Zvědavec

Komentáře

Putinova cenzurovaná tisková konference

Tiskovka, o které jste neměli vědět

Mike Whitney( více o autorovi > )

14.6.2007

Putinovo vystoupení byl husarský kousek. Odrážel všechny otázky, ať byly jakkoliv klamné nebo urážlivé. Byl přirozený, státnický a prokázal dobré pochopení všech hlavních problémů.

Toto setkání dalo Putinovi možnost předložit svou verzi příběhu v čím dál halasnější debatě o protiraketové obraně ve východní Evropě. Nabídl krátké vysvětlení zhoršujících se americko-ruských vztahů od konce studené války, zejména od 11/9 do současnosti. Bushova vláda od 11. září uskutečňuje agresivní strategii obklíčení Ruska vojenskými základnami, instalování řízených střel na jeho hranicích, svrhávání spojeneckých režimů ve střední Asii a podněcování politických otřesů v Moskvě prostřednictvím Amerikou podporovaných „pro-demokratických“ skupin. Tyto otevřeně nepřátelské akce přesvědčily mnoho ruských zastánců tvrdé linie, že se americká vláda spolu s neokonzervativci snaží o „změnu režimu“ v Moskvě a roztříštění Ruské federace. Putinova výpověď naznačuje, že zastánci tvrdé linie mají nejspíš pravdu.

Bushova agresivní zahraniční politika tlačí Kreml do kouta a nutí Putina sáhnout k odvetným opatřením. Nemá jinou možnost.

Pokud chceme pochopit, proč se vztah s Ruskem rychle přibližuje bodu varu, musíme si vyhodnotit hlavní vývojové trendy od konce studené války. Politický analytik Pat Buchanan to dobře objasňuje ve svém článku Doesn‘t Putin Have a Point?

Buchanan říká:

„Ačkoliv se Rudá armáda sebrala a dobrovolně odešla z východní Evropy, a Moskva si myslela, že nerozšíříme NATO na východ, využili jsme příležitost. Nejenže jsme vzali do NATO Polsko, ale i Lotyšsko, Litvu a Estonsko a prakticky celou Varšavskou smlouvu, čímž jsme matičce Rusi postavili NATO přímo přede dveře. Teď jsou v plánu přípravy na přijetí Ukrajiny a Gruzie, rodiště Stalina.

Za druhé, Amerika podporovala výstavbu ropovodu dopravujícího ropu z Kaspického moře z Ázerbajdžánu přes Gruzii do Turecka, čímž by bylo Rusko obejito.

Za třetí, ačkoliv nám dal Putin zelenou pro využití základen v bývalých sovětských republikách k osvobození Afghánistánu, zdá se, že jsme nyní odhodláni proměnit tyto dočasné základny ve střední Asii na trvalé.

Za čtvrté, ačkoliv Bush prohlašuje protiraketovou základnu za namířenou proti darebáckým státům typu Severní Korea, dnes se dozvídáme, že se chystáme tyto protiraketové systémy umístit do střední Evropy. Proti komu jsou tedy namířeny?

Za páté, prostřednictvím Národní nadace pro demokracii (National Endowment for Democracy), jejího GOP a demokratických pomocných sborů, a nezdanitelných mozkových trustů, nadací a institutů pro lidská práva jako Freedom House v čele s bývalým ředitelem CIA Jamesem Woolseyem, podněcujeme změny režimů ve východní Evropě, v bývalých sovětských republikách i samotném Rusku.

Spojenými státy podporované revoluce uspěly v Srbsku, na Ukrajině a v Gruzii, ale ne v Bělorusku. Moskva uvalila na zahraniční agentury zákonné restrikce, protože na to pohlíží, a ne neprávem, jako na rozvracení pro-moskevských režimů.

Za šesté, Amerika bombardovala 78 dní Srbsko za jeho zločin, spočívající v tom, že bojovalo o udržení své vzpurné provincie Kosovo, a za odmítnutí vpuštění jednotek NATO, aby přímo přes jeho území vpochodovaly do této provincie s cílem převzít nad ní nadvládu. Rusko mělo o pravoslavné státy na Balkáně vždy mateřský zájem.

Toto jsou Putinovy důvody ke stížnostem. Nejsou to snad aspoň trochu dobré důvody?

