Zvědavec

Komentáře

Globální stmívání - opomíjený ekologický horor

Richard Gilík( více o autorovi > )

10.8.2011

Mezi všemi hororovými vizemi, jako je například srážka Země s asteroidem, invaze ufonů, třetí světová válka, konec světa roku 2012 atp., zaujímá globální oteplování zcela jedinečně místo: na rozdíl od všech ostatních katastrofických scénářů se totiž jedná o hrozbu zcela reálnou! Co se asi stane, až např. roztají himalájské ledovce a stamilióny lidí se ocitnou bez pitné vody? Nebo až rozmrzne půda na Sibiři a uvolní z ní zásoby metanu? Rusko ze 60% pokrývá věčně zmrzlá půda, která v sobě skrývá zásoby metanu, plynu 24x silnějšího než je oxid uhličitý, hlavní viník skleníkového efektu. Oteplováním rozmrzá půda, z níž se následně uvolňuje metan, který přispívá k dalšímu oteplování, které dále rozmrazuje půdu... A k tomuto procesu už pozvolna dochází.

Globální oteplování je záležitost, v níž není snadné se orientovat. Čím více se o to snažíte, tím více poznáváte komplikovanost celého problému. Ne každý ví, že tento jev má jednoho méně známého, zlověstného protihráče, který celému oteplování dodává nový katastrofický přídech: má jméno globální stmívání.

Stmívání nasazuje masku

Na Zemi dopadá stále méně Slunce. Vědci, kteří prověřovali více jak 50 let měření slunečního světla, došli k znepokojivému zjištění, že množství slunečního světla, které dopadá na zemský povrch, se postupně zmenšuje. Nejvíce znepokojující je, že snížení slunečních paprsků může znamenat, že globální oteplování je pro společnost daleko větší hrozbou, že se dříve myslelo. Chladící účinek globálního stmívání totiž může zakrývat skutečný rozměr globálního oteplování.

Objev stmívání

Mezi prvními, kdo rozpoznal účinek globálního stmívání, byl Gerry Stanhill, anglický vědec, který na počátku 90. let porovnával soudobé záznamy o dopadu slunečního světla se zápisky z 50. let. Stanhill s údivem zjistil, že došlo k výraznému snížení objemu slunečních paprsků. "Byl to ohromný 22%ní pokles slunečního svitu, a to mě opravdu udivilo," říká. Fascinován hledal záznamy po celém světě a objevoval podobné výsledky, kam se jen podíval. Pokles slunečního světla v USA činil za stejnou dobu 10%, v bývalém SSSR to bylo téměř 30% a téměř 16% v části Britských ostrovů. Účinek se na různých místech lišil, celkově se ale jednalo o globální pokles 1-2 % během desetiletí mezi lety padesátými a devadesátými. Gerry tento jev nazval globální stmívání, ale jeho výzkum publikovaný r. 2001 přijala vědecká obec skepticky.

Nové důkazy i pochybnosti

Do reality globálního stmívání se vědci probudili teprve tehdy, když Gerryho závěry potvrdili i australští vědci, kteří použili zcela odlišnou metodu odhadu slunečního záření.

Efekt globálního stmívání bylo potvrzen i v USA po událostech 11.září 2001, které na 3 dny přerušily leteckou dopravu, díky čemuž došlo k jedinečnému vyčištění atmosféry. Studie z 11. září ukázala, že kondenzační stopa (umělý oblak vznikající za letadlem nebo raketou v horních vrstvách) přispívá k redukci množství solárního záření, které dosahuje povrchu a významně ovlivňuje teplotu.

Tehdy byly závěry o vlivu letadel na počasí odmítnuty s tím, že data nelze jednoznačně očistit od běžných výkyvů klimatu. Zcela nová studie, zveřejněná v časopise New Scientist ale jednoznačně poukazuje na  vliv kondenační stopy na počasí. Výzkum, který porovnával záznamy o teplotách na územích, která byla vystavena vlivu kondenzačních stop, ukázal, že za války letecké bombardéry nad Británií skutečně měnily počasí. "Vliv kondenzačních výparů z letadel na klima není ničím novým. Projevuje se dvojí rolí. Fungují jako pokrývka, která udržuje u povrchu teplo, které by jinak uniklo do vesmíru, na druhé straně ovšem odrážejí sluneční záření a ochlazují je pod sebou. Většina klimatologů však tvrdí, že oteplující vliv převažuje," uvádí zpráva. (viz Bombardéry za války měnily nad Británií počasí)

K potvrzujícímu závěru dospělo i srovnávací měření na severních a jižních Maledivách. Nad severními ostrovy, k nimž proudí znečištěný vzduch z Indie a létají nad nimi letadla, byl zaznamenán pokles dopadajícího slunečního svitu o 10%. Předtím mezi vědci panovalo přesvědčení, že vliv znečištění a letecké dopravy na intenzitu záření činí 0,5 až 1 procento.

