Zvědavec

Komentáře

Koho pohřbívá Evropa?

Vladimír Nesterov( více o autorovi > )

1.10.2010

„Snižte platy sobě!“

Zprávy z evropských hlavních měst připomínají zároveň vojenské svodky a zprávy o divadelních představeních. Takže 21. září v hlavním městě České republiky – Praze – do budovy ministerstva vnitra, za křiku demonstrantů a vytí sirén, vtrhli, po vylomení dveří, desítky občanů s transparenty v rukou. Před vchodem vytvořili na podstavci symbolický hrob a ozdobili ho smutečním věncem. Pikantnost události je v tom, že vloupajícími se byli sami policisté, spolu s pracovníky dalších orgánů činných v trestním řízení a hasiči. A na hrobu se skvěl nápis „policie“. A policisté, kteří měli zrovna službu u vchodu do svého ministerstva, v podstatě radili, jak tyto nešťastné dveře vyvrátit.

Český ministr vnitra Radek John, dívaje se z okna své kanceláře, si na transparentech svých podřízených mohl přečíst tato hesla: „Méně peněz – více zločinu“, „My vás zachraňujeme, vy nás ničíte“, „Snižte platy sobě!“.

Pokud začne demonstrovat policie, lze mluvit o tom, že „moc je na dlažbě“, stačí se pouze sehnout a vzít si ji. I když otázka moci je, zřejmě, věcí budoucnosti. Dále, než k ekonomickým požadavkům, Češi zatím nezachází.

Již po propuknutí protestů se vláda Petra Nečase 22. září podepsala pod již dříve naplánované rozpočtové škrty. Pro mnohé se úsporná opatření zdají být opravdu citlivou záležitostí. Vláda počítá se snížením sociálních dávek, dotací na nemovitosti a chce zavést přísnější pravidla pro získání finanční podpory v nezaměstnanosti. Vláda také schválila zdanění penzistů, včetně všech odměn a příplatky za výsluhu let. „Jediné, co nezdaníme, je odstupné,“ řekl ministr financí Miroslav Kalousek. Státním úředníkům se mzdy snižují o 10%.

Od této chvíle nezaměstnaní, kteří dostávají podporu, nemají možnost si přivydělat. Výše samotné podpory se snižuje v případě, že o propuštění zažádá sám pracovník, nebo odejde na základě dohody. Co se týká příspěvků na děti do čtyř let, tak ty se snižují, do tří let zůstávají na původní výši. Porodné se bude dostávat pouze u prvního dítěte, a to jen v sociálně slabých rodinách – s příjmem nižším, než 19,000 korun. Invalidní příspěvky se snížily více než o polovinu – na 800 korun. Pracovníci na nemocenské dostanou za každý den pouze 60% platu.

V důsledku toho míra důvěry českých občanů vládě klesla na 42%. Důvěřují ji, jak si lze domyslet, pouze dobře zabezpečení občané. Avšak 72% Čechů důvěřuje prezidentovi Klausovi, který neustále vystupuje s kritikou Evropské unie a předpovídá rozpad eurozóny.

„Přijď a vezmi si!“

Zprávy o masových demonstracích a stávkách přicházejí i z dalších zemí Evropy. Ve Varšavě proběhla manifestace pracovníků rozpočtové sféry, kteří vystoupili proti zmrazení platů a snížení pracovních míst plánovanému vládou na r. 2011. Proti snížení platů a penzí protestovalo 10,000 demonstrantů v Bukurešti. Stovky majitelů náklaďáků a autocisteren v Aténách strávily noc před budovou parlamentu a požadovaly změnu pro ně nevýhodných pravidel vydávání licencí pro nákladní dopravu. 22. září zablokovali dvě hlavní silnice v zemi: z Atén do Korinfu, vedoucí z východu na západ Řecka, a z Atén do Soluně, spojující sever s jihem. „Nařizují nám, ale my se nevzdáme,“ stálo na jednom z transparentů, který rozvinuli dálkoví přepravci. Další nápis uváděl vynikající odpověď Sparťanů na požadavek perského krále složit zbraně: „Přijď a vezmi si!“

Pošlete do penze Nicolase Sarkozyho!

