Zvědavec

Komentáře

Události v Jižní Osetii se staly prověrkou trvanlivostí koncepce národní bezpečnosti v Rusku

Anatolji Dmitrievič Cyganok( více o autorovi > )

2.9.2008

Slabé stránky ruské armády

Analýza činností našich vojsk ukázala, že si zaslouží všechny pochvaly. Pravda, s velkými obtížemi se řešil problém Rokského průsmyku. Silnice Vladikavkaz – Cchinvali (167 km) má velmi omezenou propustnost. Dlouhé protažení armádních kolon k hlavnímu městu Jižní Osetie skrze úzké hrdlo Rokského tunelu a nezbytnost soustředění značného množství jednotek z různých oblastí RF vytvořily zdání pomalosti ruského velení, které bylo přinuceno nasazovat síly do boje po částech a prolomit situaci za chodu se nedařilo.

Přestože za 24 hodin se seskupení našich vojsk v Jižní Osetii téměř zdvojnásobilo. Rychlost reakce Ruské armády a účinnost jejich úderů byly neočekávané nejen pro gruzínské vedení, ale i pro západ a také pro některé pesimistické nálady tuzemských pozorovatelů. Za tři dny se v izolovaném a dle přírodních podmínek krajně složitém směru podařilo vytvořit dosti silné seskupení sil a prostředků, schopné rychle porazit seskupení gruzínské armády se stejným lidským potenciálem.

V této válce utrpěla naše vojska většinu ztrát při pohybu v kolonách ke Cchinvali. A přenesení podpory ze vzduchu bylo nemožné kvůli aktivnímu zapojení gruzinských sil PVO.

Avšak operace přinucení Gruzie k míru odhalila nemálo slabých stránek OSRF. Je třeba přiznat, že co se týče operačního a bojového zabezpečení, technické vybavenosti, armáda není na podobné konflikty dostatečně připravena.

Při analýze činnosti Ruské armády můžeme zaznamenat následující nedostatky. Neexistence sjednocených velitelství (Američané je měli už před 20 léty), a také informační vojsk. Globální navigační satelitní systém se ani v «hrubém» provedení nepoužíval. Gruzínská armáda měla k dispozici autonomní systém koordinát cílů. My podobný systém nemáme. Hlavním problémem je neexistence nezbytného kosmického seskupení a přijímačů Globálního navigačního satelitního systému. Ve spojení s tímto nedostatkem jsme nemohli používat vysoce přesné a řízené rakety, střely a miny typu «Сантиметр», «Смельчак», «Грань». Nemoderní systémy přenosu dat průzkumu (rádioelektronické, kosmické), které nemohly informovat vedení země o koncentraci gruzínských vojsk dříve. Nevyužívaly se prostředky rádioelektronického boje k potlačení PVOS Gruzie. Nekompatibilita námořních a topografických map.

Neexistence vzdušného navádění cílů u vojsk umožnilo gruzínským reaktivním systémům hromadné palby salvami a dělostřelectvu během 14 hodin bez překážek ostřelovat Cchinvali. Příčina byla jedna – operativní skupiny vzdušných sil nemohly vyčlenit do vševojskových částí 2 – 3 lidi bez paralelního rozvinutí velitelských stanovišť a záložních velitelských stanovišť, proto se jim nedařilo reálně řídit letectvo. Proto postupovaly kolony obrněné techniky bez vzdušného krytí. 58. armáda nepoužívala paradesanty a vrtulníkové pohyblivé jednotky nezaminovávaly ústupové cesty gruzínských vojsk.

Tradičně slabými stránkami ruské armády, nakolik je možno posuzovat, zůstávají noční činnosti, průzkum, spojení a tylové zabezpečení, přestože v daném případě, kvůli slabosti protivníka, tyto nedostatky nesehrály důležitou roli při provádění bojových činností. Konflikt prokázal uchování klíčové role dělostřelectva při pozemních operacích a také velkou nezbytnost zesílení pozornosti k otázkám boje proti dělostřeleckým bateriím.

Včerejšek

U vojsk 58. armády je mnoho tanků zastaralých konstrukcí (podíl Т-62 a Т-72 dosahuje 60–75%). A vždyť Т-72Б je vybaven dynamickou ochranou, neboli «reaktivním pancířem» první generace. Byly tam ještě tanky Т-72BM, ale na nich nainstalované soupravy «Kontakt -5» už nechrání před tzv. tandemovými kumulativními střelami, které se nacházejí v arzenálech gruzínské armády.

Jestliže ve dne tanky, zkonstruované před více než 30 léty, mohou být s s velkými výhradami považovány za moderní, pak jejich noční zaměřovače nesnesou žádnou kritiku. «Slepnou» záblesky výstřelů a umožňují vidět cíl na vzdálenost jen několika set metrů. Infračervené osvětlovače zvětšují vzdálenost pozorování a zaměřování, ale velmi silně demaskují tank. Staré tanky neměly ani GPS, ani termovizi, ani systémy rozlišení «náš – protivník».

