Zvědavec

Komentáře

Írán usiluje o energetickou alianci s Čínou, Indií a Pákistánem

Hra kolem zemního plynu

Peter Lee( více o autorovi > )

22.2.2010

Mimo poskytnutí těžebních práv Číně 8. února Teherán vybídl Peking, aby nahradil Indii v jednom z nejproblematičtějších projektů v jižní Asii: plynovodu Írán-Pákistán-Indie či „Mír“.

Nicméně ekonomika a realita konfrontace se Spojenými státy kvůli íránskému jadernému programu může Čínu donutit ignorovat strategickou vazbu teheránské nabídky – a palčivé energetické potřeby svého spojence, Pákistánu – a odmítnout ji.

Svět se nachází uprostřed zvýšené poptávky po zemním plynu a Írán náhodou sedí na největších, dosud ne plně rozvinutých rezervách na světě – pobřežním poli Jižní Pars. Teherán rozdělil tyto rezervy do více než dvou desítek bloků či „fází“, které nabízí zahraničním partnerům na rozvoj.

Přístup k plynu Jižního Pars je předmětem mimořádného zájmu Číny a Indie, obzvláště proto, že jejich státní energetické společnosti mají příležitost dostat se do hry, neboť západní sankce vyřadily hlavní hráče.

11. února Reuters oznámil, že China National Petroleum Corporation (CNPC) „zpečetila“ svoji smlouvu na Fázi 11 a s výzkumnými vrty začne v březnu. Investice ve výši 4,7 mld dolarů, v kombinaci s pevninskými projekty těžby a rafinace ropy, vytvoří pro CNPC v Íránu celkovou expozici ve výši 10 miliard dolarů.

Mezitím se Indie o něco opatrněji snaží dokončit svoji dohodu s Íránem na 40% podíl na produkci Fáze 12 a 20% na souvisejícím pevninském zařízení pro zkapalňování zemního plynu (LNG). Íránská vláda je zdá se ochotna dohodu osladit, kdy podle Dow Jones:

Indie má opci zvýšit své investice do Jižního Pars. Za každý další dolar investic Indie dostane právo v říčním LNG projektu, řekl Jashnsaz (ředitel indické státní Oil & Natural Gas Corp. Ltd. Seifollah).

Írán může také pomoct indickým společnostem získat na projekt finance, kdy Naftiran Intertrade (odnož National Iron Oil Co.) uloží své rezervy u indických bank…

Tyto dohody mají pro Teherán jednoznačnou diplomatickou hodnotu, protože zvyšují zájem klíčových asijských hráčů na pokračující životaschopnosti současného íránského režimu.

Zároveň jsou silně tržně orientovány a mají poskytnout dodávky levnějšího LNG pro zámořskou přepravu do Indie a Číny, oplátkou za jejich investice.

Íránské mnohostátní projekty – které dostávají íránský energetický export mimo nebezpečné mezinárodní vody a fixují podporu nepřetržitých dodávek ze strany suverénních států, přes jejichž území plynovody vedou – byly větším zklamáním.

Během posledních týdnů, kdy Spojené státy usilovaly o stažení smyčky kolem Teheránu, bylo kolem navrhovaného plynovodu IPI, který má spojit zemní plyn s Jižního Pars s trhy v Pákistánu a Indii, hodně rušno.

Tento projekt se táhl více než deset let, kdy čelil odhodlanému odporu USA, třenicím kvůli cenám a pochybnostem Indie kvůli spoléhání se na Pákistán při ochraně plynovodu a zajišťování dodávek.

V r. 2008 se Indie diskrétně od projektu IPI odklonila, nikdy ho formálně neopustila, ale nikdy nereagovala na výzvy zorganizovat další jednání.