Největší vlna protestů zachvátila Francii. 2,5 milionu Francouzů vyšlo do ulic Paříže 7. září a protestovali proti plánům vlády zvýšit věk odchodu do důchodu ze 60 na 62 let. Na transparentech ve skladech se ještě ani neusadil prach a objevily se v ulicích znovu. Nyní již v rámci nové celostátní stávky 23. září.

Stávkující požadovali revizi rozhodnutí vlády v souvislosti s chystanou penzijní reformou a požadovali urychleně poslat do penze francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho.

Podle údajů odborů poslední demonstrace svojí velikostí předčily předešlou celostátní protestní akci. Podle odhadů Ústřední konfederace pracujících (CGT) se manifestací zúčastnily 3 miliony lidí – o 270 tisíc více, než před dvěma týdny. Do ulic Paříže vyšlo 23. září 300 tisíc lidí. Demonstrací v Marseille se zúčastnilo 220 tisíc lidí, v Bordeaux a Toulouse 120 tisíc, a Montpellier 60 tisíc. Politika Elysejského paláce je v rozporu se zájmy pracující Francie.

Celostátní stávku zahájili 22. září francouzští železničáři. V celé zemi byl snížen počet spojů vysokorychlostní železnice TGV o 50% a na čtvrtinu u rychlíků Corail. Regionální vlaky TER snížili počet spojů na 50% a u vlaků v pařížském regionu to bylo o 60%. U pařížského metra se spoje na většině tras snížily o polovinu. Prakticky se zastavily spoje příměstského RER na trase B, která spojuje hlavní město se dvěma letišti – Roissy (Charles de Gaule) a Orly.

Dnes odchází Francouzi do penze v 60 letech, pokud si během posledních 40,5 let platili penzijní pojištění, a v 65 letech, pokud si pojištění platili kratší dobu. Vláda plánuje tuto laťku zvýšit, na 62 a 67 let. A mimo to se požadovaná doba plateb pojištění k r. 2018 zvyšuje na 42 let. Podle návrhu zákona proběhne zvyšování věku odchodu do důchodu postupně, počínaje 1. červencem r. 2011. Lidé narození v r. 1951 nepůjdou do penze v 60, ale o čtyři měsíce později, a pak každý další rok se bude věk odchodu prodlužovat o další čtyři měsíce.

Nespokojenost s reformou posiluje fakt, že její přípravou prezident Nicolas Sarkozy pověřil ministra práce Erica Woertha, u kterého masmédia neustále zveřejňují kompromitující materiály. Jeho jméno je konkrétně zapleteno do skandálu s přesunem kapitálu majitelky l’Oreal Lilian Betancourt do zahraničí.

„Nehodláme ustoupit!“

Je třeba poznamenat, že názory ohledně věku odchodu do důchodu se v Evropě různí. Podle jízlivé poznámky profesora německého Ottova institutu Petera Grottiana „pro Francouze je typické odpočívat po pracovním dnu, aniž by pracovali“. V Německu se, jak známo, odchází do důchodu v 65 letech.

Experti poznamenávají, že kontinent neúprosně „stárne“. Průměrný věk dožití v zemích západní Evropy převyšuje 80 let. Pokud dnes na jednoho penzistu v Evropské unii připadají čtyři práceschopní, tak za 50 let bude tento poměr 1:2. Velká Británie a Německo navrhují nechat své pracující odcházet do důchodu v 68, resp. 67 letech. A v Evropské komisi to již spočítali: v r. 2060 bude pracovní kariéra Evropana trvat v průměru sedmdesát let.

Takové poznámky mají jistý smysl. Nicméně nezapomínejme, že zatímco pracovníci a úředníci přijdou o plat a samotnou práci, sociální honorace se cítí stále lépe.

Vezměme si jako příklad Německo. Výroba se v mnoha společnostech opět rozjela, a u některých dokonce skvěle. Automobilový průmysl sotva stíhá vyrábět tolik aut, kolik by jich mohl prodat, obzvláště na zahraničních trzích. K nárůstu dochází i u strojírenství. v oblasti chemie se k životu vrací i dříve zastavené provozy. Zkrátka naprostý boom.

