Zvědavec

Komentáře

Spějeme do záhuby

Sorcha Faal( více o autorovi > )

7.8.2006

"Svědci vypovídali pod krycími jmény, veřejnosti byl přístup do soudní síně zamezen a část slyšení se odehrávalo neveřejně bez přítomnosti obhájců, kteří nebyli vpuštěni. "Nevím, co se tam dělo," stěžoval si Michael E. Deutsch, hlavní obhájce Muhammada Salaha, muže z Chicaga, který byl obviněn z praní peněz - stovek tisíc dolarů - kterými měl platit vraždy, pumové útoky a jiné teroristické činy palestinské militantní skupiny Hamas.

Právníci tvrdí, že utajovanost soudních procesů se rozšiřuje po celém státě díky tomu, že vláda vede válku proti terorismu. V Marylandu zamítl minulý měsíc federální soudce projednávat žalobu, kterou podal německý občan Khaled al-Nasri, který tvrdil, že byl nelegálně zadržován a mučen v zámořských věznicích provozovaných CIA. Po obdržení tajné zprávy od CIA soudce rozhodl, že civilní soud by odhalil státní tajemství.

Newyorská unie občanských práv a svobod požaduje odvolací soud, který by nařídil federálnímu soudci Albánie Albany, aby odvolal své rozhodnutí, které zamítlo zrušit obvinění proti údajným původcům praní peněz Jasinu Arefovi a Mohammedu Hosajnovi. Tvrdí, že mohou být cílem neoprávněného odposlouchávání. Soudce rozhodl dvě hodiny po tom, co vláda předložila tajný soudní dokument.

V Chicagu se právní zástupci Sami Latchina, muže obviněného z toho, že sloužil jako "spící agent" pro režim Saddáma Husajna ve Spojených státech, otázali federálního soudce na to, zda NSA (National Security Agency) odposlouchávala jeho telefonní hovory. Státní zástupci sdělili, že tuto otázku zodpoví zástupce Ministerstva spravedlnosti ve Washingtonu - ale pouze v nepřítomnosti obhájců.

Tyto tajné procedury, kdysi u amerických soudů vzácné, se po teroristických útocích z 11. září staly běžnějšími. Státní zástupci tvrdí, že utajování potřebují k tomu, aby tajné agenty, zpravodaje a svědky ochránili a aby rovněž ochránili před zničením rozhodující zpravodajské kanály. Nicméně obhájci tvrdí, že právo obviněného být konfrontován s žalobcem, které je zaštítěno šestým dodatkem Ústavy, pod záminkou národní bezpečnosti pomalu zaniká.“

Nejenže jsou tito Američané ochotni kopírovat onen obávaný systém tajných soudů německého nacismu, ale jsou rovněž ochotni zacházet s válečnými zajatci jako gestapo, jak ukazuje článek australského The Advertiser News Service nazvaný "Přiznané mučení", kde se píše:

"AMERICKÉ speciální jednotky nechávaly některé zadržené Iráčany v místnostech svázané a o chlebu a vodě až po dobu 17 dní, píše se ve vojenské zprávě Spojených států, která byla včera na soudní příkaz zveřejněna. Zpráva brigádního generála Richarda Formicy - datovaná 8. listopadu 2004, ale až dosud Pentagonem utajovaná - vyšetřovala jako následek skandálu se zneužíváním vězňů v Abú Ghrajb zacházení amerických speciálních jednotek se zadržovanými vězni v Iráku.

Značně upravovaná zpráva byla na soudní příkaz vládou Spojených států předána Americké unii pro občanská práva a spravedlnost na základě zákona o volném přístupu k informacím. Zpráva popisuje i to, jak byli zadržovaní ponecháváni ve velmi malých mobilních zařízeních - jeden byl dokonce nahý, "protože se neustále pomočoval a znečišťoval tak sebe i své šaty" - a vystavováni hlasité hudbě, aby nemohli hovořit a spát.

Právník Americké unie pro občanská práva a spravedlnost Amrit Singh prohlásil: "Vládní dokumenty samy ukazují, že zneužívání vězňů v Iráku, zálivu Guantanámo a v Afghánistánu bylo obecně rozšířené a systematické. Ukazuje to, že síly speciálních jednotek byly opakovaně zapojeny do incidentů se zneužíváním zadržených a že stále unikají kontrole.

Zpráva popisuje, jak jednotky pro speciální operace v dočasných zadržovacích zařízeních v březnu 2004 držely vězně na řetězu se stravou především o chlebu a vodě až po 17 dní. Ve zprávě se ale píše, že toto složení stravy nebylo míněno jako trest a že na krátkou dobu je strava o pouhém chlebu a vodě "k udržení dobrého zdraví a k předejití nedostatku výživy dostačující".

