Zvědavec

Komentáře

Velká krize, lidský kapitál a politické nebezpečí v USA

David Kerans( více o autorovi > )

26.4.2010

Zatímco materialistická fixace v americké společnosti zcela jistě sahá hluboko, během poslední třetiny 20. století ji materialismus bezprecedentně ovládl. Prosté průzkumy ohledně hodnot univerzitních studentů, provedené za mnoho desítek let, dostatečně dokumentují šířku a hloubku tohoto trendu – kdy v každém desetiletí po druhé světové válce stále větší část studentů proklamovala za svůj primární cíl v životě „vydělávat peníze“⁽¹⁾. A odpovídajícím způsobem, koncem 80. let, nahradil obchod angličtinu, coby nejoblíbenější obor studia univerzitních studentů. Není žádným přeháněním z toho vyvozovat mizící trendy u psychologických základů populace. Níže se k důležitosti tohoto současného klimatu vrátíme.

Vládní politika šla s rostoucími materialistickými hodnotami ruku v ruce po několik desetiletí, zlikvidovala většinu sociální sítě Nového údělu, zvrátila progresivní zdanění a minimalizovala regulaci určenou pro ochranu společnosti před různými hrozbami destabilizace ze strany tržních sil. A rovněž, jak je velmi dobře známo, nerovnost příjmů v USA vystřelila na úroveň, která nemá ve vyspělém světě obdoby. Kumulované efekty zcela jistě prosákly i mimo pracující chudáky; například celkový americký spotřebitelský dluh vzrostl od r. 1994 do r. 2004 o 131%⁽²⁾.

A tak ani struktura amerických sociálních sítí, ani hodnoty lidí, ani ekonomické podmínky pracující a střední třídy nebyly schopné přestát šok finanční krize, která vypukla v r. 2008. Tato krize poslala oficiální míru nezaměstnanost na 10%, a podle více odpovídajících měřítek, kdy je třeba zahrnout i ty, kteří práci hledat přestali nebo přijali dočasnou práci na částečný úvazek, činí nyní nezaměstnanost 16,9%⁽³⁾. Hrozba nezaměstnanosti je tak velká, že v nedávném průzkumu mínění 76% lidí vyjádřilo ochotu nechat si snížit plat, aby si svoji práci udrželi, ačkoliv 40% řeklo, že se jejich pracovní zatížení za poslední rok zvýšilo⁽⁴⁾.

Pracovní morálka se nevyhnutelně propadla. Pouze 45% lidí nyní vyjadřuje se svou prací spokojenost, což je hluboko pod předešlými údaji – 51% (tento průzkum byl proveden ne tak dávno – v r. 1987).⁽⁵⁾ Plných 45% zaměstnanců v průzkumu řeklo, že žije od výplaty k výplatě, což je oproti 37% v r. 2006 značný nárůst⁽⁶⁾.

Rostoucí úrokové sazby u kreditních karet posilují stres velké části populace, a stejně tak trh nemovitostí v troskách. Na konci r. 2009 asi 24% hypotéčních dlužníků stále dlužilo za svoji nemovitost více, než byla její současná hodnota, a tento podíl roste (dalších 5% již bylo koncem roku na pokraji této hranice)⁽⁷⁾. Nedostatkem daní trpící místní samosprávy tento tlak dále zvyšují. Zvýšily, v průměru, prodejní daně na historické maximum a zvedly cenu přepravného a dalších poplatků na rekordní úrovně⁽⁸⁾. Doposud, a navíc velmi neobvykle pro ekonomický propad, tato krize nemajetným neposkytla žádné psychologické uvolnění, tím, že by dostatečně bohatí byli tlačeni ke zvratu u nerovnosti příjmů. Tato nerovnost se ve skutečnosti v r. 2008 zvýšila, podle nejčerstvějších dostupných dat⁽⁹⁾.

Jakkoliv špatná může ekonomická situace pro pracující Američany nyní být, vyhlídky vypadají pro mnoho ekonomů ještě temnější, kvůli strukturálním změnám ve světové ekonomice. Deindustrializace USA by mohla například zajít mnohem dále, protože výrobci přesunují do zahraničí stále více pracovních míst. Národ proto může očekávat, že se dočká dlouhodobé nezaměstnanosti, která bude hromadně přetrvávat řadu let, ne-li déle, a tady se důsledky krize začínají dostávat do spirály. Specialisté zjistili, že období nezaměstnanosti šesti měsíců a déle představuje obrovskou psychickou ránu a ránu pro fyzické zdraví, která se rovná úmrtí partnera⁽⁹⁾. Více než 6,5 milionů nezaměstnaných je nyní bez práce více než rok a půl⁽¹¹⁾. Důsledky zasáhly nejvíce ze všech muže, a muži evidentně ztrácejí práci v této krizi větší měrou, než ženy – kdy v listopadu 2009 nemělo práci na plný úvazek 19,4% mužů ve věku 25 – 54 let, což je rekord od počátku sbírání těchto údajů v r. 1948⁽¹²⁾.

