Zvědavec

Komentáře

Válka bez hranic

USA, NATO rozšiřují vojenskou roli v jihovýchodní Evropě

Rick Rozoff( více o autorovi > )

21.9.2009

Sitilides v r. 1998 založil a byl výkonným ředitelem Centra západní politiky v americkém hlavním městě, které se specializovalo na „americkou zahraniční a bezpečnostní politiku ve východním Středomoří, na Balkáně a v oblasti Černého moře“, předtím, než zfúzovalo s Centrem Woodrow Wilsona, a je „pravidelným řečníkem ohledně zahraniční politiky na National Defense University Pentagonu a v National Foreign Affairs Training Center.“⁽²⁾

Ve výše zmíněné zprávě uvedl: „Poslední návštěva amerického vice-prezidenta Joe Bidena na Balkáně byla signálem, že ačkoliv tento region není předmětem neustálé pozornosti prezidenta, výzvy v této oblasti jsou stále považovány za velmi velké.“⁽³⁾

Biden navštívil Balkán letos v květnu a byl nejvyšším americkým představitelem, který zajel do Kosova od doby jeho jednostranného vyhlášení nezávislost v únoru 2008. Když byl v hlavním městě odtržené srbské provincie, trval na tom, že odtržení Kosova je „naprosto nezvratné“ – devatenáct měsíců poté, co stále nebylo uznáno 130 zeměmi ze 192 světových zemí – a zdůraznil, že: „Úspěch nezávislého Kosova je prioritou naší vlády.“⁽⁴⁾

Když byl ještě v americkém senátu, hrál Biden významnou roli při podpoře rozbití Socialistické federativní republiky Jugoslávie a v prosazování integrace jejích bývalých republik do NATO.

Během posledních šesti let bylo téměř každé zemi na Balkáně nařízeno poskytnout jednotky pro válku v Iráku, jako předpoklad/předběžnou podmínku budoucího členství v NATO, a v současné době má každičká země na poloostrově, s výjimkou Srbska – Albánie, Bosna, Bulharsko, Chorvatsko, Makedoni, Černá Hora, Rumunsko a Slovinsko – jednotky sloužící pod velením NATO v Afghánistánu, nebo, v případě Černé Hory, brzy mít bude.

Mnohé z výše uvedených zemí mají nyní také na své půdě americké základny a většina, ne-li všechny, podepsaly dohodu o statutu sil (SOFA) o přítomnosti amerických jednotek a jednotek NATO.

Po první vojenské operaci NATO v historii – operaci Deliberate Force v Bosně v r. 1995 a operaci Allied Force against Yugoslavia v r. 1999 – a nasazení jeho jednotek v Makedonii na počátku tohoto desetiletí v rámci operace Essential Harvest v r. 2000 a operaci Amber Fox o rok později, se pozornost členů aliance a bloku kolektivně přesunula na tak zvaný širší Střední Východ a války, které začali v Iráku a Afghánistánu.

Dokonce i v mezidobí Washington a Brusel využívaly Balkán pro výcvik a přepravu jednotek jak pro afghánské, tak irácké operace. Pentagon získal permanentní používání sedmi vojenských základen v Bulharsku a Rumunsku, protože obou zemím bylo v r. 2004 zaručeno plné členství v NATO, a tato zařízení byla napojena na základnu USA a NATO v Incirlik v Turecku v rámci války západu v Afghánistánu a Iráku a zástupných konfliktů v Černém moři, jako gruzínko-ruské války v srpnu 2008.

Balkán má hrát dokonce významnější roli v západním tahu na východ a na jih, do bývalého sovětského prostoru, včetně Kavkazu a střední Asie, a do jižní Asie, na Střední Východ a do Afriky.

Tato oblast, jihovýchodní Evropa, je nyní také v hledáčku pro plán globálního protiraketového deštníku USA a NATO.⁽⁵⁾

Bývalá Jugoslávie se stala cvičištěm pro Pentagon a NATO, kde se mají integrovat ozbrojené síly partnerských balkánských zemí, zemí bývalého Sovětského svazu, Skandinávie, Středního Východu a Afriky, zapojených do programů Partnerství pro mír, Středozemní dialog a Istanbulská iniciativa spolupráce.

