Zvědavec

Komentáře

Jupiter a býk ve světové politice

Kdo vyhrál válku v Libyi?

Alexandr Salickij( více o autorovi > )

11.10.2011

Se základními tezemi autora nutno souhlasit, i když lze k symbolům Číny jako drak, tygr a opice doplnit ještě méně exotického býka, kterému nebylo ve starém Římě, jak známo, dovoleno zdaleka vše (quod licet Jovi non licet bovi). Jupiter se nijak neomezoval a periodicky vrhal na lidi hromy a blesky (bomby a rakety tehdy ještě neexistovaly). Když bohu naznačili, že jeho zlost je důsledkem omylu, tak bůh tyto poznámky ignoroval. Není vyloučeno, že právě z tohoto důvodu se Jupiter našich dnů nedožil, ale býk se zachoval – v nejrůznějších a užitečných formám pro lidstvo.

***

V rozhovoru s Paulem Craig Robertsem, který cituje V. Kuzněcov (objevil se na konci dubna 2011) je spousta upřímnosti: i ohledně zodpovědnosti CIA za libyjské události, i ohledně možnosti pozemní operace, i ohledně přání USA vystrnadit ze Středozemního moře Rusy a Číňany. Obsahuje i zjištění pro americké spojence v NATO ponižující. Například vůdci evropských mocností jsou označováni za „loutkové vládce“ americké říše, skládající účty nikoliv svým národům, ale Washingtonu, který je dosazuje na jejich posty. („These countries are not independent. Sarkozy doesn't report to the French people – he reports to Washington. The British PM doesn't report to the English people he reports to Washington. These are puppet rulers of an empire; they have nothing to do with their own people and we put them in office.“).

Washington nevzrušují ani humanitární aspekty jeho vojenských operací; ani vlastní lidské ztráty, tím méně ztráty spojenců v Afghánistánu, Iráku atd. O tom Paul Craig Roberts mluví nanejvýš jasně a škody způsobené čínským projektům v Africe, a v Libyi konkrétně, považuje za jeden ze zjevných cílů americké politiky.

Hrozí taková politika novou studenou nebo horkou válkou? Podaří se zablokovat přístup Číny ke zdrojům surovin v Africe? A potřebují to samotné Spojené státy? To jsou otázky, které oprávněně pokládá jak V. Kuzněcov, tak P. C. Roberts.

S tím související otázku lze zformulovat i jinak: „Kdo zvítězil v libyjské válce?“ Panuje názor, že nikoliv Jupiter. A to, podle mého názoru, umožňuje předpovídat poměrně měkké interakce Číny a USA.

Pro začátek stojí za to podívat se na ztráty Číny v této severoafrické zemi, protože k žádným lidským nedošlo a Číně se podařilo úspěšně evakuovat své občany domů nebo je přesunout na stavby v dalších zemích.

Zároveň byla poskytnuta pomoc občanům dalších zemí, kteří v Libyi pracovali. Proto z humanitárního hlediska z toho vyšel Peking celkem efektně a účinně.

Totéž lze sotva říct o finančních ztrátách.

Pekingem původně uvedená částka finančních ztrát v Libyi (18,8 miliard dolarů) zahrnovala hodnotu všech uzavřených kontraktů. Čínské ministerstvo obchodu mimoto informovalo ještě o 50 projektech s účastí 75 čínských společností. Informovalo také o škodách způsobených 27 stavbám.

Většina těchto dlouhodobých kontraktů (v hodnotě 16,2 miliard dolarů) byla uzavřena v období leden 2007 až červen 2009 (v r. 2008 přesáhl objem podepsaných smluv 10 miliard dolarů).

Většina kontraktů byla v počáteční fázi realizace. Objevily se informace jen o třech společnostech, které provedly 50% prací v souladu s kontrakty: Beijing Hongfu Group, Beijing Construction Engineering Group a velká státní společnost China State Construction Engineering Corp (CSCEC). Její kontrakty v Libyi se odhadují na 2,6 miliard dolarů.

O ztrátě ve výši 15 milionů dolarů informovala společnost ZTECorp (telekomunikace), která v Libyi nadále působí.