Írán, snažící se o geopolitické vítězství v souvislosti s tímto plynovodem, restrukturalizoval první etapu na plynovod o menším průměru, který bude zásobovat pouze Pákistán. Odchod Indie také umožnil, aby tito dva partneři umístili plynovod na pevninu (Indie prosazovala umístění části plynovodu do mělkých pobřežních vod, aby ho ochránila před Pákistánci a teroristickými lumpy) a výrazně snížila náklady.

Po měsících vyjednávání, 11. února, Islámábád a Teherán završily vyjednávání o klíčových otázkách, včetně toho, že Pákistán zašle „svolovací dopis“, který Íránu poskytne ujištění, že Indie – nebo Čína – mohou být do projektu přizvány později. Obě strany přislíbily podepsat formální dohodu 8. března v Ankaře v Turecku. Dawn informoval:

Podle svolovacího dopisu vláda Pákistánu svolí s tím, aby přes plynovod IP (Írán-Pákistán) mohla plyn dovážet třetí země v případě, že se v budoucnu k projektu připojí jakákoliv další země, ale toto svolení je podmíněno clem na plyn a přepravními poplatky, které budou vypracovány podle zásad nejlepší praxe v dané době.

10. února, kdy se íránsko-pákistánská dohoda blížila uzavření, íránský velvyslanec v Indii uvedl, že pro účast Indie „jsou dveře stále otevřeny“. New Delhi nereagovalo.

I přes její odchod z nízkonákladového plynovodu IPI – a své závazky nakoupit miliony tun LNG každý rok od Kataru – je pokušení pro Indii nadále hrát produktovodovou diplomacii očividně neodolatelné.

Jako alternativu plynovodu IPI příznivci v Indii navrhli konsorcium nazvané „SAGE“ či South Asia Gas Enterprise, a položení hlubokomořského plynovodu, považovaného za posun v geopolitické hře ve prospěch Indie. Stáhl by dodávky od všech hlavních hráčů – Kataru, Iráku a Íránu – a přepravoval by zemní plyn z Ománu do západní Indie v hlubinách až 3,500 metrů. Náklady tohoto bezprecedentního kroku byly narozpočtovány na podezřele nízké 3 mld dolarů (skoro tak levné, jako zmenšený pevninský plynovod IP, který přišel ve své konečné formě na 2,538 mld dolarů).

Indičtí diplomaté také navštívili na začátku února velkého exportéra zemního plynu Turkmenistán a dostalo se jim zdvořilého vyjádření podpory pro legendární plynovod TAPI (Turkmenistán-Afghánistán-Pákistán-Indie), anti-ruskou koncepci, kdysi tak efektní, že přiměla Unocal vyjednávat s Talibanem, která se v americké strategii stále drží při životě jako „další“ ne-íránský plynovod do Indie.

Zájem Turkmenistánu o TAPI (který k pákistánskému přidává ještě zdánlivě nepřekonatelný bolehlav afghánský) je pravděpodobně méně než intenzivní, protože nedávno dokončil plynovody, které mají přepravovat jeho zemní plyn do Číny a Íránu.

Návrh oznámený UPI zdá se odporuje geografii, tím, že volá po tom, aby čistě pevninský Turkmenistán vytvořil „podmořskou trasu, která by přepravovala plyn z Turkmenistánu přes uzel jižně od Íránu, za použití navrhovaného plynovodu South Asia Gas Enterprise, do Indie … čímž by učinila íránské plány s Jižním Pars irelevantními“.

V rámci další snahy, jak přivést turkmenský zemní plyn do hry, Indie také navrhla investovat v Turkmenistánu a jeho plyn vyměnit s Íránem. Írán by pak pumpoval svůj plyn do sítě všudypřítomného SAGE.

Teprve uvidíme, jestli se nějaký z těchto plánů uskuteční, nebo jestli jsou nadhazovány jen proto, aby poskytly západním vládám a investorům další důvod držet se stranou od projektu IP.

Indie má cizoměnové rezervy a ochotné spojence potřebné pro naplnění svých plynovodných snů.