Od 13. září probíhají cvičení NATO simultánně v bývalých jugoslávských republikách Bosna, Chorvatsko a Srbsko.

3. září NATO začalo s dvoutýdenním cvičením Combined Endeavor 2009, které se má konat na třech místech v Bosně, za účasti šestnácti zemí NATO a hostitelské země.

Brigádní generál bosenské armády Dragan Vukovič měl doslova říct: „Toto cvičení je obrovskou příležitostí, aby bosenské ozbrojené síly ukázaly svoji připravenost a pohotovost stát se plnými členy NATO.“⁽⁶⁾

O týden později začalo 18 denní cvičení Jackal Stone 2009 v sousedním Chorvatsku, kterého se účastní 1,500 vojáků z 10 zemí – Albánie, Chorvatska, Maďarska, Litvy, Makedonie, Polska, Rumunska, Švédka, Ukrajiny a USA – a „chorvatské letectvo a vrtulníky vzdušné obrany, letadlo amerického letectva, vrtulníky americké armády a torpédoborec amerického námořnictva.“⁽⁷⁾

Chorvatské noviny oznámily, že „hlavním cílem cvičení je posílit spolupráci mezi ozbrojenými silami zúčastněných zemí… v rámci posílení regionální bezpečnosti a stability…“⁽⁸⁾

Článek s názvem „Armády 15 zemí v Srbsku“ poskytl podrobnosti o čtyřdenním cvičení NATO MEDCEUR (Medical Central and Eastern Europe Exercise) v Srbsku, které skončilo 13. září a kterého se „účastnili vojáci z 15 středoevropských a východoevropských zemí“.⁽⁹⁾

Popravdě, rozsah cvičení byl širší, než střední a východní Evropa, týkal se i jižního Kavkazu. Zúčastněnými členy NATO a partnery byly Albánie, Arménie, Azerbajdžán, Bosna-Hercegovina, Chorvatsko, Německo, Gruzie, Makedonie, Moldávie, Černá Hora, Norsko, Ukrajina a USA.

Srbský ministr obrany Dragan Sutanovac, jehož podlézavost NATO mu zaručuje obvinění z vlastizrady, řekl, že: „Toto je největší vojenské cvičení tohoto typu na světě, jehož zorganizování a naplánování trvalo rok. Jde o významnou podporu našeho obranného systému.“⁽¹⁰⁾

Ministr obrany země uvedl: „Účast na cvičení má mimořádnou důležitost co se týká následných inovací, zavedených do lékařské podpory v souladu se standardy NATO, především v oblastech podpory bojových operací a přírodních katastrof.“⁽¹¹⁾

Cvičení je sponzorováno Evropským velitelstvím Pentagonu a konalo se letos poprvé v Srbsku.

Došlo k němu v době, kdy NATO a většina jeho členských zemí dokončuje odtržení Kosova od Srbska. Uprostřed cvičení NATO v Srbsku mise Evropské unie EULEX (European Union Rule of Law in Kosovo) navrhla celní dohodu mezi Kosovem a Srbskem, čímž uznala hranice mezi těmito dvěma územími za mezinárodní. To je další formalizací kosovské nezávislosti.

S odvoláním na rezoluci OSN 1244 z r. 1999, která uznává Kosovo jakou součást Srbska, řekl 12. září zástupce EU v Kosovu Pieter Feith: „EULEX není neutrální. Funguje pod zastřešením OSN, které má neutrální statut, ale to nečiní neutrálním státu EULEX. Realitou je, že EULEX je podporován 27 členskými zeměmi EU, z nichž pět Kosovo neuznalo, ale stále jsou to členské země EU.“

Srbské zpravodajské zdroje napsaly o roli EU v podpoře kosovského separatismu, že „Amerika je s účastí EULEX spokojená a tuto misi vítá, nebo´t naplňuje mandát, který byl schválen kosovskými úřady…“⁽¹²⁾

