Zvědavec

Komentáře

2011: báječná, nová dystopie

Chris Hedges( více o autorovi > )

13.1.2011

Byli jsme postupně ukolébáni „korporátním státem“, který nám, jak Huxley předpověděl, poskytl potěšení smyslů, levné zboží, neomezené úvěry, politické frašky a zábavu. A zatímco jsme se bavili, byly pozměněny zákony, které kdysi držely dravé společnosti v šachu, a my jsme přišli o to jediné, co nás chránilo. Nyní, když úvěry vysychají, dobré zaměstnání pro pracující třídu je nenávratně pryč a spotřební zboží je stále méně dostupné, zjišťujeme, že se posouváme z Konce civilizace do 1984. Stát ochromený masivním deficitem, nekonečnými válkami a korupcí ze strany korporací pozvolna sklouzává k bankrotu. Přišel čas, aby Velký bratr přebral Huxleyovy záznamíky pocitů, politické šmírování při sexuálních orgiích a lidská štěňata odstředěna v centrifugách. Přecházíme ze společnosti umně manipulující své občany prostřednictvím lží a iluzí do takové, kde jsme ovládaní přímo.

Orwel nás varoval před společností zakazující knihy; Huxley před takovou společností, kde knihy nikdo číst nechce. Orwel nás varoval před státem permanentní války a strachu. Huxley před kulturou bezduchých potěšení. Orwel varoval před státem, kde jsou monitorovány všechny rozhovory a myšlenky a opozice tvrdě potlačována. Huxley před státem ve kterém se lidstvo zcela zaměstnané triviálnostmi a pomluvami už nestará o pravdu a poznání. Orwel nás viděl vyděšené k poslušnosti, Huxley k poslušnosti svedené. Ale Huxley, jak zjišťujeme byl jen předehrou k Orwellovi. Huxley pochopil proces, ve kterém my sami budeme spolupracovat k vlastnímu zotročení. Orwel pochopil samotné zotročení. Nyní, když korporace dokončily svůj záměr, jsme náhle nazí a bezbranní. Začínáme chápat, že – jak věděl Karel Marx – nespoutaný a neregulovaný kapitalismus má obrovskou moc, která využívá lidské bytosti i prostředí do vyčerpání či zhroucení.

„Strana usiluje o moc výhradně pro moc samu“ napsal Orwel v románu 1984. „Nás nezajímá dobro druhých, jediné co chceme je moc. Žádné bohatství nebo luxus, dlouhověkost či štěstí; čistě jen moc, ryzí moc. Co znamená ryzí moc hned pochopíte. Lišíme se od všech oligarchů historie tím, že víme co děláme. Všichni ostatní, včetně těch co se nám podobali, byli jen zbabělci a pokrytci. Nacisté a komunisté nám byli velmi blízko svými metodami, ale nikdy nenašli odvahu přiznat si své vlastní motivy. Předstírali – a možná tomu i věřili – že moc převzali jen váhavě a na omezenou dobu, a že hned za rohem čeká ráj, kde budou všichni lidé svobodní a sobě rovní. My nejsme jako oni. Víme, že doposud nikdo se nechopil moci s úmyslem se ji opět vzdát. Moc není prostředek, ale cíl. Diktatura se nezavádí pro obranu revoluce, revoluce se dělá s cílem vytvořit diktaturu. Cílem pronásledování je pronásledování. Cílem mučení je mučení. Cílem moci je moc.“

Politický filozof Sheldon Wolin používá ve své knize "Demokracy Incorporated" k popisu našeho politického uspořádání termín "totalita naruby". To je termín, který odpovídá Huxleyovu světu. V totalitě naruby jsou používány sofistikované techniky kontroly společnosti, zastrašování a manipulace masami, která zdaleka předčí metody předchozích totalitních států, účinně maskovány leskem a hojností konzumní společnosti. Politické a občanské svobody jsou postupně zapomínány. Korporacemi ovládaný stát, skrývající se za kouřovou clonou public relations, zábavního průmyslu a laciného materialismu konzumní společnost, nás sežere zevnitř. Není loajální vůči jednotlivým občanům či národu. Naopak – hoduje na našich tělech.

Korporativní stát nehledá své zástupce mezi demagogickými či charismatickými vůdci. Je definován anonymitou a bezvýrazností. Korporace, které si najímají známé osobnosti jako Barack Obama, mají pod kontrolou vědu, technologie, vzdělání a masovou komunikaci. Ovládají film i televizi. A stejně jako v "Konci civilizace" používají tyto nástroje komunikace k posílení tyranie. Naše systémy masové komunikace, jak píše Wolin, "blokují vše, co by mohlo přinést vyšší kvalitu, odlišnost, či dialog, vše co by mohlo oslabit nebo narušit holistickou sílu jejich výtvoru a jeho celkové vyznění."

