Zvědavec

Komentáře

Kněžím hrozí vězení za odhalení mučení v Arizoně

Pevnost Huachuca - tréninkové mučící středisko

Brenda Norrell( více o autorovi > )

6.7.2007

Kelly (58) a Vitale (74) byli zatčeni, když se snažili doručit dopis vojenskému veliteli Pevnosti Huachuca. Byli zastaveni a zatčeni klečící v modlitbách.

Tento příběh ale není jen o dvou kněžích, kteří jsou obviněni z přestupku a nejen o Pevnosti Huachuca.

Tito kněží jsou „vyzbrojeni“ zprávou o šíření amerických tajných mučících věznic s ochuzeným uranem a vězních držených bez obvinění na Guantanámu na Kubě. Je to o mučení a porušování Ženevských konvencí Spojenými Státy.

Kelly poukazuje na to, že je zde už jen pouhý skok od vyučování mučení k likvidaci lidstva jadernými zbraněmi. Jeho přesvědčení je tak hluboké, že už dokonce strávil nějaký čas na samovazbě.

V prosinci roku 2005 Kelly sloužil jako duchovní pro „svědky mučení“ v rámci amerického hnutí bojujícího proti mučení, které se postavilo proti embargu Kuby pochodem k námořní základně a vězeňskému táboru v Guantanámu.

Během interview Kelly připomenul protesty a modlitby za ukončení války a utrpení a také svůj bezkompromisní názor, za který skončil v samovazbě.

„Z toho místa jsem udělal klášter. Nebylo zde přes den mnoho času,“ říkal s úsměvem Kelly a přitom vzpomínal na psaní drobným písmem v samovazbě na zadní strany obálek.

Na dotaz, jak to na samovazbě vydržel Kelly odpověděl, „Hodně jsem se modlil.“ Modlil se také za strážce, kteří, jak sám řekl, byli dehumanizováni svojí vlastní službou.

K současné situaci Kelly podotkl, že většina Američanů je lépe informovaná o vězení Paris Hilton než o celosvětovém americkém mučení. Američané se cítí být mnohem více zastrašeni než kdy jindy federální vládou.

„Smyslem je zde to, že pokud vystoupíte z řady, skončíte jako oni.“ Musí se udělat více proto, aby byla válka v Iráku zastavena.

Ticho je poraženo

19. listopadu 2006 Kelly a Vitale navštívili Pevnost Huachuca v jižní Arizóně, snažili se najít dotčený personál a doručit dopis odsuzující mučení a Military Commissions Act z roku 2006. Jejich cílem bylo doručit dopis majorovi generálovi Barbaru Fastovi, klíčové figuře ve skandálu s mučením v Abu Ghraib v Iráku.

Když kněžím nebylo povoleno vstoupit, začali se modlit a následně byli zatčeni. Oba byli obviněni z přestupku a za pár hodin propuštěni.

Jejich dopis majorovi generálovi Fastovi obsahoval přání hovořit s dotčeným personálem o nezákonnosti a nemorálnosti mučení podle Ženevských konvencí. Dále vyslovili solidaritu s těmi, kteří čelili mučení na School of Americas ve Fort Benning, Ga., která je nyní součástí Institutu pro bezpečnostní spolupráci na západní polokouli (Western Hemisphere Institute for Security Cooperation). Dopis obsahuje tvrzení, že Military Commissions Act z roku 2006 je protiústavní.

Dále prohlásili, že mučení podněcuje terorismus.

„Mučení je neefektivním a neodpovědným nástrojem, který vede jen k trénování a odůvodňování teroristů.“

Na „Festivalu naděje“ 5. června v Tusconu byli Kelly a Vitale vyznamenáni v Presbyteriánském kostele. Spolu s aktivisty bojujícími proti mučení reprezentujícími široké náboženské a politické pozadí z celého kontinentu, od Severní Karolíny až po Kalifornii, to bylo oslavou zahájení činnosti hnutí.