Den předtím ruský velvyslanec v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE) vznesl stížnost, že tato organizace ukončuje operaci na ochranu práv Srbů, cikánů a Goranů a práv dalších pronásledovaných kosovských etnických komunit a řek: „Takové kroky, nikým nesankcionované, jsou jednostranné a ovlivňují celkovou aktivitu pod mandátem této mise.“⁽¹³⁾

Osm dní předtím mluvčí ruského ministerstva zahraničí Andrej Nestěrenko „sdělil, že v Kosovu stále existuje potenciál pro konflikt a vyjádřil očekávání, že mezinárodní společenství bude jednat nezaujatě, a zabrání nových protisrbským provokacím.“⁽¹⁴⁾

Nyní západní vojenský blok, který nelítostně v r. 1999 bombardoval Srbsko 78 dní a vyrval mu Kosovo, provádí cvičení na srbském území.

Severně od bývalé Jugoslávie u Černého moře rumunský ministr obrany minulý týden oznámil, že jeho země vyřadí ruské stíhačky Mig 21 z výzbroje letectva – jako součást požadavku NATO na tak zvanou zbraňovou interoperabilitu – a plánuje si pořídit 48-54 bojových letadel, s největší pravděpodobností amerických F-16 nebo letouny páté generace F-35.⁽¹⁵⁾

Počátkem tohoto měsíce se také americký torpédoborec s řízenými střelami USS Stout vrátil z nasazení v Černém moři, kde navštívil přístavy v Rumunsku, Bulharsku a Gruzii, v posledně jmenované zemi blízko pobřeží Abcházie.

Torpédoborec, který se také zúčastnil námořního cvičení spolu s Izraelem a Tureckem ve východním Středomoří, byl na své první misi jako součást námořního protiraketového systému Pentagonu Aegis.⁽¹⁶⁾

Na druhé straně Černého moře, z Rumunska, Reuters 11. září oznámila, že USA plánují uzavření smlouvy s Tureckem ve výši 7,8 miliard dolarů na dodávku systému Patriot 3 (PAC-3). PAC-3 je výrazně upgradovanou verzí patriotů, které byly poslány do Izraele v předvečer války proti Iráku v r. 1991 a do Turecka před operací Irácká svoboda v r. 2003. Tento vzorec nevyhnutelně naznačuje bezprostředně hrozící zopakování prvních dvou útoků v Perském zálivu, tentokrát proti Iránu.

Při objasňování plánů poskytnout Turecku protiraketové střely Agentura pro obrannou spolupráci Pentagonu v tiskovém prohlášení uvedla:

„Pro americké národní zájmy je životně důležité pomoct našim spojencům v NATO při vývoji vytváření a udržování silných a pohotových obranných schopností, které přispějí k přijatelné vojenské rovnováze v této oblasti.“⁽¹⁷⁾

Reuters dodala tuto informaci z pozadí:

„Geostrategický význam Turecka pro Spojené státy závisí částečně na letecké základně Incirlik, nacházející se poblíž Adana v jihovýchodním Turecku. Tankovací letadla KC-135 působící ze základny Incirlik dodala americkým vojenským letadlům při misích v Iráku a Afghánistánu více než 35 milionů galonů paliva…“⁽¹⁸⁾

Pozdější zpráva přidala specifika – „smlouva bude obsahovat i dodávku skoro 290 raket Patriot a 72 modelů PAC-3, spolu s komunikačním vybavením potřebným pro vybudování více než tuctu velitelských buně integrovaného protileteckého systému“ – a také ocitovala výrok Agentury pro obrannou spolupráci:

„Turecko použije střely PAC-3 na zlepšení obrany proti raketám, posílení obrany své země a odvrácení regionálních hrozeb.“⁽¹⁹⁾

Turecké noviny Hurriyet 13. září o této problematice napsaly a zasadily nasazení Patriotů do mnohem širšího kontextu, a uvedly, že: „Washington také nevylučuje možnost nebo plány umístit protiraketový systém v Polsku a České republice, což v minulost vytvořilo závažné napětí mezi Ruskem a Spojenými státy. Počátkem měsíce vrcholový zbraňový lobbista řekl, že vyjednávání o plánech umístit protiraketový štít v Turecku pokračují, což je možnost, kterou minulý týden zmínily polské noviny.“

Článek ocitoval tureckého experta na Irán Arifa Keskina, který řekl „Jakákoliv americká raketa by mohla být umístěna v Turecku pouze pokud dá NATO tomuto programu zelenou“ a varoval, že „pokud Turecko odsouhlasí otevřít svoje území programu protiraketového štítu, zhorší to jeho vztahy nejen s Iránem, ale také se Sýrií a Ruskem“.

