Zvědavec

Komentáře

Lokomotiva evropské integrace zařadila zpátečku

Peter Iskenderov( více o autorovi > )

11.5.2011

Podle slov Cecilie Malmström slouží rozpracované iniciativy „jako doplněk neodkladných krátkodobých opatření, která již Komise přijala v souladu se situací u migrace ze Středomoří a tlakem, který migranti vytváří na hranicích členských zemí“ (1). Jde konkrétně o namátkové vízové kontroly a prohlídky zavazadel na omezeném počtu kontrolních vstupních míst.

Tyto návrhy budou posouzeny 12. května v Bruselu, na zasedání Rady EU, na úrovni ministrů vnitra. A 24. června vstoupí do hry Rada Evropy, která hodlá provést všestranné posouzení problému s migrací. Vzhledem k chorobné náruživosti posledně zmíněné organizace u problémů porušování lidských práv (nejen skutečných, ale i zdánlivých) přejde tato diskuse nevyhnutelně do pro vedení Evropské unie silně nepříznivé oblasti. Vyvstane otázka, nakolik omezení schengenského režimu, byť jen dočasné, odpovídá principům respektování lidských práv ve „sjednocené Evropě“.

Mimo závislosti na výsledku podobných diskusí si mohou mnout ruce i vůdci řady radikálních nacionalistických uskupení v celé Evropě, která již beztak stále hlasitěji požadují na svých vládách těsněji uzavřít státní hranice, aby se zastavil příliv imigrantů – uchazečů o sociální dávky, a rovněž obyčejných zločinců a teroristů. Ne náhodou se bezprostředně po nařízení francouzského prezidenta Sarkozyho dočasně zavřít hranice mezi Francií a Itálií chystá k podobnému opatření i Rakousko, kde prožívá skutečnou renesanci nacionalistická a proti-přistěhovalecká Strana svobodných. Avšak problém s utečenci a nelegálními přistěhovalci nevznikl ani v Tunisu, ani v Libyi. V r. 2009 se do Evropské unie nezákonně dostalo zhruba 600,000 lidí ze třetích zemí. A nejde pouze o ty, kteří utíkají do Francie nebo Itálie z Tunisu, Egypta a Libye; základními oblastmi průniku do EU jsou také hranice mezi Skandinávií a Pobaltím, polské hranice, balkánská trasa…

Na poplach bijí i hlavní evropské publikace. Konkrétně vlivné mnichovské noviny „Süddeutsche Zeitung“ s odvoláním na zdroje v EU informují o více než 20,000 utečenců z Tunisu, Libye a dalších států severní Afriky, kteří od ledna letošního roku nejen dorazili do Itálie a dalších „pohraničních“ zemí Evropské unie, ale „rozpustili“ se v schengenském prostoru (2).

Ne náhodou italský expert Massimo Merlino, jeden z autorů analytické zprávy „Honba na solidaritu“, připravené na objednávku bruselského Centra evropských politických studií a uveřejněné 29. dubna 2011, v ní mluví již ne o problému utečenců nebo schengenských vízech, ale o obecné změně politického klimatu v Evropě. Jejím projevem jsou mimo současné krize s utečenci i množící se výroky vůdců hlavních členských zemí EU (Británie, Francie, Německa) ohledně neúspěchu „politiky multikulturalismu“, francouzskou společností schválená vládní opatření na vypovězení cikánů v r. 2010 a na základě referenda ve Švýcarsku zakázání budování mešit v zemi.

Někdo mluví o „vlně nacionalismu“, která zachvátila Evropu, ale lze to říct i jinak: evropská společnost, zdravá, tradiční a ne zhoubně politicky korektní, se brání před zhoubnými vnějšími vlivy, a také „tlaku ze strany přistěhovalců“, jako obzvláštních projevů nástupu agresivního globalismu…

Při analyzování důsledků současné „schengenské“ krize autoři zprávy „Honba na solidaritu“ nazývají problém, který vznikl jako „francouzsko-italská záležitost“, „testem souladu národních imigračních opatření a činnosti zákonodárných institucí ve vztahu k překračování hranic“ ztělesňujících schengenský režim, ale nejen to. Jde o osud „obecných právních principů, které jsou základem přistěhovalecké politiky Evropy a celého schengenského systému“, zdůrazňuje se v dokumentu (3).

Smutný, svého druhu ukázkový paradox. O rozhodnutí Evropské komise ohledně dalšího osudu schengenského režimu se svět dozvěděl 4. května – v předvečer v evropských zemích tradičně slaveného Dne Evropy 5. května. V tento den byla v r. 1949 založena Rada Evropy, která je dnes nucena zabývat se problémy, které evropský prostor nesjednocují, ale rozdělují. A i ujištění poskytnuté Evropskou unií Bulharsku a Rumunsku, že se mohou spolehnout, že do bezvízového prostoru vstoupí do konce roku 2011, nyní zjevně visí ve vzduchu.

[1] europa.eu

[2] SueddeutscheZeitung, 04.05.2011.

[3] Carrera S., Guild E., Merlino M., Parkin J. A Race against Solidarity. TheSchengenRegimeandtheFranco-ItalianAffair. Brussels, 2011. P.2.

Diskuze

6 příspěvků ( 6 nových)