Zvědavec

Komentáře

Tahání za nos

Jedinečná moc izraelské lobby

James Abourezk( více o autorovi > )

15.7.2010

Pana Teneta zde ocituji:

„To vše velmi trápilo moji mysl, když jsem procházel pod markýzami, které vedou k západnímu křídlu, a uviděl jsem Richarda Perle vycházet z budovy, právě když jsem se já do ní chystal vstoupit. Perle je jedním z tvůrců neokonzervativního hnutí a v té době byl šéfem Výboru obranné politiky, nezávislé poradní skupiny přiřazené ministru obrany. Náš vztah byl pouze jen něčím o trochu víc, než přechodnou známostí. Jak se za ním dveře zavřely, pohlédli jsme si do očí a přikývli si na pozdrav. Právě jsem se dostal ke dveřím, když se na mne Perle obrátil a řekl: „Irák musí zaplatit za to, co se stalo včera. Nese za to zodpovědnost.“

„Zůstal jsem ohromen a neřekl jsem nic. Před osmnácti hodinami jsem procházel výkazy cestujících u čtyř unesených letadel, které jasně ukazovaly, že za útoky je Al-Kajda. Během následujících měsíců a let jsme pečlivě prověřovali potenciál podílu podpory nějakého státu. Výzvědné informace tehdy a nyní nicméně neposkytují žádné důkazy o zapojení Iráku.“

To, že neokonzervativní poradci George W. Bushe – včetně Perla – ho přesvědčili, že USA by měly napadnout Irák, upoutalo po začátku irácké války jistou pozornost. Ale podle mých znalostí nikdo, ani politici, ani média, na tento případ příliš netlačili, natož aby objevili, že ti, kdo chtěli napadnout Irák, neměli na paměti americké zájmy, ale zájmy Izraele.

Saddam Hussein pro Spojené státy nikdy žádnou hrozbu nepředstavoval. Byl hrozbou pro své vlastní lidi, ale ne pro naši zemi, fakt, který se stal mnohem jasnějším, jak válka pokračovala. Ale Bushovi kritici přestali dovozovat, že důvodem pro invazi do Iráku byly zájmy Izraele. Velká spousta lidí věří, včetně mne, že Izrael se chtěl Saddama zbavit, protože ačkoliv nepředstavoval skutečnou vojenskou hrozbu pro Izrael, byl hrozbou politickou. Byl to někdo, jako Hizballah, kdo stál v cestě izraelské nadvládě nad celým Středním východem.

Toto přání Izraele je počátkem dlouhé cesty k vysvětlení, proč Izrael provedl tolik útoků v Libanonu a Sýrii. Během posledních desítek let se Izrael velmi tvrdě pokoušel zkrotit Libanon tím, že používal jednu vymyšlenou výmluvu za druhou, aby tuto zbídačenou zemi napadl. Dosadil za prezidenta Bašira Jamaila, jen aby byl svědkem jeho vraždy během zmatků libanonské občanské války. Jih Libanonu dobyl vojensky v r. 1982, kdy se zmocnil dostatečně velkého libanonského území, aby mu to umožnilo krást vodu z řeky Litani. V r. 2000 byl Hizballah dostatečně silný, aby Izrael z Libanonu vyhnal, a zůstal tak od té doby hrozbou pro izraelskou nadvládu.

A Sýrie byla varována, aby nebyla příliš hlučná, když Izrael Sýrii bombardoval, kdy k tomu používal tu či onu záminku.

Poslední vojenské plány Izraele upevnit si tu malou nadvládu, kterou nad touto oblastí má, jsou realizovány způsobem, kdy vyhrožuje pěstí Iránu, kdy mu přes rameno nakukují Spojené státy, aby poskytly izraelským hrozbám Iránu váhu.

Čím se toto poslední vyhrožování liší, je to, že Irán není Irák. Irán má možnosti a prostředky, jak provést odvetný úder nejen proti Izraeli, ale proti Spojeným státům, jako hlavnímu podporovateli Izraele v jeho snaze zkrotit Irán.

Pokud bychom na tuto situaci pohlíželi racionálně, rychle bychom pochopili, že zatímco Irán je schopen se s tou armádou, kterou má, bránit, není příliš schopen provézt invazi do jiné země, obzvláště tak vojensky silné, jako Izrael. Pokud předpokládáme, že cílem íránského jaderného programu je výroba bomby, jaký pozemský důvod by měl začít jadernou válku buď proti Izraeli, nebo Spojeným státům? Íránské vedení, i když je velkohubé a vůči svým politickým disidentům tvrdé, není dostatečně šílené, aby si říkalo o to, aby někdo vymazal z povrchu zemského celou jejich zemi, k čemuž by bez pochyby došlo, pokud by začal válku s použitím jaderných zbraní. Jistě, vojáci a politici jak v Izraeli, tak ve Spojených státech musí tento fakt chápat a znát.