Ano – jak prohlašuje Buchanan – má dobré důvody, proto byla jeho tisková konference ututlána. Média Putina radši démonizují, než aby mu umožnila předložit svou věc veřejnosti. (Totéž platí i o dalších světových vůdcích, kteří používají své obrovské zdroje pro zlepšení životů svých občanů, než aby je předhodili nadnárodním ropným gigantům; například o Mahmúdu Ahmadínedžádovi a Hugo Chavezovi). NATO neokonzervativní protiraketový obranný plán ještě ani neschválilo a podle posledních průzkumů je veřejné mínění v Polsku a České republice přesvědčivě proti.

Není však překvapující, že si Bushova administrativa razí cestu vpřed bez ohledu na polemiku.

Putin nemůže Spojeným státům dovolit, aby umístily svůj protiraketový obranný systém ve střední Evropě. Tento systém představuje přímé ohrožení ruské národní bezpečnosti. Kdyby chtěl Putin umístit podobný systém na Kubě nebo v Mexiku, Bushova vláda by se okamžitě odvolávala na Monroeovu doktrínu a vyhrožovala by jeho násilným odstraněním. O tom nikdo nepochybuje. A nikdo by neměl pochybovat o tom, že je Putin rozhodnut bránit zájmy vlastní země stejným způsobem. Můžeme očekávat, že teď Rusko namíří své řízené střely na cíle v Evropě a přepracuje svou zahraniční politiku takovým způsobem, který USA přinutí své současné plány opustit.

Média se snaží nebezpečí vyplývající z navrhovaného systému bagatelizovat. Washington Post to dokonce charakterizovaly jako „malý protiraketový obranný systém“, který spustil „u domácích i zahraničních odpůrců vlnu paranoie“.

Nesmysl. Nic nemůže být pravdě vzdálenější.

Jak řekl Putin na tiskové konferenci: „Jakmile bude jednou protiraketový obranný systém umístěn, BUDE AUTOMATICKY PRACOVAT S CELOU JADERNOU KAPACITOU SPOJENÝCH STÁTŮ.“ Bude nedílnou součástí americké jaderné kapacity.

„Poprvé v historii – a to chci zdůraznit – jsou základní prvky americké jaderné kapacity na evropském kontinentu. To prostě mění celé uspořádání mezinárodní bezpečnosti... Samozřejmě, musíme na to reagovat.“

Putin má pravdu. Takzvaný „obranný systém“ je ve skutečnosti expanze (a integrace) již existujících amerických jaderných zbraňových systémů, které teď budou pracovat jako jedna jednotka. Nebezpečí z toho vyplývající by mělo být všem jasné.

Bushova vláda manévruje, aby úspěšně provedla to, co odborník na jaderné zbraně Francis A. Boyle nazývá „dlouhodobá americká politika rozhodujícího jaderného útoku proti Rusku“.

Boyle ve svém článku „US Missiles in Europe: Beyond Deterrence to First Strike Threat“ uvádí:

„Americký první úder by vyřadil asi přes 99 % ruských jaderných sil. Vláda Spojených států totiž věří, že s rozmístěním kapacit nutných k úspěšnému prvnímu úderu bude moci přejít od zastrašování k ,donucování‘.... Toto bylo analyzováno ad nauseam v odborné literatuře, ale hlavně jedním z hlavních harvardských válečných štváčů, Thomasem Schellingem – držitelem Nobelovy ceny za ekonomiku – který vyvinul výraz ,donucování‘ a odlišil ho od ,zastrašování‘... Americký protiraketový systém přechází z pozice ,zastrašování‘ na pozici ,donucování‘ (Global Research 6. 6. 2007).“

To je pravda. Skutečným cílem je přinutit Moskvu, aby se podřídila diktátu Washingtonu, nebo čelila vyhlídce na zničení „rozhodujícím jaderným útokem“. Proto Putin vyjádřil rostoucí zájem vlády o odstoupení od smlouvy o protibalistických střelách a o vývoj nových bunkry prorážejících jaderných zbraní. „Jestřábi“ obklopující Bushe udělali z politiky „zastrašování“ minulost a dnes věří, že Spojené státy mohou „vyhrát“ jadernou válku. To je šílenství a nelze to brát vážně.

Bushova vláda vidí sebe sama jako hlavního hráče ve střední Asii a na Blízkém východě – hráče kontrolujícího životně důležité zdroje a ropovody vedoucí těmito regiony. To znamená, že bude muset být oslaben vliv Ruska. Boris Jelcin byl pro plány neokonzervativců dokonalý vůdce (proto ho pravé křídlo po jeho smrti tak velebilo). Pod Jelcinem se Rusko rozpadalo. Dohlížel na demontáž státu, drancování jeho zdrojů a státního majetku, a na transformaci jeho ekonomiky podle zásad neoliberalismu.

