Zvědavec

Komentáře

Čísla se snižují, debata vzrůstá

Jak se pod tíhou argumentů snižují počty mrtvých v Osvětimi

27.7.2007

9 000 000

Zdroj: Francouzský dokument Noc a mlha (Night and Fog), jenž byl promítán milionům studentů po celém světě.

8 000 000

Zdroj: Dokument 31, 1945 Francouzského úřadu pro výzkum válečných zločinů (The French War Crime Research Office)

7 000 000

Zdroj: Rovněž uváděno Francouzským úřadem pro výzkum válečných zločinů.

6 000 000

Zdroj: Uvedeno v knize Doktor z Osvětimi (Auschwitz Doctor) od Miklose Nyiszliho. Bylo prokázáno, že tato kniha je podvod a zmíněný „doktor“ v Osvětimi nikdy nebyl. Historici tuto knihu přesto často citují.

5 000 000 až 5 500 000

Zdroj: Citováno při soudním řízení proti veliteli osvětimského tábora Rudolfu Hössovi podle jeho přiznání napsaného anglicky, jazykem, který vůbec neovládal.

5 000 000

Zdroj: Uvedeno 20. dubna 1978 francouzským deníkem Le Monde. Rovněž citováno 23. ledna 1995 německým deníkem Die Welt. Le Monde toto číslo 1. září 1989 snížil na 1 433 000.

4 500 000

Zdroj: Uvedeno roku 1945 svědkem u výše zmíněného Hössova soudu.

4 000 000

Zdroj: Uvedeno v sovětském dokumentu ze 6. května 1945, oficiálně uznaném Norimberským soudem. Toto číslo bylo rovněž uvedeno 18. dubna 1945 v New York Times, ačkoliv o 50 let později, 26. ledna 1995, toto číslo New York Times a Washington Post snížily na základě nových zjištění úředníků Osvětimského muzea na 1 500 000 . Číslo 4 000 000 bylo úředníky Osvětimského muzea odmítnuto již roku 1990, ale číslo 1 500 000 bylo oficiálně oznámeno polským prezidentem Lechem Walesou až pět let poté, kdy s ním osvětimští historici přišli poprvé.

3 500 000

Zdroj: Citováno ve Slovníku francouzského jazyka, vydání z roku 1991, a v úvodu knihy Tři roky v osvětimské plynové komoře (Three Years in an Auschwitz Gas Chamber) od Filipa Mullera, napsaném Claude Lanzmannem.

3 000 000

Zdroj: Vynucené přiznání Rudolfa Hösse, velitele Osvětimi. Řekl, že tento počet zemřel v Osvětimi před 1. prosincem 1943. Poté citováno 7. června 1993 v Heritage, nejčtenějších židovských novinách v Kalifornii, přestože již 3 roky předtím snížily orgány Osvětimského státního muzea toto číslo na nejméně 1 100 000 a nejvýše 1 500 000. (viz níže)

2 500 000

Zdroj: Svědectví Rudolfa Vrby (autora různých falešných popisů událostí v Osvětimi, jejichž svědkem podle svých tvrzení byl) ze 16. června 1961 před izraelským soudem s bývalým esesákem Adolfem Eichmannem.

2 000 000

Zdroj: Leon Poliakov (1951) v Žně nenávisti (Harvest of Hate); Georges Wellers v Žlutá hvězda v době Vichy (Yellow Star at the Time of Vichy) z roku 1973; Lucy Dawidowiczová ve Válka proti Židům (War Against the Jews) z roku 1975.

2 000 000 až 4 000 000

Zdroj: Yehuda Bauer ve své knize Historie holocaustu (History of the Holocaust) z roku 1982. Nicméně roku 1989 toto číslo snížil na 1 600 000.

1 600 000

Zdroj: Yehuda Bauer a jeho revize čísla 2 000 000 až 4 000 000 z roku 1982. Bauer uvedl toto nové číslo 22. září 1989 v Jerusalem Post, a napsal: „Vyšší čísla byla opuštěna už před lety, až na to, že se to ještě nedostalo na veřejnost.“

1 500 000

Zdroj: Polský prezident Lech Walesa v roce 1995 oznámil, že Osvětimské muzeum určilo jako počet obětí toto číslo. Tehdy bylo vytesáno do památníku v Osvětimi a „nahradilo“ tak číslo 4 000 000, jež bylo formálně odmítnuto (a staženo z památníku) o pět let dříve, roku 1990. 17. června 1990 převzaly Washington Times krátký článek z London Daily Telegraph, v němž bylo citováno „nové“ číslo 1 500 000, jež stanovilo Osvětimské muzeum. Toto nové číslo bylo otištěno i v UPI report v New York Post 26. března 1992. 26. ledna 1995 citovaly jak Washington Post tak New York Times 1 500 000 jako nové „oficiální“ číslo (citovaly představitele Osvětimského muzea).

