Zvědavec

Komentáře

Jak Michael Moore narušil kašírovanou slávu hollywoodských Oskarů

Vladimír Stwora( více o autorovi > )

25.3.2003

"Jménem našich producentů Kathleen Glynn a Michaela Donovana z Kanady bych rád vyjádřil Akademii svůj dík. Rovněž bych rád pozval své společníky, kandidáty na pódium - solidarizují se mnou - nikdo z nás nemá rád fikci. Nemáme rádi fikci a žijeme ve fiktivním čase. Žijeme v čase, kde fiktivní volební výsledky zajistí vítězství fiktivnímu prezidentu. Žijeme v čase, kdy jsou naši muži posílání do války z fiktivních důvodů. Ať už jde o fikci lepicích pásek (tzv. duct tapes původně určeny k lepení spojů k topení a klimatizaci, doporučeno Bushovou administrativou k utěsnění domů před biologicko-chemickým útokem teroristů - pozn. vydavatele), nebo o fikci oranžových varování (barevná stupnice teroristického ohrožení vyhlašována vládou, pozn. vydavatele), jsme proti válce, pane Bushi. Styďte se, pane Bushi, styďte se. A kdykoliv se vám podaří postavit proti své osobě současně papeže i Dixie Chicks (nejsem si jistý s překladem. Dixie Chicks je hudební skupina, ale Dixie se někdy přezdívá jedenácti jižním státům, které se odtrhly od konfederace v roce 1861 - budu rád, když mě opravíte, pozn. vydavatele), váš čas se naplnil. Děkuji za pozornost."

Podle deníku Toronto Star se dostalo Moorovi ovací a potlesku, který byl vzápětí vystřídán pískotem. V zákulisí pak proběhla tiskovka s reportéry, na které byl Moore tázán, proč pronesl svůj komentář. "Protože jsem Američan," řekl prostě. "To je všechno?", ptal se reportér. "Oh, to je hodně," odpověděl Moore. Odmítl reakci publika. Řekl reportérům: "Netvrďte, že reakce byla smíšená jen proto, že se v hale ozvalo pět hlasitých křiklounů."

Těch pět hlasitých křiklounů Moorovi věřím, protože tuhletu skupinu znám osobně. Stejných pět křiklounů pracuje i zde v diskuzním klubu Zvědavce, přičemž intenzitou svých příspěvků vytvářejí dojem, že hovoří bůhví za kolik lidí.

Dovedu si představit ten šok a skřípění zubů organizátorů, kterým tolik záleží na tom, aby se na veřejnost dostalo co nejméně protestů. Výrobci image se občanům snaží namluvit, že protesty jsou minimální - a najednou takové prohlášení. A oni s tím nemohli nic dělat, ledaže by Moora praštili tou soškou, kterou právě dostal, a odvlékli ho od mikrofonu.

Moorův film Bowling For Columbine popisuje, jak dva mladí vrazi, kteří před střelbou na střední škole Columbine v Coloradu, při které zabili dvanáct lidí a nakonec obrátili zbraň proti sobě, šli před svou akcí hrát kuželky.

Moore nebyl jediný, kdo protestoval proti válce. Mnoho umělců (Chris Cooper, Meryl Streep, Martin Scorsese a další) naznačilo nesouhlas, ovšem ne tak otevřený. Většinou se omezili na mírový symbol připnutý na slavnostních róbách a smokinzích a na významné pomlky a náznaky v řeči. Je to pochopitelné. Černá listina umělců, pro které není možné dostat angažmá, existuje. Téměř všichni umělci (95 procent) jsou placeni Hollywoodem, který je plně pod kontrolou sionistů posedlých válkou, stejně jako 95 procent světových masmédií. Moore si protest mohl dovolit, není placen hollywoodskými producenty, ale Kanadou.

Moore rovněž tvrdě zaútočil na oficiální média. "Vyzývám armádu, aby se stáhla z redakcí CNN, Fox, NBC a dalších," řekl. Zde narážel na skutečnost, že veškeré články procházejí cenzurou Pentagonu.

Možná nebude na škodu uvést zde otevřený dopis, který Michael Moore napsal zhruba před týdnem prezidentu Spojených států, a uveřejnil na svém serveru.

V dopise se praví:

Drahý guvernére Bushi:

Konečně dnes nastalo to, co nazýváte "okamžikem pravdy" - den, kdy (jak říkáte) "Francie a zbytek světa musí ukázat své karty". Jsem rád, že tento den konečně nadešel. Protože říci vám pravdu poté, co jsem byl nucen přežít 440 dnů vašich lží a potměšilostí, si už nejsem jistý, zda bych snesl více. Skutečně mě vaše vyhlášení těší. Dovolte, abych se při té příležitosti s vámi o některé pravdy podělil:

1. V Americe téměř neexistuje nadšení pro válku (stranou cvoků z Fox News). Můžete mi to klidně věřit. Vyjděte z Bílého domu do ulic a pokuste se najít pět lidí, kteří jsou zaníceně ochotní zabíjet Iráčany. NENAJDETE JE! Proč? Protože žádný Iráčan sem nikdy nepřišel a nikdy nikoho nezabil! Chcete vědět, jak smýšlí průměrný Američan? Takto - a věřte tomu nebo ne: Není-li ten či onen člověk vnímán jako nebezpečí ohrožující naše životy, nechceme ho zabít. Asi vám to přijde legrační, ale je to tak.

