Zvědavec

Komentáře

Co je zločinem nenávisti?

Howard Witt( více o autorovi > )

21.6.2007

Zda to byl rasový zločin nenávisti hodný celostátní mediální pozornosti, je další otázka, která podněcuje vášnivé debaty o definici zločinů nenávisti a o tom, podle čeho si média hlavního proudu vybírají, o jakých mezirasových útocích budou informovat.

Vraždy Christianové a Newsoma totiž nezapadaly do obvyklého profilu tradičních útoků na starém Jihu, při nichž si běloši vybírají za cíl černochy a reportéři okamžitě usuzují, že se muselo jednat o rasový motiv.

Tady to bylo s rasami naopak: Christianová a Newsom byli běloši; tři muži a jedna žena, obvinění z jejich vražd, jsou černoši. A to, že si jejich příběh mimo oblast Knoxville nezískal skoro žádnou mediální pozornost, vyburcovalo konzervativní komentátory po celé zemi, kteří tvrdí, že tento případ nabízí jasný důkaz o liberální zaujatosti v hlavních médiích.

Spustili proto širokou kampaň vedenou přes blogy, e-maily a videa na YouTube, aby se postavili proti tomu, co považují za ututlávání příběhu o anti-bělošském zločinu nenávisti.

„Je tu [v celostátních médiích] znepokojivě málo příběhů s černošskými útočníky a bílými oběťmi,“ řekla Michelle Malkinová, přední konzervativní publicistka a televizní komentátorka, jež knoxvilleský případ zveřejnila na své webové stránce. „Pokud se něco do předem daného příběhu o tabuizovaných tématech jako rasa a zločin nehodí, tak panuje nechuť to zveřejnit.“

Michelle Malkin, hvězda country žijící 150 mil od Knoxville, porovnal mizivé pokrytí vražd Christianové a Newsoma s celostátním mediálním šílenstvím, které vypuklo loni poté, co jedna černoška obvinila tři bílé členy lakrosového týmu z Dukovy univerzity, že ji na večírku znásilnili. Bílí hráči byli v dubnu očištěni, protože se toto obvinění ukázalo jako nevěrohodné a nepotvrzoval ho žádný důkaz.

„Kdyby knoxvillský případ spáchali běloši vůči černochům, Al Sharpton, Jesse Jackson a jim podobní by se na Knoxville sesypali jako hejno ruzzuřených včel,“ píše Daniels na svém webu. „Myslím, že je odradil nedostatek televizních kamer.“

Slavný soudní případ pro extremisty

Případu se chytili rovněž neonacisté a další bílí rasisté a vyrazili do státu, v němž byl roku 1865 založen Ku Klux Klan. Nenávistné skupiny v Knoxville organizovaly shromáždění a založily webové stránky pod jmény obětí, kde chrlí rasistické urážky.

Ale nejsou to jen bílí konzervativci a extremisté, kdo kritizuje celostátní mlčení ohledně knoxvillského případu.

„Černošští vůdci se v tom nijak horlivě neangažují, protože to je další věc, která by na afroameričany vrhala negativní světlo,“ řekl Earl Ofari Hutchinson, černošský spisovatel a publicista, jenž často píše o nechuti černošských vůdců odsuzovat zločiny černochů spáchané vůči bělochům. „Dávný stereotyp, který tvrdí, že černoši jsou násilnější a více náchylní ke kriminalitě, tu ale už stejně tak jako tak existuje.“

Reverend Ezra Maize, prezident knoxvilské pobočky NAACP, byl jedním z mála černošských vůdců, kteří se k případu vyjádřili.

„Není mi nijak nepříjemné nahlas se vyslovit proti tomuto zločinu jen proto, že to [údajně] byl zločin černochů vůči bělochům,“ řekl. „Není to o černoších a běloších. Je to o právu a bezpráví. Ti, kteří spáchali tento zločin, se chovali protiprávně a měli by za to být potrestáni.“

Vtaženi do auta, pak uneseni

Vraždy Newsoma a Christianové mají odezvu, protože se dotkly těch nejhlubších obav z městské kriminality, které mnozí Američané mají. Podle popisu úřadů se tento pár – Newsom, 23 let, schopný tesař a bývalá středoškolská baseballová hvězda, a Christianová, 21 let, studentka University of Tennessee – stal obětí náhodného únosu 6. ledna na parkovišti obytného komplexu, kam šli navštívit přátele.

Úřady říkají, že útočníci, z nichž někteří byli bývalí vězni, donutili své oběti pod namířenými zbraněmi vejít do domu v jedné z nejhorších knoxvillských čtvrtí, kde byly obě oběti znásilněny a pak zabity. Newsomovo tělo, prostřelené a spálené, bylo nalezeno pohozené poblíž železničních kolejí, zatímco Christianová, kterou uškrtili, byla nalezena zabalená v plastových pytlích na odpadky uvnitř domu.

