Zvědavec

Komentáře

Mizí i místa na zkrácený úvazek

lžou i ekonomové

Paul Craig Roberts( více o autorovi > )

28.9.2009

Propaganda převléknuta za zprávy se stává stále více deziluzí. Americkou ekonomiku pohání ze 70 % utrácení. Je to hnací síla, která skončila. S výjimkou nejbohatších nezaznamenali američtí spotřebitelé v 21.století žádné zvýšení příjmů. Statistik John Williams z portálu shadowstats.com hlásí, že reálné příjmy domácností se už nikdy nedostaly na svůj vrchol před rokem 2001.

Americká ekonomika byla držena nad vodou nahrazením růstu příjmu růstem dluhů. Šéf Federální rezervy Alan Greenspan podporoval zadlužování domácnosti nízkými úrokovými sazbami. Tyto nízké sazby tlačily nahoru ceny bydlení a umožňovaly Američanům refinancovat své domy (=vzít si půjčku proti hodnotě domu) a takto získané peníze utratit. V očekávání zvyšování cen nemovitostí a investovaného kapitálu si lidé vybrali z kreditních karet maximum. Mejdan skončil, když bubliny nemovitostí a kapitálu praskly.

Jak spotřebitelé nemohou zvyšovat svou zadluženost a jejich příjmy nestoupají, není tu žádný základ pro růst spotřebitelské ekonomiky. Statistici jistě naznačují, že spotřebitelé splácejí úvěry ve snaze finančně přežít. V ekonomice, kde je spotřebitel hnací silou, je to špatná práva.

Banky, nyní také díky neukojitelné touze po zisku, která zlikvidovala zkušenosti z minula, i investiční banky, se chovaly ještě nezodpovědněji než obyčejní spotřebitelé a jejich pákové spekulace dosáhly nových vrcholů. Na naléhání Larryho Summerse a šéfa Goldman Sachs Henryho Paulsona pokračovala Securities and Exchange Commission a Bushova administrativa s odstraňováním omezení při úvěrech na finanční spekulace.

Když bublina praskla, mimořádně velké finanční spekulace hrozily finančnímu systému kolapsem. Americká státní pokladna a federální rezervy přispěchaly s nikdo neví kolika přesně biliony dolarů “na záchranu finančního systému”; jejich cílem bylo zachránit nenasytné finanční instituce, jež způsobily ekonomickou krizi, která oloupila obyčejné Američany o polovinu jejich životních úspor.

Spotřebitelé se poučili, banky nikoliv. Díky oživovací injekci programu TARP (Troubled Asset Relief Program) za 700 miliard dolarů a zvětšenou pomocí Federálních rezerv se banky opět chovají jako hedgeové fondy. Nové spekulace s pákovými nástroji vytvářejí novou bublinu rostoucích akciových trhů, která není signálem ekonomického oživení, ale konečného zlikvidování amerického bohatství hrstkou investičních bank a jejich washingtonských přátel. Goldman Sachs válející se v ziscích ohlásila šesticiferné bonusy pro své zaměstnance.

Zbytek Američanů zoufale trpí.

Udávaná výše nezaměsnanosti je fikcí a je tomu tak již od Clintonovy administrativy. Výše nezaměstnanosti nezahrnuje nezaměstnané Američany, kteří jsou nezaměstnaní více než rok a vzdali hledání práce. Udávaná výše nezaměsnanosti 10% nezahrnuje miliony Američanů, kteří trpí dlouhodobou nezaměstnaností a nejsou již počítáni jako nezaměstnaní. Uplynutím každého měsíce se počet nezaměstnaných Američanů snižuje pouhým uplynutím času.

Výše inflace, obzvláště tzv. "klíčová inflace", je další fikcí. Klíčová inflace nezahrnuje jídlo a energie, dvě největší položky rozpočtu Američanů. Index spotřebitelských cen již od dob Boskinovy komise, zřízené k jeho studiu v roce 1995 Senátem za Clintonovy administrativy předpokládá, že když cena nějakého zboží vzroste, spotřebitelé ho prostě přestanou kupovat a budou shánět jeho levnější variantu. Je tomu jistě tak, ale takový způsob určování inflace znamená, že index spotřebitelských cen již není porovnatelný s předchozími lety, protože obsah koše zboží v indexu se z roku na rok mění.

