Zvědavec

Komentáře

Druhá fáze evropské kreditní krize

Mezinárodní bankovní krize a krize suverénního dluhu dohromady

Bob Chapman( více o autorovi > )

22.7.2010

Tyto dluhové problémy, stejně jako v USA, nebyly nikdy vyřešeny. Těmto společnostem a institucím bylo v posledních třech letech umožněno vést dvojí účetnictví.

Před šesti měsíci řecká krize přidala další finanční a ekonomický problém nejen Řecku, ale také čtyřem dalším členům eurozóny a držitelům jejich dluhů, především bankám a dalším držitelům státních dluhů.

Můžete říct, že další, stávající, krize byla jen polevou na dortu, protože většina lidí neví, že Evropa se ze své původní krize nikdy nedostala. Nyní máme vnitřní bankovní krizi a krizi státního dluhu dohromady. Přechodným zájmem je, aby oceňovatelé a prodejci toxického odpadu, který to vše začal, nebyli nikdy stíhání, ani aby s nimi bylo zacházeno neslušně.

Evropské banky před rokem používaly dočasné půjčky ECB, ve kterých bylo poskytnuto více než 500 miliard dolarů, a z části byly financovány Federálními rezervami a byly splatné v posledních dvou týdnech. Netřeba říkat, že začátek řecké krize a uznání problémů v Portugalsku, Irsku, Itálii a Španělsku, dostal evropské bankovnictví do velmi kompromitující situace. Pokud bude odstraněna likvidita ECB, mohlo by velmi snadno upadnout dno. Stále jde o závažnou krizi a žádné řešení v dohledu. Máme zde krizi za krizí, způsobenou částečně americkou krizí nebonitních aktiv, ale je také důsledkem evropské úvěrové expanze, která začala před deseti lety, a strukturálních problémů způsobených politikou eurozóny jedna sazba pasuje všem. Cena peněz během posledních deseti let klesala v důsledku vnímané bezpečnosti a garance, že veškerý dluh eurozóny bude kvalitou odpovídat německému dluhu. Dopadlo to jinak, a jak se ukázalo, Německo do jisté míry přestalo s podporou všech ostatních členů, obzvláště co se týká bilance platebních deficitů.

V posledních týdnech jsme zmínili konec ročního úvěrového programu refinancování, končícího 1. červencem. Ten byl nyní nahrazen dalším nástrojem. Nové půjčky ve výši 166 miliard dolarů na tři měsíce a 140 miliard na šest dní a řada dalších nabídek nyní nahrazují původní nástroj. Původní roční úvěr byl ve výši 557 miliard dolarů. Pokud přepočtete 3 měsíční půjčky na roční, je k dispozici nejméně 664 miliard, plus další pochoutky. Podstatné je, že je selhávajícímu systému půjčováno stále více peněz.

Prezident ECB Jean-Claude Trichet na tiskové konferenci minulý týden neposkytl o současných „stres testech“ žádné podrobnosti, ale řekl, že výsledky budou zveřejněny 23. července. Říká, že nedojde k žádnému kvantitativnímu uvolňování, v důsledku úrokové sazby 1%. Zajímalo by nás, jak nazývá úvěry ve výši více než 664 miliard dolarů. Nezlepší to kapitalizaci bank – maskuje to nedostatek adekvátní kapitalizace a o dvou účetnictvích to neříká nic.

Věřitelé spadající pod pravidlo ECB jedna sazba pasuje všem museli ztratit rozum. Ve Španělsku v r. 2006 bylo postaveno 700,000 domů, což bylo více než v Británii, Francii a Německu dohromady. Část z toho bylo sociální inženýrství. Velká část z nich byla pro levné ubytování jihoamerických kočovných pracovníků. Dnes je oficiální nezaměstnanost 21% a spořitelny vlastní téměř 60% všech hypoték.

Dostupnost levných peněz bankám umožnila hledat nové trhy. Neměly také žádné výčitky svědomí při poskytování úvěrů, díky garanci eurozóny. Netrvalo dlouho a měly spoustu nebonitních úvěrů, a ty jim začínaly přerůstat přes hlavu, obzvláště ve východní Evropě.

Takové silné garance a nízké míra zisku vedla k pokušení německých bank a spořitelen používat deriváty a kupovat americké CDO a další toxická aktiva.

Nikdo se nezabýval demografií a přeprodáváním, když východoevropská porodnost zkolabovala.