Obrázek u nezaměstnanosti lidí ve věku 18 – 25 let je ještě horší. Jejich podíl na celkovém počtu zaměstnanců se propadl z 66% v r. 2000 na současných 56%, a představují jednu čtvrtinu všech nezaměstnaných⁽¹³⁾. Nabídky práce pro absolventy univerzit se v r. 2009 propadly o 21%, a podle předpovědí se letos propadnou o dalších 7%⁽¹⁴⁾. Podle mnoha měřítek, dokonce ještě než krize začala, vypadala tato skupina připravená na práci méně, než jejich předchůdci. Jsou rozhodně více narcističtí, mají méně realistická platová očekávání a horší pracovní morálku⁽¹⁵⁾. A jako průvodní jev údajně „…pokud něco dopadne špatně, velmi pohotově svalují vinu jinam nebo někoho jiného…“⁽¹⁶⁾. (Maně mi vytanul na mysli výraz „zmrdigenerace“ – p.p.)

No, špatně by nyní mohla dopadnout hezká řádka věcí. Komunity zažívající chronický nedostatek práce se rozpadají více, než komunity, ve kterých jsou lidé chudí, ale mají práci. Účast v náboženských a občanských organizacích klesá, a stejně tak mezilidská důvěra, zatímco násilí gangů, drogová závislost a další dysfunkce bují⁽¹⁷⁾. Zcela nepochybně nyní USA zažívají vyšší podíl dětí narozených svobodným matkám, a 50% nárůst domácího násilí⁽¹⁸⁾. V nižších třídách se šíři zoufalství, a politika zoufalství bude zdá se následovat, napříč všemi třídami. Politický přístup populace pod prodlouženým ekonomickým stresem má tendenci k zesurovění, mizení tolerance k menšinám, a k respektování lidských práv a podpoře sociálních bezpečnostních sítí⁽¹⁹⁾. Pokud by byla zdravá, mohla by Demokratická strana oslovit mnoho trpících Američanů a přivést je do progresivního politického hnutí. Ale její desítky let trvající spolek s korporacemi, výměnou za příspěvky na volební kampaně, její důvěryhodnost podkopal, a přenechal tak Republikánské straně a pravičáckým extremistům téměř monopol na odpornou politiku⁽²⁰⁾. Bující hnutí čajových párty je evidentně rasistické a staví se proti sociálním programům⁽²¹⁾. Skupiny dozoru zdokumentovaly bezprecedentní poptávku po zbraních v celé zemi, bujení milic „hnutí patriotů“ a proti-přistěhovaleckých skupin, a nárůst zločinů nenávisti⁽²²⁾. Důvěra ve vládu je blízko historického minima, jak ukazují poslední průzkumy mínění⁽²³⁾. Mohl by docela dobře vypuknout pravičácký terorismus, aspoň čas od času⁽²⁴⁾.

Důležitější však je, že je země stále více připravena uvítat nějaký druh charismatického vůdce. Noam Chomsky přiznal, že z toho má nyní větší obavy, než kdy dříve ve svém životě: „Nikdy jsem ve svém životě neviděl nic podobného… Jsem dost starý, abych si pamatoval 30. léta…“⁽²⁴⁾.

„Co si mají lidi myslet, když někdo říká „nemám odpovědi, máme nepřítele“? Tam to byli židé. Zde to budou nelegální přistěhovalci a černoši. Bude nám říkáno, že bílí muži jsou perzekuovanou menšinou (holý fakt – p.p.). Bude nám říkáno, že se musíme bránit a ctít národ. Vojenská síla bude v kurzu. Lidé budou biti. To by se mohlo stát převládající silou. A pokud se to stane, bude to nebezpečnější, než v Německu. Spojené státy jsou velmocí. Německo bylo silné, ale mělo silnější protivníky. Nemyslím si, že toto vše je nějak daleko. Pokud jsou průzkumy mínění přesné, nejsou to Republikáni, ale pravičáčtí Republikáni, šílení Republikáni, kteří s převahou vyhrají příští volby.“

Mohlo by být unáhlené předpovídat takový znepokojivý vývoj, ale krize zdá se žene americký politický život tímto směrem. Jak Chomsky zdůrazňuje, ctižádostiví charismatičtí vůdci se v posledních letech v Americe objevili. K dnešnímu dni byli všichni v tom či onom ohledu transparentními šarlatány. Doufejme, že se neobjeví žádný přijatelný kandidát.