Pro Pákistán jsou věci mnohem zoufalejší. Pro Islámábád je plynovod Írán-Pákistán životně důležitým zdrojem energie, a pokud se kdy bude moct rozšířit o třetí zemi, tak to potenciálně představuje i miliony dolarů za tranzitní poplatky.

Zoufalství Pákistánu ho také popohnalo, i když opatrně a dvojsmyslně, vzepřít se USA v záležitostech jednání s Íránem.

Pákistán, bez významnějších ropných a plynových rezerv, se ve svých energetických potřebách spoléhá na zemní plyn z 50% -- což je jedna z nejvyšších úrovní závislosti na zemním plynu na světě. Zhoršení domácí produkce plynu se promítlo přímo do energetických výpadků. Dnes Pákistán čelí dennímu nedostatku miliardy kubických stop (28,3m m3), 20% jeho poptávky.

Pákistánské energetické úřady podepsaly kontrakty na katarský LNG (a úložiště a zplyňovací zařízení v Karáčí), které pokryjí asi poloviny deficitu. Zbytek, plus něco na víc na zajištění růstu – asi 750m krychlových stop denně (21,2m m3) – by mohlo být dodáváno plynovodem z Íránu.

Nicméně Islámábád nemá silnou pozici, aby odolal americkému tlaku a zafinancoval si svoji sekci plynovodu za 1 mld dolarů ze svého.

Vysoké importní náklady a slabé exporty dohromady by vyčerpaly cizoměnové rezervy Pákistánu; aby si svoji pozici udržel, spoléhá se na injekci více než 10 mld dolarů od Mezinárodního měnového fondu (IMF).

Jak prochází globální krizí a domácími bezpečnostními a ekonomickými problémy, je Pákistán závislý také na pomoci zorganizované USA, aby zazáplatoval svůj státní deficit – nyní více než 5% hrubého domácího produktu – a tak udržel IMF šťastným.

Z nějakého důvodu tato pomoc příliš nepřichází.

Lednové výkazy IMF odhalily, že z 2 mld dolarů štědře posbíraných „Přáteli demokratického Pákistánu“ v dubnu 2009 nebylo vyplaceno ani Ň, a koncem fiskálního roku v březnu 2010 se očekává pouhých 100m dolarů.

Koncem ledna prezident Asif Ali Zardari rovněž vznesl otázku nedoplatků ve výši 1,3 mld dolarů z „Koaličních podpůrných fondů“, amerického příspěvku pokrývajícího pákistánské výdaje v souvislosti s válkou proti terorismu, u amerického ministra obrany Roberta Gatese.

V projevu na pákistánské Univerzitě národní obrany 13. února americká velvyslankyně Anne Patterson předhodila ve vztahu k pákistánským stížnostem vytáčky a uvedla:

Konečné řešení současných a budoucích pákistánských problémů nespočívá na Spojených státech, ale na mezinárodním společenství dárců. Spočívá na vás, lidu Pákistánu. Američtí daňoví poplatníci nebudou platit za pákistánský ekonomický a sociální rozvoj navždy.

Na základě dosavadních činů Washingtonu a toho, jestli a kdy nadejde čas financovat plynovod spojující Pákistán s Íránem, bude Pákistán pravděpodobně zbaven jakékoliv americké finanční pomoci, možná se ocitne v problémech s IMF kvůli svým deficitům, a nebude schopen přilákat financování od mezinárodních nebo soukromých investorů.

Když pákistánský ministr energetiky slíbil, že ke značně opožděnému konečnému podepsání dojde v Turecku před 8. březnem, stalo se zřejmým, že USA jsou dosti ochotné kvůli pákistánské energetické nesoběstačnosti přitvrdit.

Dawn oznámil, že, podle zdrojů, „dalším důvodem zpoždění bylo, že pákistánská vláda nebyla schopna zajistit dostatek financí pro tento projekt a USA nebyly ochotné v tomto směru poskytnout finanční pomoc“.