V kolonách jsou BVP BMP-1 a desantní bojová vozidla MBD-1. Mají tenký pancíř, primitivní zaměřovače a pozorovací přístroje. U obrněných transportérů je obraz stejně neradostný. Jen zřídka se mihly stroje, vybavené monitory a doplňkovým pancéřováním. Dodnes motostřelci, desant a průzkumníci jezdí na pancíři (je to bezpečnější), protože stroj není chráněn před výbuchem trhavých nebo tříštivých střel, které spálí vše zevnitř.. «Přehlídková technika se nehodí pro boj», o čem se na NVO (НВО) psalo nejednou.

Negativní vliv na armádu vyvěralo dlouhá účast armádních jednotek v protiteroristické operaci v Čečensku, Ingusetii, Dagestánu. Tam získané taktické návyky, postupy a metody pročesávání se ukázaly jako neúčinné při srážce s dobře vycvičenými ozbrojenými bojovníky gruzínské armády. Byly zaznamenány případy chycení se do «palebných pastí» gruzínských vojsk. Ruské jednotky se ostřelovaly navzájem, protože neměly možnost určit svou přesnou pozici. Vojáci 58. armády se přiznávali, že někdy používali americkou GPS, ale v systému СPS po dvou dnech bojových operací byla mapa Gruzie «bílým místem». Korekce palby se prováděla pomocí optických přístrojů z let 1960 – 1980. Dálková rekognoskace země z průzkumných satelitů se nepoužívala jen proto, že nebyl dostatek přijímačů.

Během bojů byly zaznamenány případy nedostatečné organizace součinnosti mezi tankovými a motostřeleckými jednotkami. Všude byla slabá součinnost mezi dělostřelectvem a tankisty, mezi dělostřelectvem a průzkumem.

Ruské vzdušné síly fungovaly jen v omezeném stupni. Bylo to spojeno s politickými omezeními: takto nebyla atakovány objekty infrastruktury, dopravy, telekomunikací, průmyslu Gruzie, orgány republikové státní správy. Zřejmý je také velký nedostatek v ruských vzdušných silách moderních vysoce přesných zbrojních systému, především se satelitním systémem navádění Х-555, radiolokačních antiraket frontového letectva Х-28 (dosah zásahu 90 km) a Х-58У (dosah zásahu 60 km). Základní údernou zbraní našeho letectva byla obyčejná bomba a neřízená raketa.

Prakticky úplně chyběly bezpilotní letouny. V sestavě našeho seskupení se nacházel jeden komplex bezpilotních letounů střední třídy «Včela (Пчела)». Hmotnost mechanického «hmyzu» je asi 140 kg, rádius nasazení 60 km a délka letu 2 hodiny. «Včely» se efektivně využívaly v prvním a druhém čečenském tažení. Bohužel, kvůli relativně nevelkým zdrojům se technika fyzicky opotřebovala.

Letectvo ztratilo čtyři letouny, což bylo potvrzeno satelitním systémem mezinárodního vyhledávání a záchrany КОСПАС-САРСАД. Využívat dálkový strategický bombardér Tu-22M pro taktický průzkum bylo krajně nerozumné. Velení vzdušných sil se přepočítalo.

Podle bilance války je třeba přiznat, že rozhodnutí ministra obrany z roku 1998 o vyčlenění vojenského letectva ze sestavy pozemních vojsk bylo nešťastné. Přitom, v každém armádním korpusu USA je více než 800 vrtulníků (z nich až 350 bitevních), a v divizi 100 –150.

Válka na Kavkazu ukázala, že pluky vojenského letectva byly zbytečně přímo podřízeny veliteli sjednocených vzdušných sil. Tento (nemaje vševojskové letecké jednotky) prakticky nemohl plánovat letecké zdroje, každodenně ukládat plukům a eskadrám úkoly na podporu motostřelců. Nepochybně toto je možné při přenosu systémů pojítek tokem požadavků od «pěchoty». Je zřejmé, že proto vojenské letectvo se u vojsk 58.armády neúčastnilo operativně-taktických a taktických desantů.

Velení letectvu je také ztíženo tím, že v leteckých armádách vzdušných sil a PVO, v centrálním aparátu vzdušných sil vůbec nejsou specialisté na nasazení vojenského letectva. Po odchodu kvalifikovaného náčelníka systému řízení a leteckých jednotek se noční můrou stáli náčelnici letectva PVO, tito se nyní stali «specialisty» na bojové řízení vrtulníkových jednotek. Není to vina lidi, sloužících v ve stavu vzdušných sil a PVO, kteří neznají specifika pozemních vojsk, že nejsou připraveni plánovat nasazení a řízení doplňkovým (podpůrným) letectvem. Zejména toto se ostře projevilo v provedených operacích 58. armády

Neodkladná opatření

Ruské ozbrojené síly potřebují co nejrychlejší modernizaci. Hovoří se o konkrétních lhůtách (rok 2015). To je vše dobře, ale armáda bojuje nyní. Výsledky bojů v Zakavkazsku musí probudit ruské vojensko-politické vedení k termínovanému přijetí celé řady neodkladných opatření.

