Zvědavec

Komentáře

Státní databáze v EU versus George Orwell a skutečná svoboda

František Matějka( více o autorovi > )

3.7.2010

Ve sbírce listin českého obchodního rejstříku najdete velmi kvalitní podpisové vzory v digitalizované formě. K tomu adresu, rodné číslo, datum narození. Na webech společností pak čísla bankovních účtů. V katastru nemovitostí zjistíte za pár korun vlastníka konkrétních nemovitostí a to dokonce, při připlacení si na plné služby, i úplný seznam nemovitostí podle identifikačních údajů vlastníka. Najdete tam ale také nabývací tituly, včetně například úplného vypořádání v rozvodových řízeních, nebo nabytí majetku ze závěti. V obou případech se do jednoho notářského zápisu ovšem píše zpravidla opravdu úplně o všem. O tom, jak to bude s dětmi a kolik kdo komu bude platit, komu dát ledničku, komu naspořený milion, komu obraz nebo vázu, ale i jak se starat o čtyřnohého miláčka nebo oblíbené akvárko, například.

Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů si vede státní správa skoro 250 databází, ve kterých shromažďuje osobní údaje a data o svých občanech. Jsou tam i takové informace, jako například informační systém potratů, Národní registr vrozených vad, evidence narozených cizinců. Ačkoli potřebuje statistický úřad jistě nějaké základní údaje o rodičkách, ve výkazu porodníků najdete i informace o průběhu těhotenství a porodu, rodinný stav, nebo vzdělání. „Počet registrů, které mohou obsahovat i osobní údaje, se bude dále zvyšovat. Zároveň se předpokládá i výměna databází vytvořených v členských státech EU k porovnání situace," uvedl svého času Igor Němec.

Stát a jeho byrokraté mohou dnes díky sdíleným databázím bez problému o každém z nás provázat jméno, rodné číslo, adresu trvalou i přechodnou, stav, počet dětí, manželku, rodiče, další příbuzné, výši sociálních dávek, výši platu, nemovitý i movitý majetek ve vlastnictví, auta a jejich SPZ – včetně jejich pohybu v čase a prostoru, počet trestných bodů, účet pokut, výpis z rejstříku trestů, daňové přiznání, podnikatelské aktivity, příjem státních dotací, informace o tom, kdo, kdy, kde, s kým a jak dlouho telefonoval či komunikoval přes internet („údaje o uskutečněné komunikaci s uvedením typu komunikace, telefonního čísla účastníka volajícího a volaného nebo identifikátoru telefonní karty pro použití ve veřejném telefonním automatu, data a času zahájení komunikace, délky komunikace, případně stavu komunikace“ – včetně čísla IMEI, čísla stanic BTS včetně souřadnic), jeho členství v občanských či sportovních sdruženích… a tisíce dalších informací. Všechny tyto informace, které jsou ve své podstatě sbírány a archivovány stylem „může se hodit“, tedy v podstatě s ohledem na aplikaci hraničící s plošnou presumpcí viny, jsou pak v současné době na vyžádání (a v mnoha případech v režimu on-line) k dispozici byrokratům všech států Evropské unie a jejich represivním složkám. Jak s nimi zacházejí? Tak tedy pár příkladů za všechny:

1) Ministři zahraničních věcí EU sjednali dohody mezi EU a USA o předávání údajů o pasažérech leteckého provozu. Americké úřady nyní sledují celkem 19 údajů o cestujících občanech. Nejen jejich jméno, adresu, telefon, ale i údaje o platebních kartách a uskutečněných transakcích, paradoxně také (divím se, že na to Unie se svou multikulturalistickou politikou přistoupila) informace o etnickém původu či zdravotním stavu. Dokonce i to, jaké jídlo jste si v letadle objednali.

2) Deutsche Telekom (rozhodující balík akcií této společnosti, jejíž skupina je největší telekomunikační firmou v EU, ovládá německá vláda) ztratil v roce 2006 údaje o 17 milionech svých zákazníků. Obsahovaly jméno, příjmení, datum narození, adresu, mobilní telefonní číslo a emailovou adresu. Pozadu nebyl ani T-Mobile, z něhož unikly i údaje o mnoha německých celebritách, významných politicích, umělcích, bohatých investorech a podnikatelích. Vedení to tajilo dva roky…

3) Při summitu EU a USA v České republice došlo ke ztrátě dat o účastnících jednání. Obsahovala čísla pasů a cestovní data unijních politiků, jejich krevní skupiny, nebo i informace o případných alergiích. Co by za to dala kdejaká špionážní služba.

4) V roce 2007 rezignoval ve Velké Británii na funkci šéfa berního a celního úřadu pan Paul Gray. Jeho úřad ztratil data 25 miliónů občanů...

„Obrazovka současně přijímala i vysílala. Každý zvuk, který Winston vydal a jenž byl hlasitější než velmi tiché šeptání, obrazovka zachycovala; a co víc, pokud zůstával v zorném poli kovové desky, bylo ho vidět a slyšet. Předpokládalo se, že každého sledují neustále.“ (1984, George Orwell)

Já jen, až se mě zase bude někdo ptát, co si představuji pod pojmem „ohrožení svobody jednice" v Evropské unii.

Diskuze

12 příspěvků ( 12 nových)