Žádný div, že ho neokonzervativci milovali.

Pod Putinem si Rusko znova vydobylo své ekonomické postavení, svůj vliv v regionu a mezinárodní prestiž. Ekonomika vzkvétá, rubl se stabilizoval, životní úroveň se zvedla a Moskva posílila svazky se svými sousedy. Tato nově obnovená ruská prosperita představuje pro Bushovy plány skutečný problém.

Rusko-americký vztah změnily z vlažného v otevřeně nepřátelský především dvě věci. První, když Putin oznámil, že čtyři největší ruská ropná pole nebudou otevřena zahraničním společnostem. (Rusko upevnilo své ropné bohatství pod státem ovládaným Gazpromem.) A druhá, když ruské ministerstvo financí začalo vyměňovat ruské dolarové rezervy za zlato a rubly. Američtí vůdci korporací a západní elity považují obojí za ty nejtěžší zločiny. Jejich odpověď byla rychlá.

John Edwards a Jack Kemp byli jmenováni vůdci Rady pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations – CFR), taktického uskupení, které vymyslelo základní záminky pro totální útok vůči Putinovi. Zde vznikla myšlenka, že Putin „potlačuje demokracii“; to je slabá omluva pro politické nepřátelství. Edwards a Kemp ve svém článku „Russia‘s Wrong Direction“ tvrdí, že „strategické partnerství“ s Ruskem už není možné. Podotýkají, že se vláda stává stále více „autoritativní“ a že se společnost stává méně „otevřenou a pluralitní“. Bla, bla, bla. Demokracie nikoho ve Washingtonu skutečně nezajímá. (Jen se podívejte na naše „dobré přátele“ v Saudské Arábii, Ázerbajdžánu, Uzbekistánu a Kazachstánu.) Obávají se toho, že Putin odkopne dolar a bude ovládat svou vlastní ropu. To je to, co se počítá. Bush také chce, aby Putin podporoval sankce proti Íránu a aby dal razítko pod rozhodnutí Rady bezpečnosti o oddělení Kosova od Srbska. (Od kdy má Organizace spojených národů právo překreslovat státní hranice? Bylo vytvoření Izraele tak ohromným úspěchem, že chce Rada bezpečnosti znova zkusit štěstí?)

Putin nepřijímá „unipolární“ model světa. Jak řekl v Mnichově, unipolární svět znamená „svět, v němž je jediný pán, jediný vládce – jediné centrum moci, jediné centrum síly, jediné centrum rozhodování. A to je ve výsledku zhoubné nejen pro všechny v rámci tohoto systému, ale i pro vládce samotného, protože ho to ničí zevnitř... A co je ještě důležitější, je to model, který je špatný sám o sobě, protože v jeho podstatě nejsou a nemohou být zahrnuty žádné morální základy pro moderní civilizaci.“

Dále dodal:

„Jednostranné a často nelegitimní akce žádné problémy nevyřešily. Navíc způsobily nové lidské tragédie a vytvořily nová centra napětí. Posuďte sami – válek, ani lokálních a regionálních válek neubylo. Umírá víc lidí než dřív. Mnohem, mnohem víc!

Dnes vidíme stále větší a větší pohrdání základními principy mezinárodního práva. A nezávislé právní normy se vlastně stále víc blíží právnímu systému jednoho státu. Jeden stát a, samozřejmě, především Spojené státy, překročil ve všech směrech své hranice. V politice, ekonomice, kultuře i vzdělávání vidíme, jak uchvacuje stále další národy. Dobře, komu to tak vyhovuje? Kdo je z toho šťastný?

V mezinárodních vztazích vidíme stále větší touhu řešit danou otázku podle tzv. otázek politické prospěšnosti, založených na momentálním politickém klimatu. A to je samozřejmě extrémně nebezpečné. Výsledkem je to, že se nikdo necítí bezpečný. Toto chci zdůraznit – nikdo se necítí bezpečný! Protože nikdo necítí, že mezinárodní právo je jako kamenná zeď, která ho ochrání. Taková politika samozřejmě stimuluje závody ve zbrojení.

Jsem přesvědčen, že jsme dosáhli rozhodujícího bodu, kdy musíme vážně přemýšlet o architektuře globální bezpečnosti.“

Jak může někdo Putinovu analýzu zpochybňovat?

„Jednostranné a nelegitimní vojenské akce“, „neuvážené hyper využívání síly“, „pohrdání základními principy mezinárodního práva“, a co je nejdůležitější, „nikdo se necítí bezpečný!“

To jsou nezvratná fakta. Putin prostě shrnul Bushovu doktrínu lépe než kdokoliv jiný.

