Zvědavec

Komentáře

Bručounská stará Anglie

Eric Margolis( více o autorovi > )

11.5.2010

Podle očekávání vůdce Liberálních demokratů Nick Clegg hraje první housle, protože vyjednává s Konzervativci Davida Camerona, který získal minulý týden nejvíce křesel, a s Labouristickou stranou.

Labouristická strana premiéra Gordona Browna neutrpěla masivní porážku, jak média a předběžné průzkumy naznačovaly. Po 13 letech u moci, silné opozici veřejnosti proti válkám v Iráku a Afghánistánu, a po řadě tučných skandálů, Labouristé stále předvedli respektu hodný výkon a udrželi si své základní voliče.

Ale strašidlo zdiskreditovaného bývalého premiéra, Tony Blaira, Labouristickou stranu stále pronásleduje.

Očekávaná hvězda voleb, liberální demokrat Nick Clegg, ochabl a získal pouze 54 křesel. Regionální strany získaly 27 křesel.

Gordon Brown, který si dřepnul v Downing Street 10 jako poražený Macbeth, má právo se pokusit vytvořit koalici s Liberálními demokraty. Ale stále by potřeboval hlasy regionálních stran ze Skotska, Walesu nebo Severního Irska, aby získal většinu.

Pokud se to Brownovi nepodaří, Konzervativci se nevyhnutelně chopí moci, za podpory Liberálních demokratů. Ale pravičáčtí Toriové jsou ve vztahu k umírněným Liberálním demokratům, jakož i regionálním stranám s averzí k Londýnu, jako křída a sýr, jak říkají Britové.

Mezitím se stejně důležité a politické drama odehrávalo v Německu. Zatímco Británie uvízla, Německo bylo vyzýváno, aby hrálo klíčovou roli při záchraně Evropské unie, trpící rostoucí krizí, která začala v Řecku a hrozila přelitím do dalších členských zemí unie.

Němečtí voliči se hořce stavěli proti navrhovanému německému záchrannému balíčku ve výši 22,4 miliard euro, aby se nouzově vyplatilo marnotratné Řecko. Kancléřka Angela Merkel čelila 9. května klíčovým volbám v nejlidnatějším státu Severní Porýní – Vestfálsko, kdy opozice hlasovala proti pomoci Řecku.

Konzervativní koalice Merkel dostala ve volbách na severu Německa ránu. Tato porážka stála její stranu kontrolu nad horní sněmovnou německého parlamentu, což znamená, že její budoucí legislativa může být zablokována. Tato ztráta může také znamenat začátek konce vlády pravicové německé kancléřky, která je všem známá jako „železná Lady“.

Slabá a nerozhodná koaliční vláda v Londýně je předzvěstí, právě v době, kdy je potřeba silná a stabilní vláda, aby se postavila britské a evropské eskalující finanční krizi.

Tyto volby také ukázaly na velkou propast mezi anglickým prosperujícím torijským jihem a trpícími průmyslovými středními britskými hrabstvími a severem. „Další“ země Velké Británie, Skotsko, Wales a Severní Irsko, ty všechny Torie odmítly, aspoň prozatím, a hlasovaly pro regionální strany.

Ať nakonec získá moc kdokoliv, bude čelit pochmurným vyhlídkám a rozzuřeným voličům. Brown a Cameron se musí zmítat mezi lačností po moci a citlivým rozhodnutím přenechat ekonomické utrpení Británie svým rivalům.

Být premiérem v době, jako je tato, znamená politické harakiri.

Labouristická strana za Tony Blaira a Gordona Browna kdysi silnou britskou ekonomiku vážně poškodila. Státní dluh Británie za vlády Labouristů explodoval z 350 miliard na 870 miliard liber.

„Zadluž Británii“ nahradilo „Vládni Británii“. Dvě katastrofické světové války a předstírání, že zůstala světovou velmocí, dostalo Velkou Británii do smrtící spirály dluhu.

Britský dluh nyní činí 90% HDP, nejvíce od druhé světové války. Británie má horu nových dluhů plynoucích z nouzových vyplácení bank a z nákladů na probíhající války.

Evropská komise nedávno varovala, že koncem roku bude britská ekonomika v horším stavu, než ekonomika jakéhokoliv jiného člena EU – včetně Řecka.

Nová vláda v Londýně musí rychle srazit výdaje o 38 miliard liber. To znamená vážné škrty ve vzdělání, zchátralém zdravotnictví, obraně, sociálních výdajích, penzích, zemědělství, železnici a dalších politicky oblíbených programech. 62 milionů britských občanů bude rozlíceno. Nepokoje, které nyní vidíme v Aténách, propuknou také v Londýně nebo Manchesteru. Británie může nakonec přestat s předstíráním, že zůstala světovou velmocí.

Před pouhými třemi roky byly USA a Británie oslavovány jako vzory „anglo-saského“ modelu volného trhu a skvělého byznysu. Dnes vidíme, že jejich údajná prosperita byla podvodem, živeným bezuzdným zadlužováním a hráčskými praktikami.

Nadcházejí britská finanční krize by mohla vyvolat nové kolo paniky na globálních trzích. Divoce nadhodnocená libra se téměř jistě brzy dostane pod útok.

Ale masivní záchranný balíček ve výši 900 miliard dolarů, který byl právě oznámen evropskými ministry financí, okamžitě nervózní trhy zchladil a poskytl ohroženým vládám v Aténách, Lisabonu, Madridu a Londýně bezpečnostní polštář. EU souhlasila koupit dluhopisy svých členů, včetně Řecka, aspoň v krátkodobém horizontu.

Neklid na trhu polevil, a ohrožené euro vzrostlo za jeden den více než o 2%. Evropská unie nakonec jednala ve shodě a namasírovala si svaly. Ale bylo potřeba velkého zděšení, že Řecko zkrachuje, aby se Evropa rozhoupala udělat správnou věc.

Tento důležitý tah pro tuto chvíli odvrátil státní krachy, ale Británie stále musí čelit ponurým vyhlídkám drastických rozpočtových amputací. Občané Merry Olde England nebudou šťastní.

Diskuze

1 příspěvků ( 1 nový)