Zvědavec

Komentáře

Kontrarevoluce na Středním východě, 2. část

Thierry Meyssan( více o autorovi > )

2.6.2011

Název „Syrská revoluce 2011“ je pochybný: je v angličtině a má charakteristiky reklamního sloganu. Ale co by si myslel a dělal skutečný revolucionář, kdyby se mu nepodařilo dosáhnout svých cílů v r. 2011, vrátil by se prostě domů?

A ještě podivnější je, že v den vytvoření měla tato stránka na Facebook přes 80,000 přátel. Takové nadšení během několika hodin, po kterém nenásledovalo nic, ukazuje na manipulaci provedenou počítačovým softwarem, který vytváří mnohačetné účty. Obzvláště vzhledem k tomu, že Syřané používají internet průměrně a měli od 1. ledna přístup pouze k ADSL.

Problémy začaly o měsíc později v Daraa, venkovském městě na jordánské hranici a několik mil od Izraele. Vandalové platili mladistvým, aby malovali protivládní hesla na zdi města. Místní policie zatkla studenty a zacházela s nimi jako se zločinci, ke zlosti jejich rodin. Místní smetánka, které chtěla spory vyřešit, byla guvernérem odmítnuta. Mladíci byli biti. Rozzuřené rodiny zaútočily na policejní stanici, aby je osvobodily. Policie zareagovala ještě větší brutalitou a protestující zabíjela.

Prezident Bashar Assad pak zasáhl a policii a guvernéra potrestal – guvernéra, který byl jeho příbuzným a kterého prezident jmenoval v Deraa, daleko od hlavního města, aby ho měl z dohledu. Bylo zahájeno vyšetřování, aby se objasnilo policejní zabíjení. Představitelé zodpovědní za násilí byli obviněni a dáni do vazby. Ministři se omluvili a kondolovali rodinám obětí jménem vlády, což bylo gesto, které bylo veřejně akceptováno.

Vše se mělo vrátit do normálu, ale náhle se na střechách objevili maskovaní odstřelovači a stříleli jak na dav, tak na policii, a uvrhli město do chaosu.

Střelci tohoto zmatku využili a vyšli do města, aby zaútočili na vládní budovy, ve kterých byly umístěny výzvědné služby zodpovědné za sledování syrských Golanských výšin okupovaných Izraelem. Bezpečnostní složky palbu opětovaly, aby bránily budovu a její archivy. Byli mrtví na obou stranách.

Tento typ konfrontace se opakoval. Lidé hledali ochranu u armády, která se útočníkům, kteří napadli město, postavila. Na ochranu obyvatel bylo vysláno tři tisíce mužů a tanky. Nakonec bitva postavila infiltrované bojovníky proti syrské armádě, ve scénáři podobnému oblehání Nahr Al-Bared libanonskou armádou. Až na to, že tentokrát mezinárodní média fakta překroutila a syrskou armádu obvinila z útoku na lidi v Daraa.

Mezitím střety propukly v Lattakia, přístavu, který byl dlouho domovem zločineckých organizací, které se specializují na námořní pašování. Tito jedinci dostali zbraně a peníze z Libanonu. Zvandalizovali centrum. Policie zasáhla. Na prezidentský příkaz byla policie vyzbrojena pouze pendreky. Gangsteři pak spustili válku za použití zbraní a zabili desítky neozbrojených policistů.

Stejný scénář byl zopakován v sousedním městě Banias, ve městě menšího významu, ale mnohem strategičtějšího, protože je v něm hlavní ropná rafinérie v zemi. Tentokrát policie použila své zbraně a z konfrontace se stala plnohodnotná bitva.

A nakonec se jedinci v Homs, velkém městě, sešli v mešitě a vyzvali své fundamentalistické následovníky, aby demonstrovali proti „režimu, který zabíjí naše bratry v Lattakia“.

V reakci na nepokoje se syrská populace ve velkém shromáždila, aby potvrdila svoji podporu Republice. Obrovské demonstrace, v historii této země bezprecedentní, přivedly od ulic Damašku, Aleppa a Lattakie stovky tisíc lidí, kteří křičeli „Bůh, Sýrie, Bashar!“.

Zatímco na dotyčných místech se střety zintenzivňovaly, policie dokázala bojovníky zastavit. Podle jejich televizních svědectví byli najati, vyzbrojeni a financováni pro-haririským poslancem v Libanonu, Jamalem Jarrahem, což on popírá.