Bushova administrativa zvýšila počet vojáků na amerických základnách v ruském perimetru na 5000. Chová se takto „důvěryhodný spojenec“?

NATO také rozmístilo své síly před hranicí Ruska, přestože Putin pokračoval v plnění svých smluvních závazků a přesunul vojenské jednotky a výzbroj stovky mil daleko.

A v úterý řekl: „Všechny těžké zbraně jsme odstranili z evropské části Ruska za Ural“ a „snížili jsme stav našich ozbrojených složek na 300 000. Udělali jsme několik dalších kroků, požadovaných Paktem o redukci konvenčních ozbrojených sil v Evropě (Adapted Conventional Armed Forces Treaty – ACAF). Ale jaká byla odpověď? Východní Evropa získává nové zbraně, v Rumunsku a Bulharsku jsou dvě nové vojenské základny a jsou tu dvě nové raketové oblasti – radar v České republice a řízené střely v Polsku. A my se ptáme sami sebe: co se to děje? Rusko jednostranně odzbrojuje. Ale pokud jednostranně odzbrojujeme, pak bychom rádi viděli, že naši partneři v Evropě jsou ochotní udělat totéž. Jenže do Evropy je naopak pumpováno mnoho nových zbraňových systémů. A my tomu samozřejmě nemůžeme napomáhat, ale jsme znepokojeni.“

(To je ten důvod, proč se Putinův komentář neobjevil v západních médiích! Bylo by to pro Bushovu administrativu a expanzivní plány příliš zničující.)

Kdo zničil smlouvy o protibalistických střelách?

Putin řekl:

„Ještě jsme nezahájili ústup od smlouvy o protibalistických střelách. Ale jakou odpověď jsme dostali, když jsme o této otázce debatovali s našimi americkými partnery? My jsme řekli, že pro zařízení takovéhoto systému nemáme zdroje a ani ho nechceme. Ale jako profesionálové všichni chápeme, že protiraketový obranný systém na jedné straně a žádný takový systém na druhé vytváří iluzi bezpečí a zvyšuje možnost jaderného konfliktu. Tento obranný systém ZNIČÍ STRATEGICKOU ROVNOVÁHU VE SVĚTĚ. Abychom tuto rovnováhu obnovili, aniž bychom také vytvářeli protiraketový obranný systém, budeme muset vytvořit systém na prolomení této obrany, což právě děláme.“

Putin: „ZÁVODY VE ZBROJENÍ SE ROZBÍHAJÍ. Byli jsme to my, kdo ustoupil od smlouvy o protibalistických střelách? Musíme reagovat na to, co dělají naši partneři. Už před dvěma roky jsme jim řekli ,nedělejte to, nemusíte to dělat. Co děláte? NIČÍTE SYSTÉM MEZINÁRODNÍ BEZPEČNOSTI. Musíte pochopit, že nás nutíte přijmout odvetné kroky…‘,…varovali jsme je. Ale ne, oni nás neposlechli. Pak jsme slýchali o jejich nízko kapacitních jaderných zbraních a oni ve vývoji těchto zbraní pokračovali.‘ Říkali jsme jim: ,Bylo by lepší hledat jiné způsoby, jak bojovat s terorismem, než vytvářet nízko kapacitní jaderné zbraně a nižší práh pro použití jaderných zbraní, a tak lidstvo přivést na pokraj jaderné katastrofy. Ale oni nás neposlouchali. Nehledali kompromis. Celý jejich postoj lze shrnout do jedné věty: Kdo není s námi, je proti nám.‘“

Putin se ptá: „Tak co máme dělat?“ Současná prekérní situace nás přivedla „na pokraj katastrofy“.

Putin: „Někteří lidé žijí v iluzi, že si můžete dělat všechno přesně tak, jak chcete, bez ohledu na zájmy ostatních lidí. Samozřejmě, je to přesně tento důvod, proč se mezinárodní situace zhoršuje a nakonec má za následek závody ve zbrojení, jak jste na to poukázal. Ale my nejsme ti podněcovatelé. My to nechceme. Proč bychom do toho měli chtít vkládat své zdroje? A neohrožujeme své vztahy s kýmkoliv. Ale musíme reagovat.