1 471 595

Zdroj: Toto číslo uvedl roku 1983 Georges Wellers, který (jak již bylo zmíněno) v roce 1973 tvrdil, že zemřely asi 2 000 000.

1 433 000

Zdroj: Toto číslo uvedl 1. září 1989 francouzský deník Le Monde, jenž 20. dubna 1978 uvedl číslo 4 000 000.

1 250 000

Zdroj: Kniha Zkáza evropských Židů (Destruction of the European Jews) od Raula Hilberga (1985).

1 100 000 až 1 500 000

Zdroj: Toto je odhad Yisraela Gutmana a Michaela Berenbauma v jejich knize z roku 1984 Anatomie osvětimského tábora smrti (Anatomy of the Auschwitz Death Camp). Tento odhad rovněž uvedl Walter Reich, bývalý ředitel amerického Holocaust Memorial Museum, ve Washington Post 8. září 1998.

1 000 000

Zdroj: Jean-Claude Pressac ve své knize Osvětim: technika a provoz plynových komor (Auschwitz: Technique and Operation of the Gas Chambers) z roku 1989. Je zajímavé, že tuto knihu napsal právě kvůli odmítnutí takzvaných „popíračů holocaustu“, kteří tak byli nazýváni právě proto, že zpochybňovali počty mrtvých v Osvětimi.

900 000

Zdroj: Zpráva v newyorských židovských novinách Afbau ze 3. srpna 1990.

800 000 až 900 000

Zdroj: Gerald Reitlinger ve své knize Konečné řešení (The Final Solution).

775 000 až 800 000

Zdroj: Revidované číslo Jean-Clade Pressaca z jeho knihy z roku 1993 Krematoria v Osvětimi: Mašinérie masového vraždění (Crematoria of Auschwitz: The Mass Murder‘s Machinery), kde snížil své původní tvrzení o 1 000 000.

630 000 až 710 000

Zdroj: Pressac svá čísla v roce 1994 opět poněkud snížil; toto je číslo citované v německém překladu Pressacovy knihy z roku 1993, napsané v originále francouzsky. A opět je to podstatně méně než Pressacův počet 1 000 000 z roku 1989.

135 000 až 140 000

Zdroj: Tento odhad je založen na dokumentech Mezinárodní pátrací služby Červeného kříže. Je známo, že Mezinárodní pátrací služba má kompletní registrační dokumenty. Ty zahrnují kompletní soubor prezenčních dat, do nichž spadaly dvojí denní záznamy o zemřelých. Ačkoliv Mezinárodní pátrací služba Červeného kříže tyto záznamy vlastní, nikdy oficiálně nezveřejnila přesný počet zemřelých ani jasně neoznámila, které dokumenty konkrétně drží. Různí zájemci však celkové počty z těchto záznamů získali.

„Osvětimské úmrtní knihy“ zhruba potvrzují odhad 135 500. Tyto úmrtní knihy jsou německé táborové záznamy z válečného období, které koncem války ukořistili Sověti a až do roku 1989, kdy je uvolnili pro Červený kříž, byly ukryty v sovětských archivech.

Úmrtní knihy se skládají ze 46 svazků a dokumentují každou smrt v Osvětimi (každý úmrtní list obsahuje celé jméno zemřelého, jeho profesi a náboženství, datum a místo narození, bydliště, jména rodičů, čas smrti a příčinu smrti určenou táborovým lékařem). Tyto záznamy jsou pro nejdůležitější roky 1942-1943 téměř kompletní (je tam také několik svazků z roku 1941, ale žádný pro rok 1944 nebo leden 1945 – kdy byla Osvětim evakuována).

Osvětimské úmrtní knihy obsahují úmrtní listy asi 60 000 lidí, z nichž bylo asi 30 000 vedeno jako Židé.

S použitím všech dostupných záznamů z různých táborů lze odhadovat, že v systému německých koncentračních táborů zemřelo (v důsledku všech příčin) něco mezi 400 000 až 500 000 lidmi.

Klesající počty údajných úmrtí v Osvětimi ilustrují pamětní desky v tomto táboře.

První je deska s číslem 4 000 000, jež byla v osvětimském táboře od roku 1948 do roku 1989.

Druhá je nynější deska, která počet obětí dramaticky zredukovala na současný počet 1 500 000.

Počet úmrtí v Osvětimi klesl o ohromující 2 500 000, ale legendární číslo 6 000 000 zůstává neměnné.

Článek The Numbers Decline, The Controversy Increases vyšel na serveru rense.com. Překlad Erik Sedláček.

Článek nemusí nutně vyjadřovat názor editora Zvědavce. Slouží v prvé řadě jako podklad k diskuzi o tomto horkém tématu.

Diskuze

74 příspěvků ( 74 nových)