Zvědavec

Komentáře

Manifest pětadvaceti německých profesorů

(Proč musí být mimořádný vztah mezi Izraelem a Německém přehodnocen.)

24.11.2006

Byly projednány tři otázky:

1. Má se i nadále usilovat o přátelské vztahy s Izraelem?
2. Má Německo závazky na Blízkém východě jen k Izraeli?
3. Jaké důsledky by měla vážná diskuze předchozích dvou otázek na vztahy Němců k židovským a muslimským náboženstvím?

ad 1. Ano, i nadále je dobré usilovat o přátelské vztahy, ale nikoliv slepě nekritické, jak bylo naznačeno v úvodu. Pro obě strany by bylo přínosem vyvinout zatížitelné přátelství, ve kterém by měla místo i kritika. (Takováto změna v německo-izraelských vztazích by samozřejmě měla dopad i na vztahy Izraele k EU A k USA, což ale není předmětem diskuse.)

ad 2. Existuje velmi opomíjena stránka důsledku holocaustu. Je to holocaust, který přinesl již šedesát let trvající a v současné době až k nesnesitelnosti vystupňované utrpení (muslimských i křesťanských) Palestinců. I zde byli důsledkem nesčetní mrtví, roztržené rodiny, vyhnanství nebo bydlení v nouzových ubytovnách desítky let až do dnešních dnů. Bez holocaustu, spáchaného na židech, by se Izrael k zajištění své existence necítil oprávněn tak tvrdošíjně nerespektovat lidská práva Palestinců a Libanonců. A bez holocaustu by Izrael nedostal tak bezvýhradnou politickou podporu a materiální pomoc od USA, tak, jak se vyvinula od devadesátých let.

Krvavý konflikt na Blízkém východě, trvající bezmála šedesát let, má nepopiratelně německé a tím i evropské kořeny. Palestinské obyvatelstvo nemá na vývozu části evropských problémů na Blízký východ ani ten nejmenší podíl.

Není to tedy jen Izrael, který má nárok na mimořádnou pozornost, podporu a přátelskou kritiku Německá (a ostatní Evropy). Jako Němci a Evropané máme spoluodpovědnost za existenci Izraele, ale také spoluodpovědnost za životní podmínky a budoucnost palestinského národa. Tuto spoluodpovědnost je nutno brát vážněji než dosud. Cílem je ekonomický životaschopná Palestina, s volným pohybem mezi Gázou a Západním Jordánském, žádný stát 2.třídy, žádný homeland, žádný rozkouskovaný Bantustan. A to vše skrze dojednané, nikoliv jednostranně nadekretované řešení..

ad.3. Vnitroněmecká diskuse:

Z počátku naznačena, z našeho pohledu žádoucí změna německého stanoviska, předpokládá i změnu v německém myšlení. Smutek nad holocaustem se zploštil do více či méně prázdných rituálu. Výsledkem je problematický filosemitismus.

Problematický proto, že neumožňuje tak, jako antisemitismus, diferencovány pohled na realitu. Problematický proto, že společně s nevysloveným zákazem otevřené kritiky izraelských rozhodnutí posiluje v Němečku antisemitismus, místo aby ho zeslaboval... Každý nový útok na izraelské civilisty, každé nové porušení přiměřenosti izraelskou armádou či vládou, dodává v Německu munici oběma táborům, pro- i proti Izraeli. My všichni se musíme od násilnických aspektů izraelské politiky odvrátit, právě tak jako se distancujeme od vojenských postupu určitě části Palestinců a libanonské Hizballáh.

Nejen militaristické skupiny Palestinců a Hizballáh svými raketovými útoky a opakovanými sebevražednými atentáty zničily ducha z Oslo, ale stále od 1993 pokračující masivní rozšiřování osídlovací politiky v obsazených územích, svévolné ničení domů, zahrad, olivových hájů, infrastruktury, každodenní ponižování Palestinců a konečně de facto anexe 10% území Západního Jordánská formou tzv."plotu", ve skutečnosti 8 metrů vysoké zdi, měly stejný osudový účinek. Hledání příčiny a důsledku je jako ptát se, co bylo dříve, slepice či vejce. Takové hledání je neproduktivní.