Jmenujte mi jediný krok, který jsme udělali, nebo jedinou akci, kterou jsme podnikli k tomu, abychom zhoršili situaci. Nic takového neexistuje. Nemáme na tom zájem. Máme zájem o dobrou atmosféru, prostředí a energetický dialog kolem Ruska.“

Takže co by měl Putin udělat? A jak jinak by mohl splnit svou povinnost k ruskému národu, aniž by se vůči Bushovým válečným aktům bránil „odvetnými“ akcemi? Díky expanzi jaderných kapacit v Evropě je celé Rusko v bezprostředním ohrožení, takže se Putin musí rozhodnout, „jaké prostředky budou použity ke zničení zařízení, která naši experti považují za potenciální hrozbu pro Ruskou federaci.“

(Všimněte si, že Putin NEVYHROŽUJE ZAMÍŘENÍM SVÝCH ŘÍZENÝCH STŘEL NA EVROPSKÁ MĚSTA, JAK JE OZNAMOVÁNO V ZÁPADNÍCH MÉDIÍCH.)

Putin udělal ve zlepšování života Rusů velký pokrok. Proto jeho pozitivní hodnocení ze strany veřejnosti vystoupalo až na 75 %. Ruská ekonomika roste o 7 % ročně. Množství lidí pod hranicí chudoby snížil o víc než polovinu a do roku 2010 ji sníží na evropskou úroveň. Reálné příjmy rostou o úžasných 12 % ročně. Jak Putin říká: „Boj s chudobou je jednou z našich hlavních priorit a ještě máme hodně co zlepšovat také v penzijním systému, protože korelace mezi důchody a průměrnou mzdou je u nás stále nižší než v Evropě.“

Kéž by to byla pravda i v Americe!

Dnes má Rusko devátou největší ekonomiku na světě a nahromadilo ohromné rezervy ve zlatě i penězích – třetí největší na světě. Je to také jeden z vůdčích hráčů v mezinárodní energetické politice s denní těžbou ropy, která dnes překonává Saudskou Arábii. Je to největší producent zemního plynu na světě. Jak čas poběží a energetické zdroje budou stále vzácnější, Rusko bude silnější.

Putin důrazně protestuje proti názorům, že ho nezajímají lidská práva nebo že „potlačuje demokracii“. Zdůrazňuje, že policie v Evropě běžně používá k rozhánění demonstrantů slzný plyn, zařízení na šoky elektrickým proudem a vodní děla. Jsou to snad způsoby, jakými Západ vzdává čest lidským právům a občanským svobodám?

A pokud jde o Bushovu vládu – Putin předložil kopii výroční zprávy Amnesty International odsuzující Spojené státy za to, jak vedou válku proti terorismu. „Mám tady kopii zprávy Amnesty International, jejíž část se týká Spojených států,“ řekl. „Tato organizace uvádí, že SPOJENÉ STÁTY JSOU DNES CELOSVĚTOVĚ HLAVNÍM NARUŠITELEM LIDSKÝCH PRÁV A SVOBOD.“

Pak dodal: „V Rusku máme přísloví ,neobviňuj zrcadlo, když je křivá huba.‘“

Putin je zapálený vlastenec. Pomáhá Rusku obnovit jeho sebedůvěru a znovu vybudovat ekonomiku. Demonstruje svou ochotu dělat s Bushovou vládou kompromisy ve všech podstatných otázkách, ale je opakovaně odmítán. Poslední věc, kterou chce, je jaderná rovnováha se Spojenými státy. Ale musí svůj národ bránit před hrozbou útoku. Rozmístění protiraketového obranného systému Rusko donutí vyvinout své vlastní nové zbraňové systémy a přehodnotit svou důvěru ke Spojeným státům. V současném klimatu není přátelství možné.

Pokud jde o „demokracii“, vyjádřil to nejlépe sám Putin:

„Jsem ryzí demokrat? (smích) Samozřejmě, že jsem, absolutně. Problém je, že jsem sám – jediný svého druhu na celém světě. Jen se podívejte, co se děje v Severní Americe, to je prostě hrozné – mučení, bezdomovci, Guantanamo, lidé zadržovaní bez soudu a vyšetřování. Jen se podívejte, co se děje v Evropě – kruté zacházení s demonstranty, gumové projektily a slzný plyn, používané v jednom velkém městě za druhým, demonstranti zabití na ulicích…Od doby, co zemřel Mahátma Gándí, si nemám s kým promluvit.“

Krásně řečeno, Vladimire.

Článek Putin’s Censored Press Conference: The transcript you weren’t supposed to see vyšel 10. čerbna na serveru informationclearinghouse.info. Transkript celé tiskové konference si můžete přečíst v článku Russian President Putin’s Interview with G8 Newspaper Journalists. Překlad Erik Sedláček - děkuji.

Diskuze

50 příspěvků ( 50 nových)