Stejný zdroj ocitoval dalšího analytika, který vydal druhé varování: „Co se týká Turecka, nákup raket Patriot znamená zapojit se do konfliktu s Iránem.“⁽²⁰⁾

Turecko je jediným členem NATO, který sousedí s Iránem.

Stávající trasa amerického torpédoborce s řízenými střelami Stout, kterým jsme se zabývali, dříve, z východního Středomoří do Černého moře naznačuje, že Pentagon a NATO dokončují klíčový oblouk, který začíná na Balkáně, vede přes Střední Východ a stáčí se zpět na sever ke Kavkazu.

Zpráva Reuters nadepsaná „V klidném Středomoří americká loď čelí riziku raketové války“, která psala o torpédoborci USS Higgins, který minulý týden zakotvil v Izraeli, a zmínila tato specifika:

USS Higgins je „jednou z 18 amerických lodí nasazených globálně v rámci protiraketového systému Aegis, který je schopný sestřelit balistické střely v horní atmosféře. Pro Izrael, kde tento týden Higgins zakotvil, je Aegis obzvláště cenným aktivem.

„Izrael již má na svém území americký strategický radar, v rentgenovém spektru, a jeho protirakety Arrow II, které jsou Washingtonem částečně zaručeny, jsou s Aegis kompatibilní.“⁽²¹⁾

Zpráva výše zmíněné zasadila do širších geostrategických plánů USA a jejich spojenců:

„Podle regionální mapy, vydané minulý měsíc americkou Agenturou pro raketovou obranu, by ve Středozemí usazený Aegis by mohl v případě raketové války pokrýt jižní Turecko, Libanon, Izrael, palestinská území a severní Egypt.

„Raytheon říká, že „pobřežní“ SM-3 (Standard Missile-3), které mají být zavedeny v r. 2013, bude Pentagon zvažovat také pro Evropu, kde by mohly hrát roli s i bez raketové obrany, kterou bývalý americký prezident George W. Bush navrhl v Polsku a České republice, a proti které se Rusko silně stavělo.“⁽²²⁾

Minulý týden bylo oznámeno, že Turecko, Izrael a Azerbajdžán „začnou společnou výrobu obrněných bojových vozidel“, a to podle ázerbájdžánského vládního zdroje, a že „ázerbájdžánské ministerstvo obranného průmyslu usiluje o výrobu pásových bojových vozidel, samohybných mostů a obrněných vojenských nákladních aut na podvozku tanku T-54 a T-55, které byly vyřazeny z arzenálu národní armády“.⁽²³⁾

Následující den zástupce mluvčího ázerbájdžánského parlamentu Ziyafat Asgarov, když mluvil o téměř dvacet starém konfliktu s Arménií kvůli Náhornímu Karabachu, jednom z konfliktů, který by mohl kdykoliv vyvolat otevřenou válku, řekl, že: „Byli bychom rádi, kdyby NATO demonstrovalo svůj rozhodný postoj ohledně této záležitosti.“⁽²⁴⁾

O týden dříve mluvčí ministerstva obrany této země Eldar Sabiroglu hrozivě zopakoval stanovisko své vlády ke Karabachu, jednomu ze čtyř „zamrzlých konfliktů“ v Sovětském svazu:

„Doufáme ve výsledky, zatímco politická vyjednávání pokračují. Jinak naše armád splní svoji funkci (osvobodit území) v okamžiku, kdy to naše země bude považovat za nezbytné.

