Zvědavec

Komentáře

Pochopení federální „dluhové krize“

Jak super bohatí pouštějí žilou ministerstvu financí

Sam Pizzigati( více o autorovi > )

27.7.2011

Ale tito průměrní Američané vedli poslední půlstoletí boj, aby posílili bohaté a korporace a učinili je ještě bohatšími. A tento boj byl pozoruhodně úspěšný. V 50. letech bohatí Ameriky a korporace, které řídili, platili každý rok velké sumy na daních z příjmu – a federální projekty a programy, které tyto daně pomohly financovat, skutečně život průměrných Američanů zlepšovaly.

Bohatí Ameriky, předvídatelně, provedli protiútok – a v 80. letech zaznamenali úspěch.

Dnes bohatí a jejich korporace již zdaleka spravedlivé břímě na daňové zátěži země nenesou. Federální vláda, vzhledem k tomuto nedostatku příjmů, má stále větší problémy financovat iniciativy, které pomáhají průměrným pracujícím rodinám. Výsledek: „dluhová krize“.

K této „dluhové krizi“ nemuselo vůbec dojít. Z fiskální rovnováhy nedostala Spojené státy žádná přírodní katastrofa, žádná tsunami. Prostě jsme kolosálně politicky selhali. Naše elita, tím, že krmí bohaté a jejich korporace jedněmi daňovými úlevami za druhými, hodila do soukolí státních financí obrovský šroubovák.

Pár čísel – ze zprávy Institutu politických studií zveřejněné na jaře – nám může pomoct si lépe představit, jak kolosální toto politické selhání bylo.

Pokud by korporace a domácnosti dosahující ročního příjmu 1 milion dolarů a více nyní platily daně stejnou roční měrou, jako v r. 1961, jak zjistili výzkumníci IPS, federální finance by vybíraly každý rok o 716 miliard více.

Jinými slovy, pokud by federální vláda začala zdaňovat bohaté a jejich korporace stejnou měrou, jako před půl stoletím, federální dluh u investorů by v příštích deseti letech téměř zcela zmizel.

Podobně ohromující čísla přišla počátkem tohoto měsíce od ekonoma MIT Petera Diamonda a Emannuela Saeze z Kalifornské univerzity, světových špičkových autorit v oblasti příjmů ultra bohatých. Tito dva učenci vypočítali pár fascinujících „co kdyby“, která ukazují, jak obrovsky příjmy našich nejbohatších v posledních desetiletích vzrostly.

V r. 2007 Diamond a Saez poukázali na to, že daňoví poplatníci z řad horního 1% platili na federálních daních ze svých příjmů v průměru 22,4%. Pokud by se tato daňová zátěž zdvojnásobila na 43,5 %, podíl horního 1% na národním příjmu po zdanění by byl stále dvojnásobný, než tomu bylo u horního 1% v r. 1970.

Takže proč nedaní bohaté? Proč nyní trpíme strachem z jakési strašlivé „dluhové krize“? Proč se naši politici tak hrnou do „fiskální disciplíny“ ve formě propouštění a omezování – úspor – na úkor průměrných Američanů?

Nic záhadného. Náš politický systém nedokáže danit bohaté proto, že bohatí mají majetky dostatečně velké na to, aby si politický systém koupili. A opět, tento plutokratický velký obrázek nám pomůže si lépe představit pár čísel.

V r. 2008 IRS odhalil, že 400 Američanů oznámilo při svých vratkách federálních daní příjem nejméně ve výši 110 milionů dolarů. V průměru mělo těchto 400 lidí příjem 270,5 milionů, druhý nejvyšší u horní 400 v zaznamenané historii.

V r. 1955, v kontrastu s tím, měla horní 400 v průměru – v dolarech z r. 2008 – pouhých 13,3 milionů. Jinými slovy, horní 400 uvedla v r. 2008 příjmy, které po očištění o inflaci činily 20 násobek příjmů horní 400 před půl stoletím.

Ale nejen, že horní 400 v r. 1955 vydělávala méně, než 400 v r. 2008. Bohatí v r. 1955 platili ze svých příjmů na daních mnohem více, než dnešní 400. V r. 2008 údaje IRS ukázaly, že horní 400 platila ze svých příjmů na federálních daních pouze 18,1%. 400 v r. 1955 platila celkovou daň z příjmu ve výši 51,2%.

Podstatné: Po zdanění a po očištění o inflaci zbylo v r. 2008 horní 400 v kapse o neskutečných 38,5 miliardy dolarů více, než nejbohatším v r. 1955. Vynásobte si těchto skoro 40 miliard na daňových úsporách počtem let, po které se jim toto 1% nejbohatších Američanů těšilo, a dostanete pořádně vekou truhlu válečné kořisti v třídní válce, miliardy a miliardy použitelné na placení mozkových trustů a kandidátů a pravičáckých médií.

Měl by tváří v tvář těmto miliardám zbytek z nás, velká nebohatá většina Ameriky, prostě hodit do ringu ručník a vzdát to? Naši předchůdci před sto lety to rozhodně nevzdali. Postavili se svým bohatým, na všech představitelných formách. Nakonec zkrouhli bohaté na demokratickou velikost.

My můžeme udělat totéž.

Diskuze

14 příspěvků ( 14 nových)