Je zřejmé, že rozhodnutím prezidenta RF musí být vytvořeny Informační vojska, do jejichž složení je třeba začlenit státní masové sdělovací prostředky a vojenské masové sdělovací prostředky.

Je smysluplné vyčlenit vojenské letectvo ze sestavy vzdušných sil a PVO a opět začlenit do sestavy pozemních vojsk. Obnovit velení vojenského letectva na úrovni vševojskových armád a armádních korpusů. Současně zavést velitelské funkce pro vojenské letectvo a PVO u hlavního velitele pozemních vojsk, velitele vojenského okruhu a velitele vševojskového seskupení, se vznikem řízení a vznikem leteckých jednotek. Existence vojenského letectva v seskupení pozemních vojsk umožní uskutečňovat jeho plánovitý rozvoj v zájmu pozemních vojsk, rovněž sníží zatížení štábů vzdušných sil o asi 30 % a zvýší účinnost nasazení letectva ve prospěch operací a bojových akcí seskupení a jednotek.

Je nezbytné termínované a povinné vybavení všech bitevních letounů a bitevních vrtulníků ruských vzdušných sil moderními systémy ochrany před raketami moderních přenosných zenitových komplexů. Bez tohoto je letectvo pro přímou podporu vojsk při jakýchkoli operacích odsouzeno ke ztrátám.

Bezpilotní letouny v rukách gruzínských vojáků – to je každodenní praxe provádění permanentního pozorování bojiště v režimu on-line, navádění dělostřelectva a letectva. Však v Rusku v roce 2006 bylo přijato rozhodnutí vzdát se do roku 2012 vývoje bezpilotních bitevních letounů a přístrojů, které spoleně nabízely firmy «Irku (Иркут)» a «Jakovlev (Яковлев)», a také společnost «Suchoj (Сухой)». RF i tak v tomto směru zaostala za nejrozvinutějšími zeměmi. Za USA a Izraelem navždy, za Indií a Pákistánem – na desítky let. V celém světě probíhá soutěž o prvenství v oblasti bezpilotních letounů, nakolik v perspektivě mají výhodu při zasazování úderů na objekty v hloubce obrany protivníka.

Je zapotřebí kompletně vybavit Ruskou armádu přijímači Globálního navigačního satelitního systému. Ale především je zapotřebí plně rozvinout orbitální uskupení kosmických přístrojů Globálních navigačních satelitních systémů (v současnosti se na oběžné dráze nachází 13 satelitů, je zapotřebí 24 КА). Jen 24 hodinový permanentní výskyt 4 satelitů nad jednou oblastí zabezpečuje přesné stanovení koordinát. Armádu je třeba nejdříve vybavit přenosnými a stacionárními přijímači.

Kromě toho, je třeba se zabývat řešením souběžného oblému – vývojem nových radiolokačních stanic pro vyhledávání létajících přístrojů a jiných malorozměrných vzdušných objektů a cílů, protože disponibilní výzbroj radiolokačních stanic v Ruské armádě se s tímto úkolem nevyrovnává.

Je zapotřebí přijmout rozhodnutí o vývoji identifikačních systémů «náš-protivník» u zbraní a bojové techniky různých generací, výzbroje různého druhu, pro přesnou součinnost jednotek pozemních vojsk s vzdušnými silami, s jednotkami zvláštního určení, vojenského námořnictva a letectva, vojenského námořnictva a pozemních vojsk. Navíc je třeba vyvíjet speciální výměnné komplety vizuální rekognoskace (barevná plátna) pro obrněnou a automobilní techniku.

S přechodem Ruské armády na digitální technologie je zapotřebí přistoupit k vytvoření operativně-taktických středisek řízení palby.

Je zapotřebí obnovit školení zákrokům a způsobům činnosti družstva, čety а roty v obklíčení, oddílům taktické přípravy motostřelecké a paradesantní roty zavést téma «Osvobození obklíčené čety a oddílu».

Pro zajištění komplexního palebného zasažení je zapotřebí řešit problém kompatibility topografických základů námořních a vševojskových map příbřežních zón.

Se zohledněním lekcí «pětidenní války» je zapotřebí stanovit perspektivní úkoly, strukturu nových struktur pozemního vojska (operačních a taktických velení), potřeby v oblasti nových druhů unifikované bojové techniky.

Anatolji Dmitrievič Cyganok je plukovníkem v.v., kandidátem vojenských věd.

Článek Победа над Грузией для ВС РФ – идеальный вариант для работы над ошибкамиvyšel 22. srpna na serveru nvo.ng.ru. Překlad -gr

Diskuze

9 příspěvků ( 9 nových)