„Nikdo by o tom neměl mít pochyby. Když to říkám beru v potaz vybavení našich vojenských jednotek moderními typy zbraní a vysokou úroveň „bojové připravenosti“ našich jednotek.“⁽²⁵⁾

Krátce poté Frank Boland, šéf oddělení plánovaní sil divize obranné politiky a plánování NATO, vedl delegaci spojeneckých expertů do Gruzie, aby tam vyhodnotili připravenost armády této země po její porážce ve válce s Ruskem vloni v srpnu a „aby tam podpořili vývoj gruzínských ozbrojených sil“, jak uvedlo ministerstvo zahraničí této země.⁽²⁶⁾

„Cílem návštěvy je vyhodnotit výsledky Plánovacího a vyhodnocovacího procesu (PARP) a závazků v rámci Ročního národního plánu (ANP) gruzínského ministerstva obrany.“⁽²⁷⁾

Krátce předtím, než delegace NATO dorazila, americký loutkový režim Machaila Saakašviliho zadržel v Černém moři lodě směřující do Abcházie. 2. září abchazský prezident Sergej Bagapš „nařídil republikovým námořním silám zničit všechny gruzínské lodě narušující abchazské teritoriální vody“⁽²⁸⁾, poté, co Gruzie zabavila v neutrálních vodách letos již 23 lodí.

Následující den Evropské velitelství Pentagonu oznámilo nasazení námořní pěchoty v Gruzii a že „námořní pěchota se zavázala poskytnout své nejlepší vojáky pro pomoc s výcvikem 31. praporu. Všichni byli nasazeni v Iráku nebo Afghánistánu, z nichž mnozí několikrát.“⁽²⁹⁾

Stejný den mluvčí ruského ministerstva zahraničí Andrej Nestěrenko na americký výcvik a činy gruzínského námořnictva a pobřežní stráže proti Abcházii zareagoval tím, že varoval, že „mimo to, že jde o porušování mezinárodních námořních dohod, jsou tyto akce gruzínského vedení pokusem uvalit na abchazské pobřeží blokádu, což by mohlo vést ke zhoršení situace v oblasti a novým vojenským konfliktům.“⁽³⁰⁾

Vojenská expanze a agrese započatá USA a NATO před čtrnácti lety na Balkáně pokračuje, ale rozšířila se oblast operací, do které spadá bývalý Sovětský svaz, širší Střední Východ od atlantického pobřeží Afriky po čínské hranice a severovýchodní Afrika.

Pokud nebude zastavena, bude zbytek světa čelit stejnému osudu.

Odkazy

1. Makfax, September 11, 2009
2. Woodrow Wilson Center
3. Makfax, September 11, 2009
4. BBC News, May 21, 2009
5. U.S. Expands Global Missile Shield Into Middle East, Balkans
   Stop NATO, September 11, 2009
6. Xinhua News Agency, September 4, 2009
7. Croatian Times, September 11, 2009
8. Ibid
9. Balkan Insight, September 10, 2009
10. Ibid
11. Makfax, August 31, 2009
12. Beta News Agency/Tanjug News Agency, September 12, 2009
13. FoNet, September 11, 2009
14. Radio Serbia, September 3, 2009
15. The Financiarul, September 9, 2009
16. Virginian-Pilot, September 5, 2009
17. Reuters, September 11, 2009
18. Ibid
19. Bloomberg News, September 12, 2009
20. Hurriyet, September 13, 2009
21. Reuters, September 8, 2009
22. Ibid
23. Azeri Press Agency, September 9, 2009
24. Azertag, September 11, 2009
25. Interfax, September 4, 2009
26. Trend News Agency, September 9, 2009
27. Ministry of Defence, September 9, 2009
28. Voice of Russia, September 4, 2009
29. Civil Georgia, September 3, 2009
30. Russian Information Agency Novosti, September 3, 2009

Rick Rozoff je častým přispěvatelem Global Research

Článek War without Borders: U.S., NATO Expand Military Role In Southeastern Europe vyšel na serveru globalresearch.ca 14. září. Překlad L. Janda

Diskuze

9 příspěvků ( 9 nových)