Zvědavec

Komentáře

Co skutečně vyvolalo finanční krizi?

Mike Whitney( více o autorovi > )

29.4.2010

Když mluví o krizi vědátoři, obvykle poukazují na nebonitní hypotéky nebo Lehman Bros., kdy oba případy sehrály v ekonomickém propadu velkou roli, ale oba případy byly pouhými symptomy hlubšího problému.

Zdroj této krize je systémový, kdy je nutno podotknout, že je důsledkem záměrné díry v relativně nové architektuře moderního bankovního systému. (Nebojte se; není to tak komplikované, jak to vypadá).

Chápete, úvěrování, které bylo kdysi přísně regulováno – protože bankám umožňuje vytvářet peníze z ničeho – se stalo licencovaným produktem, který je využíván hedge fondy, pojišťovnami, penzijními fondy a dalšími tak zvanými stínovými bankami, které jsou schopny využít díry v systému, aby vytvořily obrovské leverage bez jakéhokoliv regulatorního dohledu. „Vše je možné.“

Kdysi, když banka poskytovala půjčku, ujistila se, že žadatel má práci, stálý příjem, kolaterál a dobrou historii bonity. A to proto, že banky věděly, že budou tyto úvěry držet do splatnosti a že jakákoliv ztráta bude mít dopad na jejich ziskovost. To je jediný bezpečný způsob, jak umožnit soukromému odvětví (alias bance) vytvářet úvěry. Finanční krize dokazuje, že neregulovaná tvorba úvěrů je naprosto stejně smrtící, jako neutronová bomba, která zabíjí každého ve své blízkosti, ale budovy ponechává nedotčené. Úvěrový mechanismus nelze předat do rukou neregulovaných spekulantů, aniž bychom celou ekonomiku nevystavili riziku.

Nový systém funguje jinak. Nyní jsou banky z velké části prostředníky, kteří vytvářejí hypotéky (nebo jiné úvěry), rozkouskují je na kousky a na kousky v rámci svých mimobilančních operací, a prodávají je investorům na sekundárním trhu. Tento proces se nazývá sekuritizace a kouzlem přeměňuje něčí závazky (úvěry) na aktiva někoho jiného (cenné papíry). Ale nenechte se zmást. Je to stejný dluh, jakým by byl, pokud by seděl v bilanci banky, namísto nějakých podivně strukturovaných dluhových nástrojů, jako hypotékami kryté cenné papíry (MBS), nebo kolateralizované dluhové závazky (CDO). To, co se opravdu změnilo, je, že schopnost vytvářet úvěry se přesunula od vysoce regulovaných depozitních organizací k pochybným spekulantům, jejichž jediným zájmem je maximalizace leverage, vytvoření další bubliny a zkasírování dříve, než se tento obří Zeppelin zřítí na zem.

Nezapomínejte, že bankou je jakákoliv instituce, která přijímá vklady a souhlasí s poskytováním hotovosti lidem, kteří si chtějí prostředky vybrat. Banka vydělává tím, že „si půjčuje na krátko“ (vklady nebo repa) a „investuje na dlouho“ (vkládá peníze do dlouhodobých likvidních aktiv). To znamená, že banka musí držet likvidní rezervy a dostatek kapitálu, aby uspokojila své potřeby dokonce i v době krize.

Banky svoji roli tvůrců úvěrů postoupily, protože stínové banky mohou tuto práci dělat levněji. A důvodem, proč to mohou dělat levněji, je, že jsou podkapitalizované. Vezměte si například AIG, ta prodávala pojistky (CDS), ale neměla kapitálové rezervy, aby vyplatila pojistné události. Zamyslete se, jak snadné by bylo vydělat pytle peněz, pokud byste mohli prodávat majetek, který ve skutečnosti nevlastníte. Jediným problémem samozřejmě je, že když se do takové aktivity zapojíte, odtáhnou vás do basy v klepetech.

Takže jak vydělávají stínové banky tolik peněz tím, že zvyšují leverage?

Funguje to takto: na ulici vedle sebe stojí tři domy; všechny jsou stejné a všechny stojí stejně, řekněme 100,000 dolarů.

Harry si koupí první dům a zaplatí v hotovosti, 100,000 na dřevo.

Joe si koupí druhý dům a složí zálohu 10%, jinými slovy zaplatí 10,000.

Frank, který pracuje pro velký zlodějský hedge fond na Wall Street, si koupí třetí dům a složí zálohu 0%; takže má hodnotu majetku 0.

O 12 měsíců později hodnota všech tří domů vzroste o 10%; takže nyní všechny stojí 110,000. To znamená:

Harry na své investici vydělal mizerných 10%.

