Zvědavec

Komentáře

Svrchovaná vláda idiocie

Paul Craig Roberts( více o autorovi > )

5.7.2011

Jeden příklad za všechny: vlády států Georgia, Alabama a Florida, které mají společné hranice, jsou po dvě desetiletí ve sporu o vodu z jezera Lake Lanier nacházejícího se několik mil na severovýchod od Atlanty. V roce 2009 rozhodl federální soudce, že je protizákonné, aby se voda z tohoto jezera používala pro potřeby třímilionové populace Atlanty. Soudce nařídil, aby se tři zmíněné státy dohodly do července 2011. Pokud k tomu by k tomu nedošlo, Atlanta bude mít nárok pouze na objem vody odpovídající spotřebě města v polovině 70tých let, kdy měla méně než třetinovou populaci ve srovnání s dneškem.

Je zřejmé, že verdikt soudu byl silnou pobídkou pro Alabamu a Floridu, aby neustupovaly ze svých nároků.

Buď soudce na tuto skutečnost nepomyslel nebo ho nezajímá, že se tři miliony obyvatelů Atlanty ocitnou bez vody.

Na poslední chvíli, 28. června, dva dny před tím než měla být Atlanta odříznuta od dodávek vody, rozhodl odvolací soud, že rozsudek federálního soudce byl nesprávný a dal Sdružení amerických inženýrů roční lhůtu na to, aby s konečnou platností rozhodlo o tom, jak rozdělit vodu z Lake Lanier mezi tři zmíněné státy.

Stát Alabama předvedl naprostou bezohlednost vůči třem milionům svých amerických spoluobčanů v Atlantě ohlášením, že se proti tomuto rozsudku odvolá. Florida ’v současnosti zkoumá rozsudek’ bezpochyby proto, aby získala podíl vody připadající Atlantě.

Je zřejmé, že toto nejsou SPOJENÉ Státy. Ani bývalá Konfederace (Jih během občanské války; pozn. překl.) nedokáže držet pohromadě. Po více než 20 let se tři zmíněné státy nedokázaly dohodnout. Místo toho se navzájem soudily u federálních soudů, aby pro sebe získaly výhody.

V Kalifornii se o vodu bojuje na jiných frontách. Bohaté korporátní a finanční zájmové skupiny si uvědomily, že kontrola vodních zdrojů představuje přímou kontrolu biosféry - moc nad životem. Tato malá skupina mocných usiluje o deregulaci a privatizaci kalifornského vodohospodářství takovým způsobem, aby mohla maximálně využít svou kontrolu této životodárné látky. Sucho, které Kalifornii postihlo, bylo médii prezentováno jako katastrofální krize, která proti sobě staví farmáře a městské ochránce přírody. Toto divadýlko má odvést pozornost naivní veřejnosti a médií od skutečnosti, že privatizovaná voda se dá proměnit na cenné papíry, ze kterých se dají vytvořit deriváty a s těmi se dá spekulovat. ’Zprivatizovaná voda’ nemá vůbec nic společného s poskytováním vody obyčejným lidem. Úcelem je vydělat miliardy zájmovým finančním skupinám.

Když je řeč o ziscích z cenných papírů - ceny akcií dnes rostly poté, co se objevily zprávy, že řecká ’demokratická’ vláda, navzdory převládajícímu odporu Řeků, odsouhlasila úsporná opatření, kterými jsou podmíněny půjčky od Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. Tyto půjčky jsou z hlediska finančního práva nelegální, protože slouží k úhrade řeckých dluhů u soukromých bank, které nakoupily řecké vládní dluhopisy. Tyto banky dostanou plnou náhradu škod za to, že zanedbaly své povinnosti.

Finanční trhy ve své vyslovené hlouposti, je-li to vhodný výraz, považují za dobrou zprávu kroky řecké vlády vedoucí k prohloubení hospodářského poklesu země za úcelem získání dalších půjček určených ke splácení půjček, které nedokáží splácet.

Finanční periodika zastávají názor, že úsporná opatření, která musí řecká vláda přijmout a výprodej veřejného sektoru - vodáren, přístavů, několika ostrovů, státního telekomunikačního monopolu, státní loterie a redukce prostředků určených na mzdy, zaměstnanost a sociální vymoženosti - nějakým způsobem zlepší šance řecké ekonomiky generovat zisk potřebný ke splácení nových půjček od MMF a ECB, které jsou určeny ke splácení dluhů u německých, francouzských a nizozemských soukromých bank.

Pokud by lidé na Wall Street a ve finančním sektoru měli IQ alespoň 100, věděli by, a to všichni, že ’bailout’ (záchrana soukromých bank před bankrotem pomocí státních peněz; pozn. překl.) jen tlačí Řecko do hlubší ekonomické propasti a že schopnost Řecka splácet dluh bude klesat.