Panuje velké zděšení kvůli úrokovým sazbám na mezibankovním trhu. Tajemstvím je, že si banky opět nechtějí vzájemně půjčovat, protože si nevěří. To je hlavní peněžní trh známý jako LIBOR. ECB do toho vstoupila, aby úvěrování rozšířila, ale řešením jsou pouze dočasné půjčky. Pokud se důvěra nevrátí, sazby by mohly vystřelit zpět k 5%. Naposledy přišel na záchranu Fed, a tak to může skončit opět.

Na rozdíl od toho, co si myslí experti MMF, globální růst se opět propadne a všechny banky s problémy nebudou schopny se ze svých problémů růstem dostat. Aby byly věci ještě horší, hodiny tikají. Je velmi zjevné, že evropské banky jsou ve vážných problémech. Za poslední rok, pokud k tomu přidáte všechny půjčky od ECB, činila celková výše úvěrů 1,15 bilionu dolarů.

Aby tyto úvěry nahradily a zvýšily zisky, tyto instituce a celá ekonomika by musely růst, k čemuž nedojde, dokud nedojde k většímu kvantitativnímu uvolnění, jak v Evropě, tak v USA a Británii.

Nevíme, jak myslí, že toho v Evropě dosáhnou za stávajících úsporných programů. Mějte také na paměti, že eurozóna se skládá z 16 členů a EU má 27 členů, a oněch 16 je její součástí. Jsou podnikány kroky na vytvoření dalšího evropského centralizovaného regulátora, což je pro nás antitezí toho, co je potřeba. ECB nebyla schopna zabránit fiasku v posledních několika letech, takže proč si byrokraté v Bruselu a Frankfurtu myslí, že centralizovaný regulátor bude fungovat? Jsme opět u další centralizace. Evropa je v bankovní krizi stejně jako USA a Británie. Mohou zvažovat to nejdříve napravit. Vrhat do nesolventních institucí dočasné peníze odpovědí není. A zatím si banky stále nechtějí půjčovat, a vyjma společností AAA se zdráhají půjčovat vůbec. Stejný syndrom převažuje v USA, kde podnikatelské úvěry malým a středním podnikům nečiní ani 25%. Je to hra na čekanou, kdy se sleduje, kdo půjde pod vodu první. Navíc tyto banky, státní banky, vydaly 3,78 bilionu dolarů státního dluhu. Aby takové úvěry splatily, musí vlády snížit výdaje, což samozřejmě brání růstu. V socialistické Evropě je většina celkových výdajů vládních.

Věříme, že úsporné programy budou fungovat dlouhodobě, ale v mezidobí Evropa čelí nejen obrovskému dluhu, který musí obsluhovat, ale také mohou snadno spadnout do krize. Pokud se tak stane, zisky potřebné pro to, aby pomohly bankám se zotavit, existovat nebudou. Důležité je, že evropské banky, jako banky v USA a Británii, jsou v krabici a nemohou se dostat ven. Téměř všechny jsou insolventní a bez ohledu na to, co dělají, neexistuje žádná snadná cesta ven. Nyní můžete pochopit, proč je připravována další válka. Musí přijít velké odvedení pozornosti od těchto strašných ekonomických a finančních problémů.

Pokud si Evropa byť na vteřinu myslí, že záměrná devalvace eura vyřeší její problémy, mýlí se. Její zboží může být o 15% levnější, ale pokud jsou ostatní ekonomiky v chaosu, nebudou schopné být kupujícími. USA a Británie jsou dobrými příklady.

ECB progresivně usnadňovala nákupy státních dluhopisů, aby se snížily rozpočtové deficity, což opravdu není řešením problému. Velcí emitenti těchto dluhopisů byli v největších problémech, a nemohou zaplatit úrok ani jistinu. Opět, evropské banky, které jsou insolventní, nadále vytváří peníze z čistého luftu, stejně jako všichni v rámci bankovního systému zlomkových rezerv. Levné peníze stále proudí, a den zúčtování je opět posouván do budoucnosti. Každá banka v Evropě půjde pravděpodobně ke dnu. Neexistuje způsob, jak by tyto dluhy mohly být splaceny. Hra, která se hraje v Evropě, je jiná, než hra hraná v USA a Británii, ale nakonec půjdou ke dnu všichni.

Druhá fáze kreditní krize je v plném proudu, kdy byla započata elitáři na Wall Street, v bankovnictví a ve Washingtonu. Můžete tomu říkat zpětný průstřel zpožďovací taktiky, která byla používána za poslední téměř tři roky. Jak můžete vidět, tvůrci politiky nemají věci pod kontrolou. Řecko padá a ohrožení dalších PIIGS dalo křehkosti světového finančního systému nový rozměr.

Diskuze

4 příspěvků ( 4 nové)