Jamal Jarrah je přítelem prince Bandara. Jeho jméno bylo uvedeno v případě Fatah Al-Islam v Nahr Al-Bared. Je příbuzným Ziada Jarraha, džihádisty obviněného FBI z toho, že je zodpovědný za únos letu 93, který se zřítil v Pennsylvánii 11. září 2001. Je také příbuzným bratrů Ali a Yousef Jarrah, kteří byli zatčeni libanonskou armádou v listopadu 2008 za špionáž pro Izrael.

Jamal Jarrah je tajným členem Muslimského bratrstva, což ale popírá. V r. 1982 se Bratrstvo pokusilo chopit moci v Sýrii. Nezdařilo se jim to a stali se obětí strašlivých represí. Od amnestie vyhlášené prezidentem Basharem Assadem se věřilo, že tyto bolestivé vzpomínky byly zapomenuty. Ale naopak, tato odnož Bratrstva je nyní financovaná Sudairi. Roli Bratrstva Banias ve střetech nyní přiznávají všichni.

Jamal Jarrah též údajně použil libanonské bojovníky Hizb ut-Tahrir, islámskou skupinu se sídlem v Londýně a obzvláště aktivní ve střední Asii. Hizb ut-Tahrir, která propaguje nenásilí, ale je obviňována ze zorganizování mnoha útoků v údolí Ferghana. Právě s cílem zastavit tuto skupinu Čína začala se sbližováním s Ruskem v rámci Šanghajské organizace spolupráce. Navzdory četným debatám o této skupině v britské sněmovně, neměli její představitelé v Londýně nikdy žádné problémy, a všichni zastávají vysoké řídící pozice v anglo-amerických nadnárodních společnostech.

Vloni Hizb ut-Tahrir otevřela pobočku v Libanonu. Při té příležitosti zorganizovala konferenci, na kterou byli pozváni zahraniční hodnostáři, včetně ruského intelektuála mezinárodní pověsti. Během diskusí organizátoři vyzvali k vytvoření islámského státu a uvedli, že libanonští šíité, drúzové a dokonce i někteří sunité nejsou skutečnými muslimy a měli by být vyhnáni, jako křesťané. Ohromený takovými poznámkami ruský host rychle poskytl televizní rozhovor, aby se od těchto fanatiků distancoval.

Zprvu se zdálo, že jsou syrské bezpečnostní síly událostmi zaskočeny. Vysoký důstojník, vycvičený v SSSR, použil sílu, aniž by se zajímal o následky u populace. Ale situace se postupně obrátila. Prezident Bashar Assad převzal nad situací kontrolu. Změnil vládu. Zrušil stanné právo a rozpustil Státní bezpečnostní radu. Zaručil občanství tisícům syrských Kurdů, kterým bylo historicky občanství upíráno kvůli spornému sčítání lidu. Navíc přijal řadu opatření, jako zrušení pokut za pozdní platby za veřejné služby (elektřinu atd.). Tím uspokojil hlavní požadavky populace a zmírnil opozici. V „Den hněvu“ (pátek 6. května) nedosáhl celkový počet protestujících v zemi ani 50,000, z celkové populace 22 milionů lidí.

Konkrétně Mohammed Al-Sha’ar, nový ministr vnitra, vyzval všechny, kteří byli zapleteni do nepokojů, aby se policii dobrovolně přihlásili a zaručil jim amnestii výměnou za ukončení operací. Zareagovalo přes 1,100 lidí. Během několika dní byly základní kanály rozbity a bylo zabaveno mnoho zbraní. Po pěti týdnech násilností se do téměř všech neklidných měst pomalu vrátil klid.

Mezi vůdci identifikovaných a zatčených bojůvek bylo několik izraelských a libanonských důstojníků, a jeden z nich byl politik s úzkými vztahy se Saadem Hariri. Tento pokus o destabilizaci měl pokračování.

Otevřená konspirace

To, co bylo původně komplotem na svržení syrského režimu, se přeměnilo na otevřené vydírání pomocí destabilizace. Když pochopil, že vzpoura nenabírá páru, proti-syrský arabský tisk nestoudně papouškoval zprávy o vyjednáváních, která probíhala.

Informovali o návštěvě vyjednavačů chystajících se do Damašku, aby tam předložili požadavky Sudairi. Pokud máme novinám věřit, tak násilnosti nepřestanou, dokud Bashar Al-Assad nevyhoví dvěma požadavkům:

– Rozchod s Iránem; a

– Zastavení podpory odboji v Palestině, Libanonu a Iráku.

Mezinárodní propaganda

Sudairi chtějí západní vojenskou intervenci, která by skoncovala se syrským vzdorem, podle stejného scénáře, podle jakého probíhá agrese v Libyi. Aby to mohli udělat, zmobilizovali specialisty na propagandu.

