Zvědavec

Komentáře

Narkobyznys USA v hledáčku „Los Zetas“

Nil Nikandrov( více o autorovi > )

8.2.2011

Situaci zkomplikovala ještě další válka – započatá mexickými kartely s vládou Felipe Calderona. Ten se stal mexickým prezidentem za dosti pochybných okolností. Pro zvýšení své autority se Calderon rozhodl začít kampaň proti drogovým kartelům, které v zemi působily prakticky beztrestně. Washington ho v tomto plánu podpořil. Rovněž považoval za nutné trochu zarazit drogovou expanzi z Mexika, jejíž kontrola na území USA se stávala čím dále obtížnější. Agentura pro boj s narkotiky (DEA) a FBI práci nezvládaly. Kvůli ekonomické krizi severoamerické banky ochotně obrovské zisky z „kokainového zdroje“ využívaly. Množily se pro DEA a další americké zvláštní služby „nepřípustné“ struktury narkomafie. „Unikaly“ obrovské finanční prostředky. Bylo třeba obnovit statut quo.

Za těchto podmínek začali Zetas vytvářet vlastní opěrné body v USA a středoamerickém subregionu, a také v zemích Karibiku a v jižní Americe. Hlavním cílem pohlavárů Zetas bylo zajištění dodávek drog z Peru a Kolumbie do USA vlastními silami, přes pacifický a atlantický „koridor“.

Nového hráče na trhu drog zaregistrovali všichni zainteresovaní. Především si povšimli mimořádné krutosti bojovníků Zetas: nenechávají svědky, kvůli zastrašení konkurentů a výkonných složek státu se uchylují k mučení a sekání hlav obětí. A je zde ještě jeden charakteristický znak – masovost vražd.

A nyní si připomeňme: za „renesanci“ mučení na přelomu tisíciletí svět vděčí především CIA, americkému ministerstvu pro boj s drogami a DIA – americké vojenské rozvědce. Bojovníci mexického drogového kartelu Los Zetas si osvojili své krvavé metody v době úzké profesionální spolupráce s představiteli zmíněných zvláštních služeb.

Historie Zetas začala v protipovstalecké válce v 70. až 90. letech v Mexiku a střední Americe. Američtí instruktoři připravovali příslušníky aztéckých zvláštních jednotek ve výcvikových táborech ve Fort Bragg (Severní Karolína), Škole Amerik (v zóně Panamského průplavu), a po jejím zavření ve Fort Benning (Georgie). Odpovídající specializaci získalo více než 15,000 příslušníků mexických ozbrojených složek. Mnozí z nich prošli testem ohněm. A tak byly některé zvláštní jednotky používány v letech 1994-1995 pro neutralizaci partyzánů Zapatistické armády národního osvobození (EZLN) ve státě Chiapas. Nicméně nízký sociální statut mexických vojáků a jejich bídná mzda vedly k tomu, že z armády dezertovali a dezertují tisíce vojáků a důstojníků. Mnozí z nich jsou najímáni organizovanými zločineckými uskupeními.

K analogickým procesům kriminalizace bývalých vojáků dochází v Guatemale, Hondurasu a Salvadoru. Bez nadsázky lze říct, že největší krutostí se vyznačují ti z nich, kteří prošli praktickou přípravou v USA, ve „zvláštních kurzech pro potlačování povstaleckých a partyzánských hnutí“. „Kaibiles“ je guatemalská varianta Zetas, a jsou možná ještě krvavější a krutější. Stále více se stahující smyčka mexických a guatemalských zločinných elementů nemůže nevyvolávat obavy amerických zvláštních služeb, které velmi dobře vědí, jaké typy „Frankensteinů“ pro boj s „partyzány a marxisty“ byly pěstovány ve školách Pentagonu.

„Já ti dal život, já tě zabiju!“ – přesně podle tohoto principu se pokouší dnes postupovat proti Zetas a Kaibiles jejich bývalí učitelé, Gringos. Nicméně americké zvláštní služby zatím zaostávají. Na území USA se do posledního šroubku odladěného mechanismu „domácího narkobyznysu“ již probili první bojovníci po zuby ozbrojeného drogového kartelu Zetas. Hrozba přenesení ohnisek drogové války z Mexika do USA s cílem urychlit rozdělení drogového trhu je čím dál reálnější. V pohraničních amerických státech již naplno působí složky Zetas (další americká kuřata se vrací domů na hřad – p.p.). Jsou korumpovány pracovníci ve státních strukturách, přičemž důraz je kladen na naverbování těch, kteří mají latinsko-americké kořeny. Přítomnost vlastních informátorů umožnila pohlavárům Zetas vyhnout se doposud prozrazení. Prakticky plynule probíhá vyzbrojování drogového kartelu moderními zbraněmi – od střelných zbraní po granátomety. Dodavateli jsou obchody se zbraněmi v obydlených místech podél celé americko-mexické hranice v délce 3,170 kilometrů. V řadě případů dostávají Zetas zbraně „made in USA“ přes kontakty v mexické armádě, která je zásobována z arzenálu Pentagonu: super moderní průbojné střely, nejnovější komunikační prostředky, helmy pro noční vidění atd.