Joe na své investici vydělal 100%.

A zlodějský Frank vydělal 10,000 čistého zisku aniž by vložil vlastní kapitál.

Tento jednoduchý kolaps má pomoct lidem pochopit skutečný účel stojící za sekuritizací a obchodováním s deriváty, kterým není učinit trhy efektivnějšími nebo „rozprostření“ rizika. Má to prostě rozšířit odpadní aktiva, která jsou postavena na malinkém množství kapitálu. Sen podvodníků se vyplnil; kapitalismus bez kapitálu.

Veškerý zisk Wall Street je odvozen od nějaké variace tohoto projektu malého kapitálu a vysokého rizika.

HODINA H PRO LEHMAN? Den, kdy stínový systém explodoval

Před krachem byly depozitní „regulované“ banky financovány hlavně prostřednictvím dohod o zpětném odkupu (repo) s institucionálními investory (alias „stínovými bankami“; investičními bankami, hedge fondy, pojišťovnami). Banky předložily kolaterál ve formě balíčkovaných „sekuritizovaných“ dluhopisů a použily krátkodobé půjčky pro udržování operací. Když se kolaterál bank stal podezřelým – protože nikdo nevěděl, které balíčky obsahují nekvalitní hypotéky – pak prostředníci (primární dealeři) požadovali za úvěry více kolaterálu. Najednou banky začaly o překot ztrácet peníze, protože hodnota jejich aktiv se propadla. Lehman byla v těchto otáčivých dveřích chycena a nemohla své dluhy prodloužit za použití svého nevalného kolaterálu, o kterém v té době všichni věděli, že je odpad. Ve stínovém systému došlo k runu na banku; sekundární trh zkolaboval.

Jinými slovy, banky chodily za primárními dealery stejným způsobem, jakým bych já šel do zastavárny a půjčoval si tam 200,000 dolarů zástavou za svůj honosný zahradní 300 metrový dům v koloniálním stylu a na zakázku vyrobené Maserati. Tento podvod by chvíli fungovat mohl, ale nakonec by to vlastníkovi zastavárny došlo a pochopil by, že já ve skutečnosti žádný honosný zahradní 300 metrový dům v koloniálním stylu a na zakázku vyrobené Maserati nevlastním. Místo toho žiju v provizorní prkenné barabizně se střechou z vlnitého plechu u železniční trati a jezdím na zrezavělém kole Ukrajina do práce, kterou je sběr hliníkových plechovek pro sběrnu. To se stalo s Lehman.

Když Lehman Bros. zkolabovala, nedošlo k žádné panice. To je mýtus. Lehman pouze vyvolal přecenění, což znamená, že aktiva, která se obchodovala za uměle vysoké ceny, se náhle propadla, aby odrážela to, o čem si rozumní lidé mysleli, že je „skutečná“ tržní hodnota. Tento (kolektivní) úsudek nebyl učiněn ze strachu, ale spíše na základě znalosti, že podkladový kolaterál (nevalné hypotéky) se značně kvalitativně zhoršil. Ceny na repo trhu se u některých MBS a CDO propadly o více než 50%.

Samozřejmě, že Bernanke stále tíhne k myšlence, že jde pouze o „nemilovaná“ aktiva, která se nakonec odrazí ode dna zpět. Ale co jiného může říkat: „Přeceníme tyto zlaté husy zpět na jejich skutečnou hodnotu a strčíme bankovnictví přes hranu propasti?“ To se nestane.

Takže je na kongresu, aby vzal tento bodlák do rukou a požadoval, aby byly stínové banky přísně regulovány, počínaje touto hodinou, abychom nemuseli skončit ve stejné bryndě o dva roky později.

Stát má jasný zájem na tom, aby zajistil, že úvěry vytvářející finanční instituce jsou přísně regulovány. Úvěrová expanze je pro ekonomický růst a zvyšování životní úrovně klíčová. Ale ve špatných rukách zvýší nerovnost, přesměruje peníze od produktivních aktivit a nafoukne bubliny aktiv, které končí katastrofou.

Reformy, které jsou nyní probírány v kongresu (příliš velká na krach, mimobilanční operace, obchodování s deriváty, sekuritizace) míjí hlavní věc. Regulátoři musí mít pravomoc zasáhnout kdykoliv si budou myslet, že je to nezbytné pro zajištění toho, že instituce jsou adekvátně kapitalizované, že standardy úvěrování jsou přísně dodržovány a že tvorba úvěrů je pečlivě monitorována vyškolenými vládními dohlížiteli.

Diskuze

10 příspěvků ( 10 nových)