Když v kostele Kelly promlouval ke zhruba dvěma stům lidí, řekl, že to byla plukovnice Ann Wrightová, protiválečná aktivistka, která navrhla přitvrdit ohledně tréninků mučení v Pevnosti Huachuca.

Plukovnice Wrightová chtěla nastoupit do Pevnosti, kde jsou 18, 19 a dvacetiletí lidé učeni mučení. Poznamenala, že od 11. září 2001 dramaticky vzrostl počet incidentů souvisejících s mučením uskutečňovaným Spojenými státy.

„Měli bychom se cítit bezpečněji? Myslím, že právě naopak,“ řekl Kelly.

Vitale začal svoji řeč v Tusconu zmínkou o psychických problémech obětí z brutality mučení a aktivistů, zahrnujících ty, kteří se snaží mučení na světě zastavit.

„To nás může stát velmi draho,“ řekl, když se ptal lidí z publika, aby sdíleli myšlenky s těmi, co sedí vedle nich. „Nemůžeme učit své děti, aby se z nich stali mučitelé.“

Inspiraci a nyní odvahou jim byl život a smrt mladé ženy z Flagstaffu z Arizóny.

Alyssa Petersonová (27) byla misionářkou, která chtěla ve svém životě něco dobrého udělat. Ovládala dobře jazyky a uvažovala o armádě. Byla trénována na vyšetřovatelku v Pevnosti Huachuca a následně poslána do severního Iráku. Přiřazena byla jako vyšetřovatelka na americkou leteckou základnu v Tal Afar.

„Potom co byla dvakrát v kleci, spáchala sebevraždu,“ řekl Vitale.

„Sebevražda Petersonové 15. září 2003 nebyla odhalena armádou. Odhalili ji až novináři s využitím zákona o svobodném přístupu k informacím, před odhalením skandálu s mučením v Abu Ghraib.

Když plukovnice Wrightová hovořila k shromáždění v Tusconu popsala „hlídky“ odpůrců mučení před Bílým domem.

„Je velmi důležité, aby Spojené státy zastavily státem podporované mučení.“

Poznamenala dále, že ty nejhorší snímky mučení v Abu Ghraib nebyly ve Spojených státech zveřejněny. Bylo zveřejněno pouze 29 snímků, ačkoli Washington Post a jiní je měli k dispozici.

Vystoupila s kritikou Military Commissions Act – 2006 a zavádějícího pojmu „alternativní vyšetřovací metody.“ „Je to jen jiným výrazem vyjadřujícím mučení.“

Během shromáždění začal Kelly svůj proslov, „Zdá se, že vypadáte jako mí spřízněnci.“ Řekl, že pochybuje, pokud se případ dostane k soudu, že během procesu podobné spřízněnce najde. Se svým typickým smyslem pro humor se Kelly zeptal shromáždění na jejich verdikt.

„Nevinen.“ Ozývalo se z davu.

V davu byli političtí vězni a byli vyzváni, aby povstali. Skupinka žen a mužů s prošedivělými vlasy vstala a sklidila potlesk.

Zde v publiku je mnoho žen a mužů z undergroundového hnutí Sanctuary Movement, kteří prchali před mučením a smrtí ve Střední a Jižní Americe v osmdesátých a devadesátých letech. Nejméně 10 000 lidí nalezlo útočiště v jednom kostele v Tusconu.

Vitale je členem „Pace e Bene“ a zakladatel skupiny Nevada Desert Experience, který protestuje proti jaderným zbraním. Nedávno si odseděl 6 měsíců ve vězení. Zatčen byl v listopadu 2005 při své „hlídce“ před School of Americas ve Fort Benning, Ga. Když kritizoval na zasedání v Kongresu Military Commissions Act, byl kvůli tomu vykázán.