V červnu 2011 se bude v Guatemale konat setkání prezidentů střední Ameriky, Mexika a Kolumbie. Program integrace zaručeně vytěsní neodkladná problematika boje s expanzí drogových kartelů. To již řekl guatemalský prezident Alvaro Colom: „Je čas se společně postavit seňorům z drogových kartelů! Pokud to neučiníme, stane se v r. 2011 obětí drogových teroristů velmi mnoho lidí.“ Coloma podpořil salvadorský prezident Mauricio Funez, znepokojený tím, že emisaři Zetas začali verbovat salvadorské vojáky a policisty.

Navenek se zdá, že iniciativa boje s drogovými kartely a vytváření „společné fronty“ vychází od regionálních vůdců. Ale odpovídající konzultace proběhly již dříve ve všech hlavních městech regionu prostřednictvím amerických velvyslanectví. Na základě předběžného průzkumu byl v latinské Americe předložen projekt na koordinaci činnosti zvláštních útvarů armády a policie, posílení výzvědných struktur a jejich vojensko-technické vybavení. Cíl plánu je jasný: boj s drogovou hrozbou daleko od Spojených států.

Zájem USA na zesílení boje s drogami jižně od Rio Grande je pochopitelný. Na příkladu Mexika, které za roky drogové války ztratilo přes 30,000 životů, lze vidět, kolik tento zdlouhavý konflikt stál lidských, sociálních, politických a finančně-ekonomických obětí. Washington skutečně s drogovým byznysem na svém území bojovat nebude – vedlo by to k destabilizaci amerického finančního systému, napájeného miliardami drogových investic“ z celého světa. Proto probíhají na západní polokouli operace proti drogovým kartelům jen sporadicky a tam, kde to vyhovuje: v Mexiku, Belize, Guatemale, Hondurasu, Kolumbii, Peru, ale prakticky nikdy ve Spojených státech. Vlastní narkomafie je nedotknutelná! Jistě, kvůli statistice dochází k zatýkání na nejnižších úrovních pravidelně. Ale existující rozvětvená struktura narkomafie je finančně nejspolehlivější odvětví. Funguje plynule, neboť 10 milionů Američanů bere kokain systematicky, a 30-40 milionů si zaskotačí a „šňupne“ svátečně. Nesmí být vystaveni nepříjemnostem. Ať si říká kdo chce co chce, tržní ekonomika potřebuje své! Narůstající tolerance ke konzumaci drog v USA se stále více odráží ve veřejných diskusích. Liberální vztah k této „pochopitelné lidské slabůstce v podmínkách každodenního stresu“ je ukazován i v televizních seriálech, hollywoodských filmech a knižní produkci. Nezřídka i politici přiznávají, že ve školních letech si dopřáli „trávu“ a „hvězdný prach“. Nic lidského jim prý není cizí.

Pro země latinské Ameriky jsou nastolována jiná kritéria. Žádné liberální inovace! Tvrdá konfrontace neúplatné DEA s drogovými kartely v místech jejich sídla. Šéf drogového kartelu El Golfo Ezequiel Cardenas Guillen a jeho osobní ochranka byli zavražděni v listopadu 2010 během přestřelky ve městě Matamoros (stát Tamaulipas). Operace se zúčastnila mexická námořní pěchota. Operativní sledování pohybu šéfa El Golfo prováděli specialisté DEA a CIA, působící v Mexiku. Fotografie mrtvého narkobarona a jeho ochranky vystavili na internetu. Maximálně naturalistické: louže krve, roztříštěné lebky, po asfaltu roztahané vnitřnosti. Celkem zemřelo během operace nejméně 50 lidí. Mexičanů, ne Američanů. Válka s cizí krví. Na cizím území.

Na břehu Rio Grande na hranici s Mexikem se nachází tiché a útulné městečko Brownsville. Je tam univerzita, několik muzeí, 6-7 golfových hřišť. Turisté přijíždějí do okolí městečka, aby tam pozorovali ptáky v místech jejich přirozeného výskytu. Hospůdky jsou večer přeplněné. Mexická kuchyně a koktejl Margarita z tequilly má v těchto místech mnoho vyznavačů. Klidné, poetické, a žádné výstřely, jako v nedalekém válčícím Mexiku.

Diskuze

4 příspěvků ( 4 nové)