Uvedená suma ztrát tedy nezobrazuje míru plnění kontraktů, a samozřejmě ani přesnou hodnotu u investovaných zdrojů (škody na ubytovnách stavbařů, stavební technice, inventáři atd.)., kterou je třeba teprve stanovit při poměrně pravděpodobné výplatě kompenzací, včetně v rámci dohod o ochraně investic. Čínské společnosti se oprávněně spoléhaly na zaplacení již provedených prací – podle občanského zákoníku Libye a norem mezinárodního práva.

Mimo to dodavatelské kontrakty čínských společností obvykle obsahují 15% platbu předem (což bylo zahrnuto do celkových finančních ztrát), ale byly již čínské straně převedeny.

Jinými slovy, výše uvedená suma finančních ztrát (18,8 miliard dolar) byla velmi silně zveličena.

Nakonec stojí za zmínku v tuto chvíli již zcela možný návrat Číny do Libye, i když pozorovatelé zmiňují jistý odpor dočasné vlády k další spolupráci s Pekingem.

18. srpna 2011 vice-prezident dočasné národní rady Abdul Hafiz Goga poznamenal, že se spoléhá na to, že Čína se bude účastnit prací na obnově Libye.

Otázkou nicméně zůstává spolupráce v ropném sektoru. Již čtyři dny po výše zmíněném výroku představitel libyjské společnosti AGOCO řekl, že v budoucnu mohou vznikat problémy s Ruskem, Brazílií a Čínou. To bezprostředně (23. srpna) vyvolalo apel čínského ministerstva obchodu a zahraničí k ochraně čínských investic v Libyi (i když opakuji, jedná se převážně o investice a dodavatelské kontrakty, a nikoliv o miliardové investice do ropy).

Média informovala také o tom, že v souvislosti se složitou situací CNPC zastavuje 6 průzkumných projektů na Blízkém východě a v severní Africe. Uzavřené projekty v Libyi, Nigeru, Sýrii a Alžíru patřily Great Wall Drilling Co, (GWDC), dceřiné společnosti giganta CNPC.

GWDC vysvětlila, že průzkumné projekty byly zastaveny v souvislosti s „politickou nestabilitou“ a kvůli „bezpečnosti pracovníků“. Nebylo upřesněno, jaké projekty konkrétně byly zastaveny, ale bylo řečeno, že zastavení prací na nalezištích ve všech čtyřech zemích způsobí ztráty ve výši 188 milionů dolarů.

Opakuji, nejsou k dispozici žádné údaje o obzvláště velkých investicích Číny do libyjského ropného sektoru. Ví se pouze o neúspěšných pokusech čínských společností získat v Libyi aktiva (konkrétně v r. 2009 se nepodařilo koupit Verenex Energy za 460 milionů dolarů). Ví se již o současné velmi pevné pozici západních korporací v této zemi. Celkem pracovalo na počátku ledna 2011 v ropném sektoru Libye pouhých 400 Číňanů.

Důležité je něco jiného. I když to mapu ovlivní (ale ne nějak dramaticky), libyjské události jen stěží změní celkový průběh čínské expanze, včetně do Afriky. Nepříliš kritickými byly pro Čínu i nákupy libyjské ropy (asi 3% celkového dovozu této suroviny v r. 2010).

V uvozovkách poznamenejme, že při dosaženém objemu přímých zahraničních investic, které se v současné době odhadují na 300 miliard dolarů, neuspěla Čína u pokusů získat aktiva v hodnotě přes 160 miliard dolarů. Proto jsou pro Čínu ztráty v Libyi celkem běžnou záležitostí. S býčí houževnatostí tato země hledá oblasti výrobního uplatnění svého kapitálu v zahraničí nadále, už jen proto, že investice do státních dluhopisů západních zemí vypadají čím dál riskantněji.

Poznamenejme, že transakce na získání zahraničních aktiv připravují čínské společnosti čím dál lépe. Ukazatele za poslední dva roky (července 2010 až červen 2011) u realizovaných a nezdařených zahraničních akvizic (120 a 37 miliard dolarů) mluví o rychlém pokroku u zahraniční expanze čínského kapitálu, a o stále uctivějším vztahu k němu ze strany obchodních kruhů rozličných zemí.