K velkému překvapení všech satelitní televizní stanice Al Jazeera náhle změnila svoji redakční linii. Není žádným tajemstvím, že tato stanice byla vytvořena Davidem a Jeanem Frydmanovými, francouzskými bratry miliardáři, kteří byli poradci Ytzhaka Rabina a Ehuda Baraka. Chtěli vytvořit médium, které umožní debatu mezi Izraelci a Araby, protože taková debata byla v každé dotyčné zemi zakázána zákonem.

Aby síť založili, zavolali katarskému emírovi, který z počátku působil jako krytí. Tým projektu byl najat mezi lidmi z arabské sekce BBC, takže od samého počátku byla většina novinářů prominentními agenty britské MI6.

Nicméně emír převzal nad sítí politickou kontrolu, a ta se stala výkonnou rukou jeho monarchie. Léta Al Jazeera skutečně hrála usmiřovací roli tím, že propagovala dialog a pochopení v regionu. Ale tato síť také přispěla k trivializaci izraelského systému apartheidu, jako by násilné metody používané IDF byly pouhými nešťastnými omyly ze strany jinak přijatelného režimu, i když představují podstatu tohoto režimu samotného.

Al Jazeera, jejíž informování o revolucích v Tunisu a Egyptě bylo vynikající, náhle změnila redakční linii a v případě Libye se stala hlásnou troubou Sudairi.

Tato otočka o 180°si zaslouží vysvětlení. Útok na Libyi byl původně francouzsko-britským plánem zplozeným v listopadu 2010, tj. hodně před „arabským jarem“, do kterého byly zapleteny USA. Paříž a Londýn měly v úmyslu vyrovnat si s Tripolisem účty a bránit své koloniální zájmy. V letech 2005-2006 libyjská Národní ropná společnost (NOC) vypsala tři mezinárodní tendry na průzkum a využívání svých zásob, největších v Africe. Plukovník Kaddáfí zavedl pro západní společnosti vlastní pravidla hry a donutil je akceptovat kontrakty, které byly v jejich očích málo výhodné. Dokonce předložili méně výhodné kontrakty nadnárodním společnostem na celém světě. Navíc zde bylo několik sporů souvisejících se zrušením lukrativních kontraktů na vybavení a výzbroj.

Již v prvních dnech údajného povstání v Benghází Paříž a Londýn vytvořily Národní přechodnou radu, kterou Francie oficiálně uznala za legitimní zastoupení Libyjců. Tato Rada vytvořila novou ropnou společnost, LOC, která byla uznána mezinárodním společenstvím na summitu v Londýně jako držitel práv na uhlovodíky této země. Během shromáždění bylo rozhodnuto, že prodej ropy ukradené LOC bude provádět… Katar, a kontaktní skupina spojeneckých států se proto od této chvíle bude setkávat v Doha.

Podle Youssefa Al-Qardawiho je osvobození Palestiny méně důležité, než nastolení zákona šaría.

Podle očekávání začal televizní kazatel Youssef Al-Qardawi kvičet za svržení prezidenta Bashara Assada denně. Šejk Al-Qardawi je prezidentem Mezinárodní unie učenců a také Evropské rady pro fatvu a výzkum. Je idolem Muslimského bratrstva a prosazuje původní odnož islámu, mix americké „tržní demokracie“ a saudského tmářství: uznává princip volených představitelů za předpokladu, že prosazují šaría v jeho nejomezenější formě.

K Youssefu Al-Qardawi se přidal saudský duchovní Saleh Al-Luhaidan, který naléhal: „Zabijte třetinu Syřanů, aby zbývající dvě třetiny mohly žít.“ Zabít třetinu syrské populace? To by znamenalo zmasakrovat křesťany, židy, šíity, drúzy a alavity. Aby dvě třetiny mohly žít? To by se rovnalo nastolení sunitského státu dříve, než se zbaví vlastních.

K dnešnímu dni se zdá, že pouze palestinská větev Muslimského bratrstva, Hamas, vzdoruje svůdné moci petrodolarů Sudairi. Jeho vůdce, Khaled Meshaal, bez jakéhokoliv zdráhání potvrdil, že zůstane v exilu v Damašku a odpřísáhl svoji podporu prezidentovi Al-Assadovi. S jeho pomocí předešel plány imperialistů a sionistů tím, že vyjednal dohodu s Fatahem Mahmouda Abbase.