Nejpravděpodobnějším a nejracionálnějším důvodem pro takový jaderný program je sebeobrana proti Izraeli, který má ve svém arzenálu minimálně 200 jaderných hlavic.

Co potom stojí za poslední šíleností stoupenců Izraele v Americe a samotného Izraele? Téměř jistě se můžeme shodnout, že Irán je další zemí, která stojí v cestě vytoužené nadvlády Izraele. Bylo mi řečeno lidmi, kteří by to vědět měli, že publicita věnovaná íránskému jadernému programu snižuje počet židů buď Izrael navštěvujících, nebo tam emigrujících. To je ekonomický argument, kterého by se Spojené státy neměly držet, obzvláště ne tak, že budou vést válku ve jménu a ve prospěch Izraele. Ale je jasné, že to je přesně to, co Izrael a jeho místní stoupenci chtějí.

Člověk žasne, co si myslet o amerických politicích, kteří jsou jen ozvěnou pro řeči Izraele ohledně Iránu. Chápou, že když jsou taháni za nos Izraelem a jeho lobby, je to silně proti americkým zájmům? Chápou, že i když začne Irán bombardovat Izrael, budou to Spojené státy, kdo za to zaplatí?

Chápou naši politici, že zatímco pro jejich volební příspěvky je dobré dbát na izraelské cíle, bude pro Ameriku devastující, když bude ohrožena ještě více teroristickými útoky, než doposud?

To, co média a političtí vůdci neřekli, je, že naše nepřetržitá podpora cílů Izraele, nejen tím, že financujeme izraelskou armádu, ale provádíme také invaze do muslimských zemí na základě libovolných důvodů, vytváří pro americké zájmy pouze další a větší nebezpečí?

O tom z velké části naši vojenští a političtí vůdci mlčeli, ale příležitostně jim něco náhodně uklouzne a odhalí nebezpečí, plynoucí z naší slepé podpory Izraele. Georgie W. Bush například vybrebtal, během prohlášení ohledně války v Iráku, že to nebyla chyba Izraele, že jsme Irák napadli. A později někteří z našich generálů vyjádřili své obavy ohledně izraelsko-palestinského sporu. Ale převážně panuje kolem této problematiky v médiích naprosté ticho. Naši vůdci vědomě o tom, proč nás naše spolupachatelství s Izraelem vystavuje nebezpečí ze strany teroristických skupin na celém světě, mlčí, ale zkrátka a dobře právě toto způsobuje útoky na naše zájmy. G. W. Bush se tomu jen pokusil nasadit jinou tvář, když řekl, že „oni“ nenávidí naše svobody. Od svých prezidentů si zasloužíme něco lepšího.

Nezdá se, že by se jakýkoliv z našich vůdců, počínaje prezidentem Obamou, až po legislativce, zajímal o skutečné vyřešení našeho problému s terorismem. (Vloni legislativa Jižní Dakoty schválila rezoluci, která schvalovala izraelský masakr v pásmu Gazy v r. 1998).

Irán nabídl, že se připojí ke Střednímu východu bez jaderných zbraní, ale nezdá se, že by našeho prezidenta zajímalo se této nabídky chytit. Jak se zdá, potřeboval by pro to svolení izraelské pravičácké vlády. Poté, co jsme byli svědky jeho poslední kapitulace před Netanyahu a jeho politikou, není pravděpodobné, že tak někdy učiní. Zatím stačí, že země mající jaderné zbraně, jako Spojené státy, poučuje jiné, menší země, ohledně toho, kdo může mít jaderné zbraně, a kdo nemůže.

Žádáme příliš mnoho, když chceme, aby se všechny země zřekly jaderných zbraní, a nejen pouze ty, které jsou menší, než my?

Vidí někdo ve Spojených státech, mimo hrstky lidí, pro naši zemi nebezpečí v tom, že je voděna za nos izraelskou vládou?

James Abourezk je bývalý americký senátor, který má právní praxi v Sioux Falls. Lze ho kontaktovat na georgepatton45@gmail.com.

Diskuze

16 příspěvků ( 16 nových)