Státní žalobci obvinili z vraždy, únosu a dalších zločinů bratry Lemaricuse Davidsona, 25 let, a Letalvise Cobbinse, 24 let; Cobbinsovu přítelkyni Vanessu Colemanovou, 18 let, a George Thomasa, 24 let. Jejich soudy budou probíhat do příštího roku a úřady ještě neprozradily, zda budou usilovat o trest smrti. Pátá podezřelá osoba byla federálním soudem obviněna jako spolupachatel.

I přes brutalitu tohoto zločinu knoxvillské úřady důrazně popřely, že by šlo o rasově motivovaný zločin. Rovněž se snažily korigovat pověsti, horlivě rozšiřované bělošskými rasistickými webovými stránkami, že byl tento pár pohlavně zmrzačen ještě před svou smrtí a jejich těla byla potom rozsekána.

„O zločinu nenávisti neexistuje absolutně žádný důkaz,“ řekl John Gill, zvláštní žalobce knoxvillského správního obvodu Atty. „Byl to hrozný zločin, strašlivý zločin, ale jeho motivem nebyla rasa. Z našeho vyšetřování víme, že se lidé obvinění z tohoto zločinu přátelili s bělochy, scházeli se s bělochy a stýkali se s bělochy. Takže nejenže tu není důkaz o nějakém rasovém nepřátelství, je tu důkaz o opaku.“

Newsomovi rodiče v tom nevidí žádnou logiku.

„Pokud tohle nebyl zločin nenávisti, tak už nevím, jak byste chtěli zločin nenávisti definovat,“ řekla Mary Newsomová, Christopherova matka. „Mohlo to začít jako únos autem, ale to, v co to přerostlo, byla nenávist černochů vůči bělochům. Aby mohli udělat to, co udělali, tak museli ty, kterým to udělali, nenávidět.“

Konzervativci připomínají varovné případy

Ať už to byl podle úřadů zločin nenávisti nebo ne, to, na co většina konzervativních kritiků koxvilleského případu upozorňuje, je všeobecný odpor mainstreamových médií oznamovat zločiny černochů vůči bělochům. Jako příklad řada z nich uvádí incident z North Charlestonu v Jižní Karolíně z roku 1999, kdy sedm černých mladíků napadlo dva bělošské cyklisty jedoucí jejich čtvrtí, načež jeden z nich zůstal trvale invalidní; případ masové vraždy z roku 2000 ve Wichita v Kansasu, kdy dva černí bratři unesli a zabili čtyři bílé oběti; a loňský útok v Long Beach v Kalifornii, kdy 11 černých teenagerů napadlo a surově zbilo tři mladé bílé ženy.

Pouze případ z Long Beach byl místními úřady klasifikován jako zločin nenávisti, a ani jeden příběh si nezískal celostátní pozornost.

„Vidíte mnoho bezúhonných lidí s akademickými hodnostmi, kteří se ptají, proč tisk zveličuje zločiny bělochů vůči černochům a bagatelizuje zločiny černochů vůči bělochům,“ řekl Glenn Reynolds, profesor práv na University of Tennessee, jenž na svém hojně čteném blogu publikuje politické a mediální komentáře. „Myslím, že to je férová kritika. A když mainstreamová média tyto věci potlačují, jen to posiluje šílence.“

Statistiky FBI a ministerstva spravedlnosti nabízí smíšený obrázek o kriminalitě a rasách v Americe.

Co říkají statistiky

Na jednu stranu jsou afroameričané v USA oběťmi násilné trestné činnosti: v roce 2005, což je poslední rok, pro který jsou dostupné statistiky, bylo u černochů víc než dvakrát pravděpodobnější než u bělochů, že se stanou obětí násilného trestného činu, nejčastěji ze strany jiných černochů.

Černoši rovněž tvoří drtivou většinu obětí útoků, které FBI vede jako zločiny nenávisti. V roce 2005 byli černoši oběťmi 68 % z téměř 5000 celostátních zločinů nenávisti, zatímco běloši byli obětí jen ve 20 % případů. Běloši byli pachateli 60 % zločinů nenávisti, kdežto černoši byli zodpovědní za 20 %.

Když se však shrne celková mezirasová násilná trestná činnost – včetně incidentů, které formálně nejsou klasifikovány jako rasově motivované zločiny nenávisti – statistiky ministerstva spravedlnosti ukazují, že černoši napadají bělochy mnohem častěji než naopak.

V roce 2005 bylo v USA víc než 645 000 obětí mezirasové násilné trestné kriminality mezi černochy a bělochy. V 90 % těchto případů napadli černí útočníci bílé oběti.

„Za starých časů,“ říká Hutchinson, uvažující o této statistice, „když jste řekli ,zločin nenávisti‘, automaticky z toho vyplývalo – černá oběť bělochů. Dnes si musíte dát na chvíli pauzu a nedělat automatické závěry.“

Článek What is a hate crime? vyšel 10. června na serveru Cicagotribune.com. Překlad Erik Sedláček.

Diskuze

23 příspěvků ( 23 nových)