Od března se Al Jazeera, BBC Arabic a Arabic France 24 přeměnily na masivní orgány propagandy. Tím, že přinášejí spousty falešných svědectví a zmanipulované obrázky, překrucují události tak, aby Republika Sýrie vypadala jako tuniský režim Ben Aliho.

Pokusily se vykreslit syrskou armádu jako represivní sílu, podobnou tuniské policii, která se nezdráhá střílet do poklidných občanů bojujících za svoji svobodu. Tyto sítě dokonce oznámily smrt mladého vojáka, který odmítl střílet do svých spoluobčanů, a byl údajně svými nadřízenými umučen k smrti. Ve skutečnosti je syrská armáda armádou braneckou, a mladý voják, podrobnosti o jehož životě byly zveřejněny, byl ve skutečnosti na dovolené. V rozhovoru pro syrskou televizi potvrdil svoji ochotu bránit svoji zemi proti zahraničním žoldákům.

Navíc se tyto satelitní kanály pokusily vykreslit několik syrských osobností jako spekulanty, stejně jako příbuzní Ben Aliho. Svoji kritiku zaměřily na Rami Makhloufa, nejbohatšího muže v zemi, který je příbuzným prezidenta Al-Assada. Tvrdily, že, stejně jako v tuniském modelu, požadoval podíly ve všech zahraničních společnostech, které chtěly v zemi podnikat. To je v syrském kontextu naprosto nepodložené a nepředstavitelné. Ve skutečnosti se Rami Makhlouf těšil důvěře prezidenta Al-Assada, díky své roli při vytváření mobilní telefonní sítě. Stejně jako každý na světě, kdo dostal takovou koncesi, se stal miliardářem. Skutečnou otázkou je, jestli tito lidé své pozice využili pro sebeobohacení na úkor zákazníků, nebo ne. V jeho případě je odpovědí ne: Syriatel nabízí nejlevnější mobilní sazby na světě!

V každém případě patří cena za lhaní Al Jazeeře. Tato síť zašla tak daleko, že předkládala obrázky z demonstrace 40,000 lidí v Moskvě volajících po ukončení ruské podpory Sýrii. Ve skutečnosti to byly záběry z oslav 1. Máje, do kterých tato síť vložila herce uvádějící podvodné informace.

Reorganizace sítí prince Bandara a Obamova vláda

Instrument kontrarevoluce, používaný Sudairi, je namířen proti jednomu problému. Doposud žoldáci prince Bandara bojovali pod vlajkou Osamy bin Ladena, ať již v Afghánistánu, Bosně, Čečensku nebo jinde. Původně považovaný za antikomunistu se bin Laden postupně stal proti-západním. Tento jeho posun byl ovlivněn ideologií střetu civilizací, se kterou přišel Bernard Lewis a zpopularizoval ji jeho student Samuel Huntington. Měla své období slávy během teroristických útoků 11. září a války proti terorismu: Bandarovi muži vyvolávali nepokoje kdekoliv si Spojené státy přály zasáhnout.

V současném období musí být obrázek džihádisty změněn. Nyní se očekává, že bojuje po boku NATO, stejně jako kdysi bojoval po boku CIA v Afghánistánu proti Rudé armádě. Je proto žádoucí otočit projevy na západě z minulosti a najít vhodnou náhradu za anti-komunismus. To bude ideologickým úkolem šejka Youssefa al-Qardawi.

Aby tuto změnu usnadnil, Washington oznámil smrt Osami bin Ladena oficiálně. Když je tento jejich výtvor pryč, mohou být mobilizováni žoldáci prince Bandara pod novou vlajkou.

Tento přesun rolí je doprovázen škatulemi hýbejte se ve Washingtonu.

Generál David Petraeus, který jako velitel CENTCOM musel jednat s Bandarovými muži na Středním východě, se stal ředitelem CIA. Musíme proto očekávat zrychlené stahování jednotek NATO z Afghánistánu a větší zapojení Bandarových lidí do tajných operací CIA.

Leon Panetta, odcházející ředitel CIA, se stal ministrem obrany. Podle vnitřní dohody mezi americkou vládnoucí třídou by měl být tento post rezervován pro člena Komise Bakera-Hamiltona. Panetta, stejně jako Gates, členem byl. V případě nových válek bude omezovat nasazení na zemi, s výjimkou zvláštních jednotek.

V Riyadhu a Washingtonu již vystavili „arabskému jaru“ úmrtní list. Sudairi mohou říct o Středním východě to, co Il Gattopardo (Leopard) říkával o Itálii: „Vše se musí změnit tak, aby vše zůstalo stejným a my zůstali pány.“

Diskuze

2 příspěvků ( 2 nové)