Řekl, že zatímco mučení dehumanizuje oběti, je nutné připomenout si humánnost těch, kteří jsou mučeni a těch, co mučení provádějí. Připomněl jednoho mladého třicetiletého muže, který byl zodpovědný za vraždy 300 lidí v Jižní Americe.

Toužil po lásce

„Nechceme vidět žádného z našich bratrů a sester jak jsou mučeni, dokonce ani kočky a psy.“

Jedním z řečníků v Tusconu byl Orlando Tizon, Filipínec, který přežil mučení. Prodemokratický aktivista byl uvězněn na Filipínách se zavázanýma očima a v poutech. Byl držen tři měsíce na samovazbě, byl pravidelně bit a nikdy nevěděl, jestli bude také on jedním z těch lidí, které odvezou pryč a kteří navždy zmizí. Jednou ho vzali na pláž, zeptali se ho, kde chce být pohřben a řekli mu, ať začne utíkat. Když šel se zavázanýma očima pomalu pryč, slyšel, jak okolo něj létají kulky. Ten den přežil. Nakonec byl propuštěn na nátlak hnutí.

Ačkoli armády po celém světě tvrdí, že mučení je pouze pomůckou k získání informací, Tizon prohlásil, že to jeho skutečným účelem není.

„Účelem je zničit vaši humánnost.“ Vzpamatování se z mučení je pro oběti mučení jejich celoživotním utrpením. Lidé, kteří byli mučeni, nikomu nedůvěřují a často jsou narušeny jejich vztahy s rodinou.

„Svazky, které z nás dělají člověka, jsou zničeny.“

V dnešní době více než 150 vlád na světě praktikuje mučení. Počet těchto případů vzrostl od 11. září 2001 a díky akcím vlády Spojených států.

Během „hlídky“ před Bílým domem Tizon a další aktivisté plánovali chytit 150 motýlů, aby tím připomněli počet vlád ve světě praktikujících mučení.

„Řekli nám ,že je to protizákonné.“ Nesmí být chytáni motýli blízko Bílého domu.

Se svými zážitky se pochlubil advokát kněžích a profesor na Loyola University v New Orleansu Bill Quigley. Vyprávěl o návštěvě vězení na Haiti, kde nebyly žádné umývárny a lidé zde nedostávali najíst. Vězni byli namačkaní v celách na betonových deskách. Jeden muž, který mluvil anglicky na něj z cely zavolal.

„Je to pravda, že jste právníkem, který bojuje za lidská práva?“ „Ano,“ řekl Quinley.

„Chtěl bych Vám jen říct, že děláte příšernou práci,“ odvětil na to muž a poukázal na nedostatek lidských práv ve vězení na Haiti.

Quinley stejně jako kněží prohlásil, že je zde ještě hodně práce, ale na světě je stále naděje a inspirace.

„Ohledně mučení musíme mít oči otevřené.“ „Ale měli bychom mít ještě v srdcích místo pro naději, lásku a inspiraci.“

Když hovořil o zákonnosti akcí kněžích k zastavení mučení, přirovnal to k činu kolemjdoucího, který vidí hořící dům a v něm dítě, mávající z okna z nejvyššího patra. Ačkoli jsou dveře zavřené, kolemjdoucí se musí do domu dostat a dítě zachránit.

„Někdy se právo musí dát do kontextu se spravedlností,“ řekl Quinley.

Dále podotkl, že tento den je počátkem k vzniku hnutí. A to hnutí za zastavení mučení.

„Není to jen pouhou skupinou lidí, ale hnutím.“

Další den ve středu 6. června byli Kelly a Vitale na úvodním slyšení u Okresního soudu v Tusconu. Když Kelly odpovídal soudci, odmítl povstat, jak soudce nařídil. Úvodní slyšení bylo následně odročeno na srpen.

Článek Torture Training at Ft. Huachuca vyšel 7. června 2007 na serveru counterpunh.org.

Diskuze

5 příspěvků ( 5 nových)