„Podle mého mínění, pokud je případ onoho vězně pravdivý, je 17 dní o pouhém chlebu a vodě příliš dlouhá doba," uvádí se ve zprávě, ale uvádí se také, že vězeň "se zdál být při dobrém zdraví". Zpráva uvádí případ, kdy zadržovaní vězni byli v dočasných zadržovacích zařízeních speciálních jednotek drženi v malých kobkách - o rozměrech 51 cm na 1,2 m na 1,22 m - až po 7 dní, přičemž alespoň jeden vězeň byl nahý. Bylo zjištěno, že kobky nevyhovují stanoveným minimálním rozměrům, odstraňování oblečení se považuje za nepřijatelné a že týdenní pobyt v takovéto kobce je příliš dlouhý."

Nicméně se zdá, že Američané samotní si ve svém třeštění neuvědomují svůj podíl na tom, čím se stali a jak se jich svět začal obávat, jak svědčí Washington Post News Service v článku nazvaném "Svět považuje přítomnost Spojených států v Iráku za větší hrozbu než Írán: průzkum veřejného mínění", kde se píše:

Vzhledem k washingtonskému tažení, které má upozornit na hrozbu, kterou Spojené státy spatřují v Íránu, je pro ně dobrou zprávou to, že v průzkumu veřejného mínění Pew Research Center se 17 000 respondenty v 15 zemích se ukázalo, že veřejnost, a to především na západě, se větší měrou obává Íránu. Špatnou zprávou pro ně ale je, že lidé po celém světě považují přítomnost Spojených států v Iráku za hrozbu ještě větší a že podpora války proti terorismu prezidenta George W. Bushe je ve většině zemích nízká nebo klesající.

Jestliže se antiamerikanismus po určitých příznacích zmírnil, zčásti díky příznivému naladění vůči Spojeným státům plynoucího z jejich pomoci obětem tsunami z konce roku 2004 v Asii, příznivé mínění o Spojených státech ve většině zemích opět opadlo. Rozšířené znepokojení nad zacházením Spojených států se zadržovanými vězni v Iráku a v místech jako je Guantanámo je nejvýznamnější vadou na celkovém obraze a dojmu Ameriky, jak vyplývá z průzkumu.

Sám Bush obdržel ve srovnání se svými protějšky v Británii, Německu, Francii a Rusku pro mezinárodní vedení nejnižší známky a důvěra v něj ve většině zemích poklesla - až ke třem procentům v Turecku."

Evropané dospěli ohledně Spojených států až k takovému znepokojení, že jeden z nejvyšších politiků Evropy poprvé zaútočil na amerického vojenského vůdce Bushe, o čemž svědčí australský Sydney Morning Herald News Service v článku nazvaném "Bush je válečný zločinec: Rakousko, Haider", kde se píše:

"Rakouský pravicový demokrat Jörg Haider nazval amerického prezidenta Georga W. Bushe válečným zločincem několik dní před tím, než rakouská vláda hostila Bushe a evropské předáky ve Vídni. Haider, jehož strana je součástí vládní koalice rakouského kancléře Wolfganga Schüssela, se vyjádřil, že středeční setkání Bushe s evropskými politiky bylo zbytečné, neboť od amerického prezidenta neočekával, že bude věnovat pozornost tomu, co mu Evropa musí říci.

"Je válečným zločincem. Vědomě přivodil válku proti Iráku lží a podvodem," pronesl Haider v rozhovoru pro rakouský deník Die Presse. "Irácké obyvatelstvo děsivě trpí. Bush riskuje obrovské množství obětí," řekl Haider.“

Pro dnešní Američany, kteří jsou jako Němci kdysi žijící pod nacistickým režimem svého vojenského vůdce, by mělo být poučné zapamatovat si slova Adolfa Hitlera, který pronesl:

"Když protivník prohlásí: "Nikdy se k vaší straně nepřidám," klidně mu odpovím: "Vaše děti už k nám patří... Kdo jste? Jednou skonáte. Ale vaši potomci už nyní stojí v novém tábořišti. Za krátkou dobu už nebudou znát nic jiného než tuhle novou společnost."

Jak přiléhavá jsou tato slova dnes, když je použijeme na Američany, kteří už nemají práva nad svými dětmi, práva na svou minulost, práva na svobodu... a v budoucnosti ani práva nad samotnými životy.

[Pozn. red.: vláda Spojených států aktivně usiluje o vyhledávání a umlčování veškerých názorů o Spojených státech, které nepochází z ověřených vládních a/nebo přidružených zdrojů, kterými my nejsme. Rozhovory nejsou povoleny a o našich přispěvatelích nejsou sdělovány osobní informace kvůli ochraně jejich bezpečnosti.]

Článek Descent Into Madness As United States Creates Secret Tribunals, Pentagon Says Torture Is Not Illegal, Austria Leader Calls Bush A ‘War Criminal’ vyšel na serveru whatdoesitmean.com 18. června. Překlad provedla paní Drahuška.

Diskuze

63 příspěvků ( 63 nových)