Avšak pouze nezodpovědní lidé v americkém kongresu – jimiž pohrdá převážná většina Američanů, podle řady průzkumů mínění – mohou věřit, že mohou vyloučit 2,5 milionů barelů íránské ropy ze světového trhu, aniž by to mělo drastické důsledky pro globální ekonomiku.

Asie potřebuje stále více ropy – a bude ji od Íránu nadále kupovat. A ceny ropy se budou pohybovat u stratosféry.

Takže proč to Obama podepsal? Pro Obamovu vládu se nyní vše týká volebních kalkulů. Ti šílenci na pokraji smrti v republikánském prezidentském cirkusu – s čestnou výjimkou Rona Paula – tlačí na válku s Íránem od chvíle, kdy byli znovu zvoleni, a velká část amerických voličů je dostatečně hloupá, aby jim to žrala.

Takže nikdo si nedělá základní výpočty, aby došel k závěru, že americká a evropská ekonomika zcela jistě nepotřebuje, aby cena ropy flirtovala s hranicí 120 dolarů za barel, pokud má dojít aspoň k minimálnímu oživení.

Ukaž mi koule

Mimo tlupy blbců z NATO a hujerů od eura nacházejícího se v konečné smrtící krizi budou toto izraelsko-americké vyhlášení ekonomické války obcházet všichni:

– Rusko již sdělilo, že to bude obcházet.

– Indie již zaplatila za íránskou ropu prostřednictvím Halkbank v Turecku.

– Írán aktivně vyjednává prodej více ropy Číně. Írán je druhým největším dodavatelem Číny, po Saudské Arábii. Čína platí v euro a brzy může začít platit v juanech. Do března budou mít tyto dvě země uzavřenou dohodu o novém oceňování.

– Venezuela řídí spolu s Íránem společnou banku od r. 2009; přes ní dostává Írán zaplaceno za byznys v latinské Americe.

– Dokonce i tradiční američtí spojenci chtějí pryč. Turecko – které dováží asi 30% ropy z Íránu, bude usilovat o vyjmutí svého dovozce ropy Turpas z amerických sankcí.

– A Jižní Korea bude také usilovat o výjimku, aby mohla nakupovat asi 200,000 barelů denně – 10% svých ropných potřeb v r. 2012 – od Íránu.

Čína, Indie, Jižní Korea, ty všechny mají komplexní oboustranné obchodní vztahy s Íránem (například čínsko-íránský obchod činí ročně 30 miliard dolarů, a roste). Nic z toho nebude rušeno jen proto, že to osa Washington/Tel Aviv říká. Takže bychom měli očekávat růst nových soukromých bank po celém rozvojovém světě, za účelem nákupu íránské ropy.

Washington nebude mít na to, aby se pokusil uvalit sankce na čínské banky, protože obchodují s Íránem, koule.

Na druhou stranu musí člověk ocenit koule Teheránu. Po neúnavné kampani tajných atentátů a vražd, únosech íránských vědců, přeshraničních útocích v provincii Sistan-Balučistan, sabotáži jeho infrastruktury Izraelem (pomocí virů nebo jinak), invazi na jeho území prostřednictvím amerických špionážních dronů, nepřetržitém vyhrožování bezprostředním „šokem a hrůzou“ Izraelem a Republikány a poté, co USA prodaly Saudské Arábii zbraně za 60 miliard dolarů, se Teherán dosud nezalekl a nepodvolí se.

Teherán nyní vyzkoušel – úspěšně – novou vlastní střelu s plochou dráhou letu, a ze všech možných míst právě v Hormuzské úžině. Když tak Teherán reaguje na nepřetržitou agresivní baráž západu, je to označováno za „provokační akt“.

Minulý pátek se vydavatelská rada New York Times do hrozeb Pentagonu Íránu totálně zamilovala a vyzývala všude k „maximálnímu ekonomickému tlaku“.

Podstatné je, že budou trpět obyčejní Íránci – stejně jako budou trpět průměrní krizí zasažení a zadlužení Evropané. Bude trpět americká ekonomika. A kdykoliv bude pociťovat, že západ se stává až příliš hysterickým, bude si Teherán vyhrazovat právo na poslání cen ropy do nebes.

Režim v Teheránu bude ropu prodávat nadále, bude nadále obohacovat uran, a především se nepodvolí. Stejně jako když raketa Hellfire zasáhne paštúnskou svatbu, i tyto západní sankce neskutečně selžou. Ale ne bez způsobení spousty kolaterálních škod – na samotném západě.

Diskuze

20 příspěvků ( 20 nových)