V důsledku toho se washingtonští vrhači hromů ocitli v situaci výrostka, který se pokouší hodit klacek do kola těžkého povozu, taženého mohutnými býky. A již i americké podnikatelské kruhy, riskující díky těmto pochybným aktivitám ztrátu pozice na čínském trhu a dalších možností spolupráce s Čínou, začínají podezřele nahlížet na čínskou politiku Washingtonu. Znepřátelit si vlastní podnikatelský sektor v USA se nedoporučuje žádné vládě.

Jak se zdá, již i v Číně pochopení vlastní rostoucí síly napomáhá poněkud mírnit reakce na „hromy a blesky“, protože jen rozšiřují spektrum prací pro vlastní korporace. A hlavní je, že Čína provádí politiku srozumitelnou obchodním kruhům a střízlivě uvažujícím politikům jak v Africe, tak v ostatních částech světa.

V červenci se v tisku objevilo vyjádření H. Clinton o znepokojení USA kvůli čínským praktikám pomoci v Africe a kvůli tomu, že čínské investice na tomto kontinentu „ne vždy odpovídají mezinárodním normám transparentnosti a vládnutí“, že ne vždy je využíván „talent Afričanů“.

Sice neupřesnila však, rakety jakého typu jsou pro africký talent vhodnější, ale je třeba poznamenat, že tento výrok nebyl v Číně přijat nepřátelsky. A co víc, někteří analytici poukázali na nedostatky zahraničních projektů čínských společností. Jako jedna z vad bylo konkrétně zmíněno to, že prakticky všechny objekty byly budovány s nadměrným počtem čínského personálu, včetně kuchařů, mediků atd. Téměř vše potřebné pro výstavbu a denní potřeby, „až po hřebíky“, se dováželo z Číny.

Proto jako jednu z lekcí z libyjských událostí (a dalších nepříjemných epizod ve spolupráci s africkými zeměmi) čínští komentátoři doporučují zvýšení podílu místních podnikatelských kruhů, personálu a komponent na projektech. Mimo to poznamenali, že jsou potřeba systémy prevence krizí, plány pro případ mimořádných situací, pojištění rizik atd. Nicméně již na počátku března China Export and Credit Insurance Corporation přišla s mechanismem mimořádné podpory vývozců zboží do arabských zemí a rozeslala odpovídající pokyny.

Poznamenejme rovněž, že zahraniční investiční aktivity Číny se po hlubokém propadu v červenci v srpnu 2011 prudce aktivizovaly.

Koncem září 2011 se v Číně konalo fórum o spolupráci s arabskými zeměmi. Na něm se konkrétně uvedlo, že bez ohledu na propad obchodu s Libyí a Egyptem v první polovině 2011 o 30% vzrostl celkový objem obchodu Číny s 22 arabskými zeměmi za stejné období o 36%.

Podle názoru čínských analytiků nepokoje v arabských zemích celkově slábnou a aktivizují se investiční programy, což zvyšuje vzájemnou zainteresovanost. K projektům představeným na tomto fóru patří o kontrakt na výstavbu bytů v Bahrajnu v celkové hodnotě 5 miliard dolarů.

Libye nedávno informovala o pětiletém plánu obnovy a rozvoje infrastruktury, v odhadované hodnotě 126,5 miliard dolarů. Ahmed Jehani, odpovídající v dočasné vládě za obnovení prací, účast Číny na těchto projektech přivítal. Jednou ze součástí plánu se může stát obnovení kontraktu s Čínou na výstavbu bytů, v celkové hodnotě 6 miliard dolarů.

Čína, která se odmítla zúčastnit konference o obnově Libye svolané na základě iniciativy N. Sarkozyho, nejspíše bude pokračovat v pracích v této zemi na dvoustranném základě. A jak to vypadá, možná vytěží ze své houževnaté a silné politiky ještě nemalé dividendy. Přímé a nepřímé.

Přičemž američtí „Jupiterové“ prokázali v Libyi Pekingu ještě jednu důležitou službu. Jak v samotné Číně, tak v čínské zahraniční komunitě, tak v prosperujících pobřežních městech, tak ve vnitrozemí, kde se najímají pracovníci pro stavby v zahraničí, byl veškerý tento rachot ohodnocen jednoznačně negativně. Řečnění o lidských právech a svobodě, linoucí se z USA, již dávno nikdo nebere vážně. Stačí se podívat na čínské chaty.

Diskuze

8 příspěvků ( 8 nových)