Výsledkem je černobílý mediální systém. Dvorní celebrity, maskované jako novináři či odborníci, pojmenovávají naše problémy a trpělivě vysvětlují příčiny. Všichni, kdo argumentují mimo takto stanovené mantinely jsou odmítnuti jako bezvýznamní pomatenci, extremisté nebo radikální levičáci. Jasnozřiví sociální kritikové, od Ralpha Nadera po Noama Chomského, jsou odmítaní. Přijatelné názory mají jasně stanovený rozsah od A do B. Svět se pod dozorem těchto ‚dvořanů‘ nového pořádku stane, jak Huxley poznamenal, světem usměvavé konformity, stejně tak ovšem nekonečného a ve svém důsledku fatálního optimismu. Zabýváme se nakupováním výrobků, které nás slibují změnit v krásnější, sebevědomější a úspěšnější, zatímco jsme neustále zbavováni práv, peněz a vlivu. Všechny zprávy, které dostáváme prostřednictvím těchto mediálních systémů, ať už jde o zpravodajství nebo talk show typu "Oprah", slibují zářivější a šťastnější zítřek. To, jak Wolin zdůrazňuje, je "stejná ideologie, která vybízí firemní manažery k přehánění zisků a zatajování ztrát, hlavně vždy s usměvavou tváří." Byli jsme nadšení, jak píše Wolin "neustálým technologickým pokrokem", který "podpoří představy hrdinství jednotlivců, věčné mladosti, chirurgicky získané krásy, akcí měřených v nanosekundách: sny obtěžkanou kulturou věčného rozšiřování svých schopností a možnosti, jejíž obyvatelé jsou pobízeni ke snění, protože většina lidí má představy, ale jen menšina znalosti ".

Naše výrobní základna byla demontována. Spekulanti a podvodníci vyplenili státní pokladnu a okradli miliardy drobných akcionářů, kteří si spořili peníze na důchod či vysokou školu. Občanské svobody, včetně Habeas Corpus (právo zadrženého být postaven před soudce a vyslechnout obvinění, nebo být propuštěm pozn. editora) a ochrany před neoprávněnými odposlechy, nám byly odňaty. Celé oblasti státní moci, včetně veřejného vzdělávání a zdravotní péče, byly předány soukromému sektoru a staly se předmětem zisku. Těch pár disidentů, kteří proti tomu pozvedli hlas a kteří se odmítají angažovat v korporacemi řízeném divadle, jsou vysmíváni či démonizování.

Postoje a nálady byly chytře vytvářeny korporativním státem, jako poddajné osoby v Huxleyově knize Konec civilizace. Hlavní hrdina, Bernard Marx, se zklamaně ptá své přítelkyně Leniny:

"Copak si nepřeješ být svobodná, Lenino?"

"Nevím co tím myslíš. Já jsem svobodná; svobodná v té nejkrásnější době. Všichni jsou dnes šťastní.“

Zasmál se: "Ano, všichni jsou dnes šťastní. Nechceš ale mít možnost být šťastná nějakým jiným způsobem, Lenino? Svým vlastním způsobem a ne tak, jako všichni ostatní?"

"Nevím co tím myslíš," opakovala.

Fasáda se hroutí. A čím více lidí si uvědomuje, že byli využiti a oloupeni, tím rychleji se budeme přesouvat z Huxleyho "Konce civilizace " do Orwellova "1984". V určitém okamžiku bude muset veřejnost čelit velmi nepříjemné pravdě. Dobře placená práce se nevrátí. Největší deficit v lidské historii znamená, že jsme se dostali do systému dluhové pasti a nucených prací, který bude sloužit korporativnímu státu k vymýcení posledních zbytků sociální ochrany občanů, včetně sociálního zabezpečení. Státní zřízení se změní z kapitalistické demokracie k neo-feudalismu. A až se tyto pravdy stanou zřejmé všem, vztek nahradí korporacemi prosazovanou konformitu. Bezútěšný stav našeho post-industriálního měšce, kdy asi 40 milionů Američanů žije v chudobě a další desítky milionů v kategorie nazvané "blízko chudoby", ve spojení s neschopností ochránit rodiny před zabavováním majetku, represemi bank a bankroty bude znamenat konec oné „totality naruby“.

Stále víc a víc žijeme v Orwellově Oceánii namísto v Huxleyově „Světostátě“. Usáma bin Ládin hraje roli Emmanuela Goldsteina z "1984". Goldstein je v románu zosobněním teroru. Jeho zlé intriky a podloudné činy dominují zprávám. Goldsteinův obraz se každý den objevuje na obrazovkách televize Oceánie jako součást celonárodních "Dvou minut nenávisti" a bez zásahu státu hrozí, že vás Goldstein (stejně jako bin Ládin) zabije.