Mezitím Asian News International oznámily: „Podle zdrojů zvláštní vyslanec USA v Afghánistánu a Pákistánu Richard Holbrook, během svého setkání s ministrem pro ropu Syedem Naveed Qamarem, řekl, že Islámábád bude muset upustit od své smlouvy na plynovod s Teheránem, aby se mohl kvalifikovat a dostat rozsáhlou americkou energetickou pomoc, obzvláště pro dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG) a elektřiny.

„Lidé z vnitřních kruhů řekli, že v případě, že Pákistán upustí od svého plánu dovážet plyn z Íránu přes plynovod, USA Islámábádu pomohou dovézt elektřinu z Tádžikistánu přes afghánský koridor Wakhan.“

S odchodem Indie z konsorcia IPI a za neúprosného amerického tlaku jak Írán, tak Pákistán pociťují nedostatek partnera s mezinárodními finančními a diplomatickými svaly.

Není nijak překvapivé, že existuje zájem nahradit v projektu Indii Čínou.

8. února Tehran Times zveřejnily následující článek s názvem „Čína může nahradit Indii v projektu IPI“.

Íránský ministr zahraničí Manouchehr Mottaki uvedl, že Čína by mohla nahradit Indii v navrhovaném plynovodu Írán-Pákistán-Indie velmi brzy, protože Indie u tohoto obchodu váhá. Doposud na tento pokusný balonek nepřišla žádná oficiální čínská reakce.

Čína, jako Indie, se u převážné většiny svých potřeb spoléhá na námořní zásilky katarského LNG, z dobrých ekonomických důvodů.

Obavy Číny ohledně sporné ekonomičnosti projektu IP a dodávek do Číny mohou mírnit nadšení Pekingu se k tomu připojit a předběhnout v tomto projektu New Delhi.

Žádná z krátkodobých možností není, zdá se, pro Čínu povzbudivá.

Potenciálně by Čína mohla vybudovat pro LNG přípojku v přístavu Gwadar, poblíž vstupního bodu plynovodu do Pákistánu, aby svůj podíl přepravovala po moři. Ale to by znamenalo investice stovek milionů dolarů do přepravy a zkapalňování plynu, aby se dostala blíže výstupu na Jižním Pars, jako součást obchodu CNPC.

Nebo by mohla utratit miliardy dolarů za stavbu plynovodu severně, přes Pákistán a průsmyk Khundžerab do Kašgar v Xinjiang, a v rámci tohoto procesu vyřešit bezprecedentní technické problémy výstavby a provozování plynovodu přes vysoké Himálaje.

Může se stát, že nejschůdnější možností pro Čínu bude odložit jakékoliv investice související se zemním plynem, dokud Peking a Islámábád společně nedokončí plánované železniční spojení mezi Gwadarem a Kašgarem, a zásilky LNG se mohou stát vhodnou složkou rostoucí oboustranné nákladní dopravy mezi západem Číny a Perským zálivem.

Z geopolitické perspektivy pokračuje Čína ve své konfrontaci se Spojenými státy kvůli Íránu velmi obezřetně. Dobře si rozmyslí, než si znepřátelí Indii a než se dále na této křižovatce diplomaticky izoluje tím, že projekt plynovodu IP zašlape.

Proto zatím Írán nemusí být schopen přeměnit svoji výhodu zemního plynu na spojení plynovody s Pákistánem, Indií a Čínou. Místo toho se může uchýlit ke zkapalňování blízko vrtů a pokračovat ve snášení zranitelnosti námořní přepravy sankcemi a válkou.

Peter Lee je podnikatel, který strávil třicet let sledováním analyzováním a psaním o asijských záležitostech. Lze ho zastihnout na peterrlee-2000@yahoo.

Článek The Natural Gas Game vyšel na serveru counterpunch.org 21. února. Překlad L. Janda.

Diskuze

15 příspěvků ( 15 nových)