Německé chování, spravedlivé k oběma stranám, postiženým holocaustem a jeho důsledky, znamená převzít odpovědnost za transformaci izraelsko-palestinského konfliktu.

Manifest napsali a podepsali tito němečtí politologové:

Dr. Dieter Arendt, Professor für Literaturwissenschaft an der Universität Gießen
Dr. Detlev Bald, Friedensforscher und Historiker in München
Dr. Johannes Becker, Privatdozent für Politikwissenschaft an der Universität Marburg
Dr. Jörg Becker, Professor für Politikwissenschaft an der Universität Marburg
Dr. Tilman Evers, Privatdozent für Politikwissenschaft an der Freien Universität in Berlin
Dr. Marianne Gronemeyer, Professorin für Erziehungswissenschaft und Sozialwissenschaft an der FH Wiesbaden
Dr. Dr. Reimer Gronemeyer, Professor für Soziologie an der Universität Gießen
Dr. Karl Holl, Professor für Geschichte an der Universität Bremen
Prof. Dr. Karlheinz Koppe, ehem. Vorstand der Deutschen Gesellschaft für Friedens- und Konfliktforschung (DGFK) in Bonn
Dr. Gert Krell, Professor für Politikwissenschaft an der Universität Frankfurt
Dr. Georg Meggle, Professor für Philosophie an der Universität Leipzig
Dr. Werner Ruf, Professor für Politikwissenschaft an der Universität Kassel
Dr. Hajo Schmidt, Professor für Philosophie an der Fernuniversität Hagen
Prof. Dr. Udo Steinbach, Direktor des Deutschen Orient-Instituts in Hamburg
Dr. Reiner Steinweg, Literaturwissenschaftler, Friedensforscher und Konfliktberater Linz/Donau
Prof. Dr. Helmut Thielen, Coordinación General del Instituto Alexander von Humboldt
-ICIBOLA in Porto Alegre/Brasilien
Dr. Wolfram Wette, Professor für Neueste Geschichte an der Universität Freiburg
Der Text wird der Grundintention nach unterstützt von Dr. Hanne-Margret Birckenbach, Professorin für Politikwissenschaft an der Universität Gießen
Dr. Ernst-Otto Czempiel, Professor für Politikwissenschaft an der Universität Frankfurt
Dr. Egbert Jahn, Professor für Politikwissenschaft an der Universität Mannheim
Dr. Gert Krell, Professor für Politikwissenschaft an der Universität Frankfurt
Irene Krell, Lehrerin in Frankfurt
Dr. Gerald Mader, Präsident des Österreichischen Studienzentrums für Frieden und
Konfliktlösung, Stadtschlaining/ Burgenland
Hannah Reich, Berghof Forschungszentrum für Konstruktive Konfliktbearbeitung in Berlin
Erich Schmidt-Eenboom, Leiter des Forschungsinstituts für Friedenspolitik in
Weilheim/Oberbayern
Dr. Christian Wellmann, Stv. Direktor des Schleswig-Holsteinischen Instituts für Friedenswissenschaften in Kiel.

Slovo překladatele

Překlad je zkrácen, cituje pouze hlavní myšlenky. Kdo umí německý, může si ho přečíst v originále (Freundschaft und Kritik), přiloženo je celé znění a i odkaz na web, otázka je jen, jak dlouho bude článek na webu dosažitelný.

Tento článek vyšel pouze ve Frankfurter Rundschau 15.11.06, nikde jinde jsem ho nenašel, v německém, rakouském, či švýcarském tisku jsem nenašel ani sebemenší reakci! Jedině izraelský tisk uveřejnění komentoval, samozřejmě negativně.

Ani německá vláda nereagovala, přestože článek byl vlastně adresován jí. Jen mluvčí německého vyslanectví v Izraeli prohlásil, že článek nevyjadřuje stanovisko německé vlády. Článek považuji za velmi významný, protože je první svého druhu v Němečku; tam je samocenzura týkající se Israele mimořádně silná a to nejenom oficiální, ale i v soukromí.

Článek Freundschaft und Kritik vyšel 15.11. v Frankfurter Rundschau. Překlad z němčiny provedl Jaro Mareš. Kráceno.

Diskuze

17 příspěvků ( 17 nových)