Index spotřebitelských cen podle Boskinovy komise zvyšuje reálný růst HDP formou snižování měřitelné hladiny inflace. Výsledkem této statistické manipulace je nižší udávaná inflace, což dále vede k erozi skutečné hodnoty příjmu a nadhodnoceni výše hospodářského růstu. Tato manipulace umožňuje utajit skutečnost, že životní úroveň klesá.

V dávných dobách americké prosperity rostly příjmy Američanů spolu s produktivitou. To, co pohánělo americkou ekonomiku, byl skutečný růst příjmů.

V dnešní Americe jsou jedinými roustocími příjmy ty ve finančním sektoru, který ohrožuje budoucnost země nadměrnými spekulacemi s pákovými nástroji, a ve výrobní oblasti, kde došlo k nahrazení americké pracovní síly zahraniční. Podle pravidel odměňování a důrazu na zisky akcionářů, které dominují dnešní Americe, maximalizují firemní manažeři zisky a své platy skrze minimalizaci zaměstnanosti obyčejných Američanů.

Zkuste najít nějaké přiznání této situace v “mainstreamových médiích”, nebo mezi ekonomy, kteří pochlebují firmám, které outsourcují práci do zahraničí, za jejich granty.

Nejhorší část propadu má ještě přijít. Kolapsy bank a splácení hypoték budou teprve kulminovat. Krach komerčních nemovitostí teprve přijde. Tlak na dolar roste. Až dostoupí kritické výše, úrokové sazby dramaticky vylétnou, na jedné straně budou Spojené státy usilovat o udržení zájmu o své obligace u zahraničních investorů, na druhé straně se zbytek světa pokusí prchnout od znehodnoceného dolaru.

Od jara letošního roku klesla hodnota amerického dolaru vůči každé měně kromě těch s řízeným kurzem. Švýcarský frank stoupl vůči dolaru o 14%. Každá tvrdá měna od kanadského dolaru přes Euro a britskou libru vůči dolaru od dubna 2009 posílila. Japonský jen nezůstává o moc pozadu a brazilský real stoupl vůči všemohoucímu dolaru o 25%. Dokonce i ruský rubl stoupl vůči dolaru o 13%.

Co je to za oživení, když nejbezpečnější investicí je sázka proti americkému dolaru?

Americká domácnost mých dnů, ve které manžel pracoval a žena zajišťovala chod domácnosti a výchovu dětí, dnes stěží existuje. Dnes musí většina čelnů domácnosti, ne-li všichni pracovat, aby zaplatili účty. Nicméně pracovní místa mizí, dokonce i ta na zkrácený úvazek.

Pokud bychom počítali podle metodiky používané za dob, když jsem byl asistentem tajemníka ministerstva financí, je nyní míra nezaměstnanosti v USA nad 20%. Navíc neexistuje jasný způsob, jak ji snížit. Nejsou tu továrny, které by dočasně nepropouštěly zaměstnance kvůli vysokým úrokovým sazbám a nečekaly na politiku nižších úrokových sazeb, aby mohly povolat pracovní síly zpět do výroby.

Práce se přesunula do ciziny. V dávných dobách americké prosperity bylo manažerům vštěpováno, že mají stejnou odpovědnost vůči zákazníkům, zaměstnancům a akcionářům. Takový pohled byl vymýcen. Manažeři jsou tlačeni Wall Streetem, hrozbou násilných převzetí firem slibujících “zvýšení akcionářské hodnoty” a motivováni “odměnou za výkon”, používají proto všechny prostředky, aby nahradili Američany levnější zahraniční pracovní silou. Navzdory 20% nezaměstnanosti a vysoce hodnoceným technickým absolventům, kteří nemohou najít nejen práci, ale ani nezavadí o přijímací pohovory, pokračuje kongres v podpoře 65 000 ročních pracovních víz typu H-1B pro cizince.

Uprostřed nejvyšší nezaměsnanosti od velké hospodářské krize, jaký druh hlupáka musíte být, abyste si myslel, že v Americe je nedostatek kvalifikovaných pracovníků?

Článek The Economy is a Lie, Too vyšel na counterpunch.org 23. září. Překlad R.Král.

Diskuze

51 příspěvků ( 51 nových)