Všechny krajnosti jsou povolené v titánském souboji se ztělesněným zlem

Psychické mučení vojína Bradleye Manninga - který je uvězněn už sedm měsíců, aniž by byl obviněn z jakéhokoli trestného činu - se podobá ‚převýchově‘ disidenta Winstona Smithe na konci "1984". Manning je uvězněn v zařízení s "maximální dohledem" ve vězení námořnictva na základně Quantico, ve Virginii. 23 hodin denně je na samotce. Je mu zakázáno cvičit. Nemá polštář ani prostěradlo. Armádní lékaři jej dopují antidepresivy. Hrubší formy mučení Gestapa byly nahrazeny rafinovanými orwellovskými technikami, vyvinutými vládními psychology, aby disidenty jako Manning likvidovaly do vegetativního stádia. Ničíme duše stejně jako těla. Je to efektivnější. Nyní můžeme být všichni odvedení do Orwellovy ‚Místnosti 101‘ aby nás změnili na poddajné a neškodné tvory. Tato "zvláštní administrativní opatření" jsou běžně používány na naše disidenty, včetně Syed Fahada Hashmiho, který byl za podobných podmínek vězněn po dobu tří let než byl předveden k soudu. Tyto techniky psychicky zmrzačily tisíce zadržených v našich tajných věznicích po celém světě a jsou základní formou kontroly v naších věznicích s maximální ostrahou, kde korporativní stát bojuje s naší nejvíce politicky prohnanou spodinou - Afro-Američany. To všechno předznamenává posun od Huxleye k Orwellovi.

"Už nikdy nebudete schopen běžných lidských pocitů," říká Winstonu Smithovi jeho mučitel v "1984". "Všechno uvnitř vás zemře. Už nikdy nebudete schopen lásky, přátelství nebo radost ze života, nezasmějete se, nepocítíte zvědavost, odvahu nebo soucit. Budete prázdný. Vymačkáme Vás a potom vás vyplníme sami sebou. "

Smyčka se utahuje. Doba her je nahrazována dobou biče. Desítkám milionů občanů sledovala vláda e-maily a nahrávala telefonní hovory. Jsme nejvíce sledovanými a špehovanými občany v lidské historii. Mnozí z nás jsou každodenně nahráváni desítkami bezpečnostních kamer. Naše zájmy jsou zaznamenány na internetu. Naše profily jsou strojově generovány. Naše těla jsou prozkoumávána a nahrávána skenery na letištích. Neustále jsme vyzýváni ohlašovat podezřelé aktivity. Nepřítel je všude.

Ti, kteří nesouhlasí s diktátem války proti teroru, války, která, jak Orwell věděl, je nekonečná, jsou brutálně umlčováni. Drakonická bezpečnostní opatření sloužící k ochromení protestů na setkání G-20 v Pittsburghu a Torontu byly silně v nepoměru s úrovní pouličních aktivit. Vyslaly ale jasný vzkaz – NEZKOUŠEJTE TO! Akce FBI zaměřená na protiválečné a palestinské aktivisty, kteří na konci září viděli agenty podnikat razie v jejich domovech v Minneapolis a Chicagu, jsou předzvěstí toho, co má postihnout všechny, kdo se odváží vzdorovat státnímu newspeaku. Agenti naší Ideopolicie zabavovali telefony, počítače, dokumenty a další osobní věci. Obsílky s předvoláním k soudu byly doručeny 26 osobám. Tyto obsílky citují federální zákon zakazující "poskytování materiální podpory nebo prostředků zahraničním teroristickým organizacím." Teror, a to i vůči těm, kteří nemají nic společného s terorismem, se stává tupým nástrojem používaným Velkým bratrem k ochraně občanů od sebe samých.

"Už začínáte chápat, jaký svět vytváříme?" napsal Orwell. "Je to přesný opak stupidních hédonistických Utopií dřívějších reformátorů. Svět strachu, podvodu a utrpení, svět utlačovatelů a utlačovaných. Svět, který bude stále nemilosrdnější.“

Chris Hedges pravidelně píše pro Truthdig.com. Vystudoval Harvard Divinity School a téměř dvě desetiletí pracoval jako zahraniční korespondent New York Times. Je autorem několika knih včetně War Is A Force That Gives Us Meaning, What Every Person Should Know About War a American Fascists: The Christian Right and the War on America.  Jeho poslední knihou je Empire of Illusion: The End of Literacy and the Triumph of Spectacle.

Diskuze

21 příspěvků ( 21 nových)