Proč řecká vláda neví to, co je naprosto jasné těm, kteří dnes protestují na ulicích? Jediným vysvětlením je, že řečtí politici jsou podplaceni věřitelskými bankami. Řecká ’demokracie’ slouží soukromým bankám, nikoli řeckým občanům.

Tolik velebené finanční trhy se nechovají racionálně - právě naopak. Finanční trhy dělají z očividně špatných zpráv zprávy dobré, aby vyhnaly ceny finančních aktiv. Pravda a fakta neznamenají pro finanční trhy nic. Finanční trhy stojí na lžích, iluzích a klamech, které nadhodnocují ceny aktiv. Pokud investujete na Wall Street, podporujete tento sytém.

Ve Spojených Státech dnes máme prezidenta obamu, který předkládá kongresu výzvy ohledně finanční krize.

Americký prezident (píšu s malým počátečním písmem, abych naznačil nereálnost amerických politických institucí a země samotné). Prezident, který nerespektuje War Powers Act - zákon ukládající mu konzultovat s Kongresem vojenské operace v zahraničí, než se Amerika zapojí do válek, řekl v Kongresu, že celé břemeno snížení deficitu nemůže být uvaleno na hřbety nejchudších Američanů, aniž by musel zrušit několik zvláštních daňových úlev. Pokud mu na to hlupáci v Kongresu skočí, pak může obama zdůrazňovat, jak donutil bohaté platit zatímco skrytě přesouvá dluhové břemeno na chudé a na to co zbylo ze střední třídy - dnes prakticky zničenou společenskou vrstvu.

Celá ’konfrontace’ mezi ’americkým prvním černým prezidentem’ a Kongresem na téma nesplacení státních dluhopisů je podvod. Pokud je útok na Lybii tak velkým národním zájmem, že obama nemusí informovat kongres, pak je naprosto zřejmé, že je v nejvyšším národním zajmu, aby USA splácely své dluhy.

Pokud by USA nevyplatily své dluhopisy, nejen že by to způsobilo kolaps mezinárodního finančního systému, ale i konec americké moci. Nic není důležitějším ’národním zájmem’ než to, aby Washington vyplácel americké státní dluhopisy. Je tedy naprosto evidentní, že když Kongres nezvýší strop státního dluhu, FED bude pokračovat ve skupování státních dluhopisů tak, aby měla vláda na své výdaje. Bushův režim a hnědé košile z jeho Federalist Society prosadili jednou a provždy, že americký prezident se během války stává Césarem a že je prezidentovým výhradním privilegiem rozhodovat o tom, co je v národním zájmu a co ne. Kongres se stal nepotřebným, stejně jako římský senát za Césara.

Není nejmenší šance, že vláda USA nevyplatí své dluhopisy. Přesto je krize s tím spojená prezentována americkým ministerstvem propagandy jako nejžhavější téma.

Ameriku čeká další devastace životního prostředí. Nejde o možné nebezpečí radiace hrozící kvůli záplavám. Je to mnohem jednodušší. Americký pozemkový fond (dále jen APF) je také ’zprivatizován’ a stal se sluhou soukromých zájmů.

APF je zprivatizován v tom smyslu, že ti kterým skutečně záleželo na smyslu tohoto zákona a na zachování půdního fondu byli za Clintonova a Bushova režimu nahrazeni novými úredníky. Ano - hádáte správně. Vedení APF se skládá z úredníku dosazených korporacemi, kteří dělají to, pro co byli do svých funkcí dosazeni, tj. tunelují veřejný sektor.

Milovníci koní tak dostávají tvrdou ránu. Podle Marylin Wargo, která má o tomto tématu dobrý přehled, se APF chystá vyhubit dvě třetiny zbylých stád divokých koní, kteří žijí na území Nevady, Wyomingu, Oregonu a Colorada.

Jako všechno ostatní v naší zemi ’svobody a demokracie’ se toto vybíjení provádí navzdory silným veřejným protestům občanů, které ministerstvo pro vnitřní bezpečnost pravděpodobně označí jako ’teroristy hájící práva zvířat’.

Kdo na tom získá? Samozřejmě velkochovatelé dobytka, který se tu bude pást místo divoké zvěře. Američané dosud nepochopili, že Bushův režim docílil mimo jiné toho, že vládní agentury, které byly založeny, aby chránily veřejné zájmy, jsou dnes v rukách korporací. Fúze korporátních a vládních zájmů je dnes v USA pokročilejší než tomu bylo ve fašistické Itálii.

V dnešní fašistické Americe není svoboda, demokracie ani zodpovědnost vlády vůči občanům.

Diskuze

0 příspěvků ( 0 nových)