Ekonomové očekávají, že letos bude růst GDP kolem 2%. Nemálo politiků a představitelů odborů je přesvědčeno o tom, že díky současné pozitivní dynamice z toho bude mít prospěch i nájemní pracovní síla, která se v minulých letech nedožadovala zvýšení mezd a dávala přednost zachování pracovních míst. Vůdce Svazu německých odborů Michael Sommer říká: „Teď jsou na řadě naši lidé!“

A jen stěží mu lze nedat za pravdu. Vždyť když propukla krize, pracovníci mnoha firem se dokonce vzdávali části výplat, aby si zachovali pracovní místo. Mnozí museli přejít na zkrácený pracovní týden, někteří se vzdávali svých dovolených a vánočních příspěvků ve prospěch firem. Sotva se mimo Německa najde jiná země, kde by pracující reagovali na krizi takovou ochotou zmírnit své požadavky v oblasti mezd. V továrnách firmy Daimler byla část pracovníků nucena přejít na režim částečného úvazku, další část souhlasila se snížením pracovní doby o 8,75% a odpovídajícím snížením mezd. Zvýšení tarifů, u kterých již bylo dosaženo dohody, se odložilo z května na říjen.

Mimo to pracovníci poskytli koncernu úvěr ve výši 280 milionů euro: v březnu 2009 se vzdali výplaty podílů na zisku firmy za rok 2008, ve výši 1900 euro na jednoho pracovníka. Peníze byly vyplaceny až v prosinci, kdy se situace firmy již zlepšila. Díky tomu se velkým společnostem podařilo silně snížit náklady na pracovní sílu. Člen vedení Daimler Bodo Hubber, odpovídající za finanční záležitosti, odhadl úspory v této oblasti za minulý rok na 1,8 miliard euro.

Nicméně většina šéfů německého průmyslu se v období krize vůbec neochudila byť je o část svých příjmů, jak to udělali pracovníci jejich společností. Jak sdělila konzultační společnost Towers Watson, průměrný příjem předsedů představenstva 29 koncernů, z jejichž kurzů akcií se vypočítává index DAX, vloni vzrostl o 10% na 3,6 milionů euro.

A stejně tak nyní nijak nepospíchají se zvyšováním mezd svých zaměstnanců. Martin Kannegisser, prezident Svazu pracovníků metalurgického průmyslu Gesamtmetall, a Dieter Hundt, prezident Federálního svazu německých pracujících, opět varují: příliš vysoký růst mezd je nebezpečný. Dnes „by to bylo chybou“, vysvětluje Kannegisser, je třeba bránit všemu, co „brzdí růst“, přizvukuje mu pan Hundt.

Argumenty se v takových případech vždy najdou. Prý se situace na klíčových trzích může pro německou exportně orientovanou ekonomiku zhoršit. V Číně to vypadá, že praskne nemovitostní bublina. Ve Spojených státech se růst zpomalil, ekonomové již požadují, aby vláda přistoupila k novým programům na oživení konjunktury. Bankovní krize zatím nebyla překonána. A k tomu všemu se zatím neví, jestli se z dluhové pasti dokáže dostat Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko. Proto je v době krize třeba se požadavků na zvýšení mezd vzdát. Ohrožuje to ekonomický růst, a příliš velké revize tarifních dohod také možné nejsou. A když se ekonomická aktivita skutečně vzkřísí, tak na finančním obzoru, jak to obyčejně bývá, se objeví opět temná mračna potenciální krize. A tehdy hlasy funkcionářů zaměstnavatelů, jako Hundt a Kannegisser, opět dostanou maximální podporu.

Netřeba říkat, že přibližně stejně pohlíží na problém zlepšování sociální situace pracovníků i v ostatních zemí Evropy!

Mnozí pozorovatelé nazývají současnou situaci u zvyšování věku odchodu do důchodu a „utahování opasků“ v Evropě pohřbíváním střední třídy. Ale stěží jen jí. Podle všeho to ještě pohřbívá iluze většiny evropských pracovníků a úředníků, nemilosrdně ničených krizí. A v každém případě to pohřbívá důvěru k politickým vůdcům, kteří přivedli své země do propasti krize.

V každém případě bylo za hlavní heslo celostátní stávky ve Francii 23. září vybráno následující: „Nehodláme ustoupit!“ A to dává naději, protože to zachovává šanci pohřbít nikoliv střední třídu nebo pracovníky, ale právě ty, kteří současnou krizi vyvolali.

Diskuze

10 příspěvků ( 10 nových)