Odkazy

1. For the data and discussion, see Tim Kasser, The High Price of Materialism, MIT, 2003.
2. Richard D. Wolff, “Personal Debts and US Capitalism”, in his Capitalism Hits the Fan, Northampton, MA, p.138.
3. Bureau of Labor Statistics, for March 2010 (http://data.bls.gov/cgi-bin/surveymost).
4. Eve Tahmincioglu, “Most Workers Willing to Take a Pay Cut, Poll Finds” (http://www.msnbc.msn.com/id/36141641), and Dave Carpenter, “Think You’re Toiling Harder? You are, study says.” (http://www.msnbc.msn.com/id/36425530/ns/business-personal_finance/)
5. Data as of late 2009, from The Conference Board (http://www.conference-board.org/utilities/pressDetail.cfm?press_id=3820).
6. Carpenter, op.cit.
7. First American CoreLogic, “Underwater Mortgages on the Rise”, February 23rd, 2010 (http://www.loanperformance.com/infocenter/library/Q4_2009_Negative_Equity_Final.pdf).
8. See, e.g., William P. Barrett, “US Sales Tax Rates Hit Record High”, Forbes.com (http://articles.moneycentral.msn.com/SavingandDebt/ConsumerActionGuide/sales-tax-record-high.aspx)
9. U.S. Census Bureau, “Income, Poverty, and Health Insurance Coverage in the United States: 2008”, Washington, 2009, pp.10-11.
10. Don Peck, “How a New Jobless Era Will Transform America”, The Atlantic, March 2010, p.51.
11. Bureau of Labor Statistics, data as of March 2010 (http://data.bls.gov/cgi-bin/surveymost).
12. Peck, op. cit., p.52.
13. “Older Workers Taking Jobs from Young Adults”, Reuters, April 7th, 2010; and Peck, op. cit., p. 50.
14. Data from the National Association of Colleges and Employers, as cited in Peck, op. cit., p.47.
15. While it is not easy to make a persuasive demonstration of this generation as spoiled and lazy, much research does point clearly in this direction. See, e.g., Jean M. Twenge, Generation Me: Why Today’s Young Americans are More Confident, Assertive, Entitled—and more Miserable—than Ever Before, Free Press, 2006; or “Work Ethic not Defining Factor for Millenials”, Washington Post, (http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2010/04/02/AR2010040201452.html).
16. Peck, op. cit., p. 48.
17. A benchmark discussion in the context of black America is William Julius Wilson, When Work Disappears: the World of the New Urban Poor, Random House, 1996.
18. Peck, op. cit., pp. 52, 53.
19. See, e.g. Benjamin Friedman, The Moral Consequences of Economic Growth, Knopf, 2005.
20. A recent appraisal from the dean of study on this topic is Thomas Frank, “Conservatives and the Market for Alienation”, Wall Street Journal, April 14th, 2010, p. A19.
21. Glen Ford, “Tea Partiers: White Nationalism on the March”, Black Agenda Report, April 15th, 2010 (http://www.commondreams.org/view/2010/04/15-5).
22. Mark Potok, “Rage on the Right: The Year in Hate and Extremism”, Southern Poverty Law Center Intelligence Report, Spring 2010 (http://www.splcenter.org/get-informed/intelligence-report/browse-all-issues/2010/spring/rage-on-the-right).
23. Liz Sidoti, “Trust in Government? Poll Finds Nearly 80% of Americans Don’t”, Huffington Post, April 19th, 2010 (http://www.huffingtonpost.com/2010/04/19/trust-in-government-poll_n_542423.html).
24. Cisco Systems founder Bob Burnett is among those warning of this (Bob Burnett, “The Next Civil War”, Common Dreams, April 2nd, 2010, http://www.commondreams.org/view/2010/04/02-3).
25. Chris Hedges, “Noam Chomsky has ‘Never Seen Anything Like This’”, TruthDig.com, April 19th, 2010 (http://www.commondreams.org/view/2010/04/19-3).

Článek The Great Recession, Human Capital, and Political Peril in the US vyšel 21. dubna na serveru Strategic Culture Foundation. Překlad L. Janda.

Diskuze

11 příspěvků ( 11 nových)