2. Většina Američanů - ta, která vás nikdy nevolila - není zblbnutá vaší hrozbou zbraní hromadného ničení. Víme, z čeho se skládá náš každodenní život, a nic z toho nezačíná I a nekončí na k. Ve skutečnosti nás ohrožují jiné věci: ztráta půl třetího milionu pracovních míst od okamžiku, co jste převzal úřad, to, že se burza stala trapnou fraškou, to, že si nikdo nemůže být jistý, zda se jeho důchodové šetření nerozplyne až je bude potřebovat, to, že benzín teď stojí téměř dva dolary, a takto bych mohl pokračovat ještě dlouho. Bombardováním Iráku nevyřešíme ani jeden z těchto problémů. Situace se zlepší teprve až odejdete.

3. Minulý týden položil Mill Maher řečnickou otázku. Totiž, kam až jste ochotný zajít, abyste se stal méně populární, než Saddam Hussein. Celý svět je proti vám, pane Bushi. Včetně vašich amerických spoluobčanů.

4. Papež řekl, že tato válka je špatná, že je HŘÍCHEM. Papež! A teď dokonce proti vám vystoupila i skupina Dixie Chicks. Jak dlouho se to ještě musí zhoršovat, než vám dojde, že jste armádou jediného muže v této válce? Och, samozřejmě, že vy osobně bojovat nebudete. Docela jako když jste dezertoval od svého mužstva, zatímco vaše ubohá posádka byla odeslána na vietnamské bojiště.

5. V 535členném kongresu je jen jeden JEDINÝ kongresman (Johnson z Jižní Dakoty), jehož syn či dcera slouží jako voják bez důstojnické hodnosti. Chcete-li opravdu ukázat svůj americký patriotismus, prosím pošlete okamžitě obě své dcery do Kuvajtu a nechte je navléknout do protichemických maskáčů. A také bych rád viděl, aby každý člen kongresu s dětmi v branném věku, je obětoval pro válku. Cože? Co říkáte? Myslíte, že to není dobrý nápad? A víte co? My si to myslíme také!

6. A konečně, poslední bod. My Francii milujeme. Ano, vím, že něco občas královsky pokazili. Ano, někteří z nich jsou neuvěřitelně otravní. Ale zapomněl jste snad, že bychom tuto zemi, známou pod jménem Amerika, ani neměli nestát tenkrát Francie při nás? Že to byla jejich pomoc v revoluční válce, která nám pomohla k vítězství? Že naši největší myslitelé a otcové vlasti - Thomas Jefferson, Ben Franklin a další - strávili v Paříži mnoho let a právě tam dolaďovali koncepty, které nakonec vedly k Deklaraci nezávislosti a k naší Ústavě? Že to byla Francie, která nám darovala Sochu svobody, že to byl Francouz, kdo postavil Chevrolet a že to byla dvojice francouzských bratří, která vymyslela biograf? A teď Francouzi dělají jen to, co mají dělat dobří přátelé - říkají nám pravdu do očí, žádné vytáčky. Přestaňte Francii urážet a raději jím poděkujte za upřímnost. Víte, opravdu jste měl více cestovat, než jste přijal úřad. Jediná cesta nestačí. Vaše ignorance světa způsobuje, že nejenže vypadáte hloupě, ale zatlačila vás i do kouta, ze kterého se nedostanete.

Nicméně potěšte se, vidím pro vás světlo na konci tunelu. Půjdete-li do této války, nebude to dlouhá válka, protože předpokládám, že není příliš mnoho Iráčanů ochotných položit za Saddama život. A až válku "vyhrajete", zaznamenáte prudké zvýšení své popularity - každý miluje vítěze a koho by nepotěšilo, když někdo jiný dostane přes p*** (zvláště když jde o p*** třetího světa). Takže zkuste si tu popularitu udržet až do voleb příštího roku. Samozřejmě, je to ještě dlouhá doba, budeme mít dost času nad tím přemýšlet, zatímco budeme sledovat, jak se ekonomika naší země noří hlouběji a hlouběji do splašků.

Ale hlavu vzhůru! Kdo ví, třeba těsně před volbami chytíte Osamu. Myslete pozitivně. Udržujte se v naději. A nezapomeňte zabít Iráčany - mají naši naftu!

Váš

Michael Moore

Zdroje:

Webová stránka Michaela Moore
Článek v Toronto Star
Video záznam tiskové konference Michaela Moora v zákulisi

Diskuze

36 příspěvků ( 36 nových)