Dodejme ale, že o existenci jevu globálního stmívání existují i určité pochybnosti, některé vycházejí například z faktu, že asi 2/3 planety jsou pokryty mořem a data o bilanci záření nad oceánem neexistují v potřebné míře.

Proč se stmívá

Stmívání je pravděpodobně způsobeno znečištěným vzduchem. Pálení fosilních paliv (uhlí, dřeva, ropy) produkuje nejenom neviditelný oxid uhličitý (hlavní skleníkový plyn odpovědný za globální oteplování), ale i drobné částice popela, sazí, složenin síry a dalších znečišťovatelů.

Částice odrážejí sluneční záření zpět do prostoru. Tento jev je znám desítky let: sopky chrlící částice síry do svrchní atmosféry mohou mít na Zemi výrazný chladící účinek. Novým překvapením je ale tzv. nepřímý účinek, kdy částice v atmosféře mění optické vlastnosti mraků. Pevné částice jsou zárodkem formací vodních kapek. Ve znečištěném vzduchu, který obsahuje podstatně více pevných částic, se oproti přirozeným formacím může vytvářet až 6x více vodních kapek, ale protože se množství vodní páry v atmosféře nemění, kapky musí být menší, než by byly v přirozeném stavu.

Vzhledem k tomu, že reflektivita mraků závisí na povrchové ploše kapek, znečištěné mraky odrážejí více světla než neznečištěné (spousta drobných kapiček má větší povrchovou plochu než několik velkých kapek). Mraky odrážejí více světla zpět do atmosféry a snižují tak množství slunečních paprsků, které dosáhnou Zemi.

Katastrofický vliv na prostředí

Vědci se obávají, že stmívání, které zastiňuje oceány před plným dopadem slunce, narušuje vzorec dopadu dešťových srážek. Domnívají se, že stmívání způsobilo sucha v subsaharské Africe, která si vyžádala statisíce životů v 70. a 80. letech (a kdoví co je příčinou současného sucha v Somálsku!). Existují znepokojivé náznaky, že k témuž dochází v Asii, domovu poloviny světové populace.

Nejznepokojivější na celém jevu je ale zřejmě to, že může vést vědce k podcenění skutečné síly skleníkového efektu. Je totiž překvapivé, že veškerá nadbytečná energie, kterou jsme umístili do zemské atmosféry, dosud vyústila ve vzestup teploty o pouhých 0,6°C.

To mnoho vědců přivedlo k závěru, že současné klima je vůči účinkům oxidu uhličitého mnohem méně citlivější než bylo řekněme během doby ledové, kdy podobný vzestup CO2 vedl ke zvýšení teploty o 6°C.

Vyrovnávající efekt

Dnes to ale vypadá tak, že oteplující vliv skleníkových plynů vyrovnává silný chladící efekt stmívání - dva znečišťující faktory se vzájemně ruší. Znamená to, že naše klima může být vůči skleníkovému efektu mnohem citlivější, než se původně myslelo. Je to špatná zpráva i proto, že se předpokládá, že zatímco množství CO2 v atmosféře bude v následujících desetiletích stoupat, znečištění částicemi dostaneme pod kontrolu. Oxid uhličitý je totiž neviditelný a bez chuti, tudíž jeho dlouhodobý katastrofický účinek na životní prostředí není tak zřejmý. Naopak existuje silný a účinný politický tlak na snížení emisí pevných částic do ovzduší, protože ty mají zjevné a bezprostřední účinky např. v podobě kyselých dešťů, a nadto se jedná o problém, s nímž je přece jen snažší se vypořádat - například stačí k závodům dodatečně připojit čistící zařízení - nemusí se hned přebudovat celý podnik. Můžeme tedy očekávat situaci, kdy se chladivé znečišťování bude nadále snižovat, zatímco oteplující znečišťování nadále poroste. Napovídají tomu i analýzy novějších údajů, podle kterých se v desetiletí následujícím po počátku 90. let rozjasnil povrch planety o 4%, což svědčí o konci stmívání. Samozřejmě se nabízí nápad bojovat proti globálnímu oteplování ještě usilovnějším ochlazujícím znečišťováním, ale čeština by takový nápad označila výrazem vyhánět čerta ďáblem.

Pesimistické vyhlídky

Pokud chladivé a oteplující procesy probíhají současně a vzájemně se vyrovnávají, jedná se o závažný problém. Může to znamenat, že skutečný rozsah budoucího oteplování dokáže předčit i ty nejpesimičtější předpovědi. Globální vzestup teploty o 10°C v roce 2100, který způsobí, že značná část světa se stane neobývatelnou, nemusí být jen hororovou sci-fi, nýbrž krutou realitou.

K doporučení: dokument BBC: Global Dimming Documentary:

Diskuze

34 příspěvků ( 34 nových)